Když Ukrajina v roce 1998 prodala nedokončenou sovětskou letadlovou loď Varjag za pouhých 20 milionů dolarů, zbavovala se nákladného dědictví po rozpadu Sovětského svazu. Obrovské plavidlo stálo v loděnici v Mykolajivu, jeho stavba byla dokončena přibližně ze 70 procent a uvedení do provozu by vyžadovalo rozsáhlé investice. Kupujícím byla společnost Chong Lot registrovaná v Macau. Tvrdila, že chce z bývalé válečné lodi vytvořit plovoucí hotel a kasino. Skutečný význam transakce se však ukázal později. Dne 25. září 2012 vstoupila loď pod jménem Liaoning do služby čínského námořnictva jako jeho první letadlová loď.

Stavba Varjagu začala v roce 1985 v černomořské loděnici v Mykolajivu. Plavidlo patřilo do stejné konstrukční rodiny jako ruský Admirál Kuzněcov a mělo posílit sovětské námořnictvo. Po rozpadu SSSR však Ukrajina neměla prostředky ani jasný důvod náročnou stavbu dokončit. Práce byly zastaveny a rozestavěná loď postupně chátrala.


Samotný nákup byl pouze začátkem komplikované operace. Varjag nebyl schopen vlastní plavby, a proto jej musely přepravovat remorkéry. Největší překážkou se stalo Turecko. Jeho úřady odmítaly povolit průjezd obrovského neovladatelného plavidla Bosporem kvůli riziku nehody v úzkém průlivu protínajícím Istanbul. Jednání se protáhla a loď čekala přibližně patnáct měsíců na povolení.

Teprve 1. listopadu 2001 proplul Varjag Bosporem za asistence rozsáhlého doprovodu. Následná cesta pokračovala přes Středozemní moře, Gibraltar a kolem mysu Dobré naděje. Vlečené plavidlo tak muselo obeplout Afriku místo využití kratší trasy Suezským průplavem. Do čínského přístavu Ta-lien dorazilo v březnu 2002. Přeprava, čekání na povolení a další komplikace výrazně zvýšily skutečné náklady celé operace. Původních 20 milionů dolarů proto rozhodně nepředstavovalo celkovou cenu, kterou Čína za získání a přepravu lodi zaplatila.

Jednou z nejzajímavějších otázek zůstává, v jakém technickém stavu Ukrajina Varjag skutečně prodala. Některé dobové zprávy uváděly, že plavidlo bylo zbaveno pohonného zařízení, elektroniky a výzbroje. Hongkongský podnikatel Sü Ceng-pching, který nákup organizoval, však v rozhovoru pro South China Morning Post v roce 2015 prohlásil, že čtyři původní turbíny zůstaly na palubě zakonzervované. Podle jeho vyjádření mělo každé zařízení při výrobě vysokou hodnotu. Přesné částky však nejsou nezávisle doložené a nelze je vydávat za prokázanou tržní cenu pohonného systému v době prodeje.


Po příjezdu do Ta-lienu následovala rozsáhlá rekonstrukce a modernizace. Čínské loděnice musely dokončit technické systémy, instalovat nové vybavení a připravit plavidlo pro provoz palubního letectva. První námořní zkoušky začaly v srpnu 2011 a o rok později byl Liaoning zařazen do služby. Stal se především výcvikovou a technologickou základnou pro čínské konstruktéry, námořníky a piloty.

Zkušenosti získané při jeho dokončování a provozu následně pomohly při stavbě čínské letadlové lodě Shandong, která vstoupila do služby v roce 2019. Příběh Varjagu tak není jen historkou o levně prodaném vojenském materiálu. Ukazuje, jak se nedokončený sovětský projekt změnil v základ čínského programu letadlových lodí. Za 20 milionů dolarů Čína nezískala hotovou válečnou loď, ale technologickou příležitost, jejíž strategická hodnota se ukázala až o mnoho let později.



Zdroje: 1. South China Morning Post – Mission impossible: How one man bought China’s first aircraft carrier⁠; 2. The Guardian – Turkey frees floating fun palace⁠; 3. The Washington Post – Turks Keep Ship Going Round in Circles⁠; 4. U.S. Naval Institute – World Naval Developments: A Long Wait⁠