Nizozemská vláda připravuje rozsáhlou reformu státní správy, která počítá s omezením přibližně 25 tisíc pracovních úvazků a ročními úsporami až 3,5 miliardy eur, tedy zhruba 85 miliard korun. Pomoci mají umělá inteligence, sjednocování informačních systémů a rušení zbytečných administrativních povinností. Zatímco Nizozemsko začíná otevřeně diskutovat o tom, kolik úředníků a pravidel stát skutečně potřebuje, Česká republika pokračuje v digitalizaci, jejíž výsledky zdaleka neodpovídají vynaloženým prostředkům.

Rozdíl přitom nespočívá pouze v používání moderních technologií. Nizozemská reforma vychází z předpokladu, že stát musí změnit samotnou organizaci práce, odstranit duplicitní činnosti a omezit administrativní zátěž. Česká zkušenost naopak ukazuje, že zavedení elektronických formulářů a informačních systémů nemusí automaticky znamenat rychlejší rozhodování, méně zaměstnanců ani nižší provozní náklady. V tom spočívá podstatný problém české digitalizace.

Nizozemská vláda 26. října oznámila, že chce již v roce 2027 snížit náklady na centrální státní správu o 900 milionů eur, přibližně 21,9 miliardy korun. Od roku 2035 mají plánované roční úspory dosahovat 3,5 miliardy eur. Odhadované omezení 25 tisíc pracovních úvazků odpovídá téměř šestině současného personálního rozsahu centrální správy, která na konci roku 2025 vykazovala přibližně 160 tisíc úvazků.

Nejde však o již uskutečněné propouštění ani o prokázaný výsledek nasazení umělé inteligence. Konkrétní cíle pro využívání AI chce vláda představit až v prvním čtvrtletí roku 2027. Reforma zahrnuje také omezení externích poradenských služeb, společné nákupy, sjednocování informačních technologií, efektivnější využívání kanceláří a redukci poradních orgánů. Některé oblasti, zejména policie a obrana, mají být z personálních škrtů vyňaty.


Reforma proto otevírá nepříjemnou, ale nezbytnou otázku, které činnosti má stát nadále vykonávat a které lze omezit nebo zcela odstranit. Pouhé snížení počtu zaměstnanců bez změny jejich povinností by mohlo způsobit opačný výsledek, tedy pomalejší vyřizování žádostí, přetížení zbývajících pracovníků a vyšší závislost na externích dodavatelích. Nizozemský plán je zatím politickým závazkem, nikoli hotovým úspěchem. Přesto představuje důležitý posun od digitalizace jednotlivých úkonů k reformě fungování státní správy.

Česko investovalo přes 50 miliard. Administrativa zůstává

Česká republika má za sebou rozsáhlé investice, jejichž efektivitu zásadně zpochybnil Nejvyšší kontrolní úřad. Podle jeho souhrnné zprávy zveřejněné 15. ledna 2026 stát v letech 2020 až 2024 investoval do rozvoje digitalizace veřejné správy více než 50 miliard korun. Přesto bylo ke konci ledna 2025 plně digitalizováno pouze 1 621 z celkových 8 916 sledovaných služeb, tedy přibližně 18 procent. Jde o stav k počátku roku 2025, nikoli o automaticky platný údaj pro konec roku 2026.

NKÚ upozornil, že stát často označuje za digitalizovanou i službu, u níž se elektronicky uskutečňuje pouze jeden z mnoha administrativních úkonů. Občan sice odešle formulář prostřednictvím datové schránky nebo portálu, jeho další zpracování však pokračuje ručně. Zaměstnanci přepisují údaje mezi informačními systémy, kontrolují dokumenty a vykonávají činnosti, které měly nové technologie odstranit. Výsledkem může být elektronická komunikace navenek, ale prakticky nezměněná administrativa uvnitř úřadu.

Kontroloři současně upozornili na roztříštěné řízení projektů, nedostatečné propojení dat a závislost na externích dodavatelích. Digitální a informační agentura sice koordinuje digitalizaci, podle NKÚ však nemá dostatečné pravomoci k prosazování jednotných řešení napříč ministerstvy. Jednotlivé instituce proto mohou rozvíjet paralelní systémy, které vyžadují další investice a následné provozní výdaje.


