Generál se tedy vůdčí úlohu pokusil vybojovat odvážným výpadem z Pražského hradu. Obrana ve Strakovce však byla dobře zformovaná a průlom se mu nepodařil. Vzal tedy zavděk „druhými houslemi“. V televizních vstupech se dává slyšet, že v místě sleduje, co se na konferenci děje, protože by se to jinak nedozvěděl. To není dobrá vizitka pro naše veřejnoprávní média. Ta mluví o Ankaře od rána do večera a z prezidentových slov vyplývá, že nám to podstatné nesdělují. Kam se poděla jejich transparentnost? Nebo snad zůstává i jim utajeno, co se vlastně na tom setkání, v němž jde o budoucnost Evropy, peče?

    

Petr Pavel tedy v Ankaře naslouchá, směje se do kamer a třese si rukou s kamarády z vojenské branže. Určitě si ze summitu odveze hezké vzpomínky. Kdo však tu jeho zbytečnou misi zaplatí? Českou republiku zde nezastupuje. Vláda mu byla nucena zajistit účast na základě „předběžného opatření“ Ústavního soudu. Je sice pravděpodobné, že ten ze sebe nebude chtít udělat hlupáka a za pár měsíců svůj výstřel od boku potvrdí. Co kdyby se tak však nestalo? Kdo by v tom případě výlet Petra Pavla a jeho prezidentského dvora do Ankary zaplatil? 

Já bych předložil účet Ústavnímu soudu, respektive soudcům, kteří návrh podpořili. Za zmetky se musí platit. Pokud by se soudcové nějakým obratným manévrem z odpovědnosti vyvlékli, bylo by to na Pavlovi. On si přece v Turecku užíval a ani si na to nemusel brát dovolenou. Ale nejsem naivka. Samozřejmě by se to zaplatilo ze státního rozpočtu, tedy z peněz nás všech. I když jsme ani nic nezkazili, ani si neužili.