Podle analýzy IDEA při CERGE-EI pracovalo v roce 2025 mezi zaměstnanci financovanými státním rozpočtem přibližně 75 tisíc státních úředníků, jejichž platy představovaly výdaje 43,5 miliardy korun. Jejich počet meziročně mírně klesl, zatímco počet zaměstnanců státu jako celku vzrostl zejména ve školství a armádě. Není proto správné zaměňovat administrativní pracovníky s učiteli, policisty, vojáky nebo dalšími profesemi.

Pokud by reorganizace umožnila skutečně snížit platové výdaje státních úředníků o pět procent, představovalo by to podle údajů za rok 2025 hrubou roční úsporu přibližně 2,2 miliardy korun. Nejde o prognózu ani o částku očištěnou o náklady na zavedení technologií. Výpočet však ukazuje ekonomický rozměr možné reformy. Samotné personální úspory státní rozpočet nezachrání, ale mohou být součástí širšího snižování nákladů, které zahrne také informační systémy, budovy, externí služby a administrativní povinnosti podnikatelů i občanů.

Nizozemské a české počty zaměstnanců navíc nelze mechanicky porovnávat, protože struktura a vymezení centrální státní správy se v obou zemích liší. Podstatné není převzít nizozemský procentní cíl, ale zavést obdobný způsob vyhodnocování efektivity jednotlivých činností.

Umělá inteligence může přinést úspory, ale stát se musí změnit

Česká republika již má Národní strategii umělé inteligence do roku 2030, která s využíváním AI ve veřejné správě počítá. Ministerstvo vnitra například připravilo projekt elektronizace správy dokumentů a nasazení umělé inteligence pro jejich třídění a zpracování s plánovanými způsobilými výdaji 50 milionů korun. Samotná existence takového projektu ovšem neprokazuje snížení personálních nákladů, zkrácení správních řízení ani omezení administrativních povinností. Rozhodující musí být měřitelné výsledky.

Největší potenciál automatizace spočívá v opakujících se činnostech, které mají jednoznačně definovaná pravidla. Patří mezi ně kontrola úplnosti žádostí, třídění dokumentů, vyhledávání informací, předvyplňování údajů nebo příprava standardizovaných podkladů. Významné úspory může přinést také odstranění povinnosti opakovaně dokládat informace, které již stát eviduje. Naproti tomu složitá individuální rozhodnutí, posuzování právních nároků nebo zásahy do práv občanů vyžadují odpovídající lidskou kontrolu.


Z českého pohledu je proto zásadní změnit způsob přípravy a hodnocení digitalizačních projektů. Každá významnější investice by měla vycházet z analýzy dosavadních nákladů, počtu vyřizovaných případů, časové náročnosti a očekávaných provozních úspor. Po zavedení systému musí následovat vyhodnocení, zda skutečně ubyla administrativní práce, zkrátily se lhůty a snížily výdaje. Bez takového postupu nelze odpovědně posoudit, zda digitalizace přináší ekonomický přínos, nebo pouze vytváří další technologickou vrstvu státní správy.

Součástí reformy musí být také revize samotných právních předpisů. Jestliže stát vyžaduje zbytečné doklady, duplicitní evidence a komplikované kontrolní postupy, umělá inteligence může jejich zpracování zrychlit, ale neodstraní důvod, proč vůbec vznikají. V některých případech bude účinnější zrušit administrativní povinnost než investovat do její automatizace.

Nizozemský příklad ukazuje, že modernizace veřejné správy nemusí znamenat pouze další výdaje na informační technologie. Může být spojena také s omezením státní administrativy, zjednodušením legislativy a snížením dlouhodobých provozních nákladů. Česká republika má přitom dostatek zkušeností, aby věděla, že samotné miliardové investice fungování státu nezmění.

Skutečná reforma nezačne otázkou, kolik peněz stát potřebuje na další digitalizaci, ale kolik zbytečné práce díky ní dokáže odstranit. Pokud bude pouze převádět složitou byrokracii do elektronické podoby, nezíská levnější a efektivnější veřejnou správu. Získá pouze dražší technologie pro vykonávání stejných povinností.



Zdroje: 1. Nizozemská vláda – Plán reformy státní správy; 2. Nejvyšší kontrolní úřad – Padesát miliard na digitalizaci nestačilo⁠; 3. IDEA při CERGE-EI – Zaměstnanci státu a jejich platy v roce 2025⁠; 4. Ministerstvo vnitra – Digitalizace dokumentů a využívání AI⁠; 5. Ministerstvo průmyslu a obchodu – Národní strategie umělé inteligence ČR 2030⁠; 6. Evropská komise – Evropské nařízení o umělé inteligenci⁠