Svátek má: Markéta

Komentáře

Petr Kaňka

publicista, scénárista, režisér, pedagog

Elastičtí otroci

Elastický otrok nese sice cejch, ale nepatří jen jednomu pánu. Páni jsou alternativní. Snaží se klamat vzájemnými šarvátkami, ale vždy bere vítěz i poražený.

Nejlepší herce dnes nenajdeme na divadelních scénách. Hledejme je všude tam, kde jsou na dosah zisky a moc.

Otrok bývá na dotyk pružný a tudíž se jeví mnohoúčelový, snadno přemístitelný. Je omyvatelný, přizpůsobivý a zvládá mnoho funkcí. Princip otroctví spočívá ve vytváření ekonomicky závislých mas (otrok se i dnes v mase projevuje jako instrumentum semivocale), v nichž individualita zaniká  volbou identity z nepřeberného množství pohlaví. Z tohoto trhu otroků je možno pánům libovolně bráti k svému užitku vhodné nástroje; pokud je vybraný otrok předmětem zájmu více pánů, patří k zábavné hře animovat otroka jako svobodného jedince, protože status otroků musí zůstat skrytý, utajený a nepochopitelný. Otrok povýšený zájmem o jeho služby, je nejlepší zástěrkou celé věci; konečným efektem je nevraživost a závist mezi otroky, takže povýšený otrok je ještě více izolovaný a tím korumpovatelný. K velkým zajímavostem patří soutěže o to, kdo je mezi elastickými otroky v nějaké disciplíně největší. Také pozorování a veřejné sdělování strastí jejich nuceného soužití přináší samotným otrokům potěšení, z čehož plyne, že největší radost tyto masy mají z neštěstí druhých.

Základním vybavením otroků jsou počítače a mobilní telefony. Většina z nich touží strávit celý život u zářícího Pc nebo s mobilem v ruce. Není žádné nové zjištění, že audiovizuální komunikace prostřednictvím PC a mobilu patří k nejlepším prostředkům manipulace s otroky. Informace jsou zdánlivě svobodně volitelné a přístupné, ale platí, že informace zapovězené otrokům se nikdy k otrokům nemohou dostat přes kruhy cenzury, které jsou vícestupňové a velmi bedlivě tříděné. Představme si jakýsi inteligentní cedník, který propouští jen to, co je v rámci kalkulací a výpočtů vygenerováno ke sdílení. A tak si otroci mohou přijít na své: protichůdnost informací potvrzuje jejich zdánlivě svobodné zdroje (není pro ně logické, že by cenzura pustila informace odhalující cíleně to, co má být považováno za pravdu), mohou si vykládat události okolního světa po svém, dospívat ke svým osobitým závěrům a utvrzovat se v nich, aby vznikaly řady rozdílných názorů, jež vyvolávají konflikty. Ty jsou velmi žádoucí, protože otroci nemají šanci se dohodnout na postojích, které by pány ohrožovaly. Tím jsou i rozrušeny tradiční třídy, z nichž dělnická byla historicky ta nejnebezpečnější, schopná krajních řešení i obětí.

Otroci dostávají minimální mzdy a je to výhodnější, než kdyby byli odkázáni ve všem na své pány. Jednak to opět budí zdání svobody a někdy i rovnosti a šancí na rozvoj, jednak jsou otroci vystavováni pokušení zadlužování a tím i hlubším propadům do závislostí.

A dostáváme se k úžasnému nástroji zotročování: k bankovním půjčkám a úvěrům. Mizerné platy vedou k zoufalým činům; někdy mají i ušlechtilý kontext, když jsou prostředky půjčovány na zvyšování vzdělání, častěji však jsou vyplýtvány na rozmařilosti, které otrokům nepříslušejí. Ale zlaté pravidlo je, že otrok nemá být varován, ani dostatečně vzdělán, aby mohl odhadnout včas nebezpečnost svého jednání. K matení a obluzování slouží reklamy, které útočí na podvědomí a podprahové instinkty, na libido a povzbuzování rozmařilosti. Našeptávání falešných iluzí, hezky se jim tradičně říká „americký sen“, je nejlepší cestou k propadům do naprosté závislosti, někdy i k soudním procesům a věznění v kriminálech. V těch se pěstují pěšáci pro mafie, ale to je jiná kapitola.

Vraťme se k mentální výbavě otroků. Nemají být schopni se poučit a rozvíjet, mají být skalními přívrženci sterých bludů, které zajišťují jejich naprostou intelektuální impotenci. K tomu slouží všemožné fangličkování, fandění, zbožňování idolů a naprostá oddanost mýtům. Mýty se vyrábějí jednak v médiích, jednak jsou přímo distribuovány v učebnicích pro všechny typy škol. Nic na věci nemění, že přírodní zákony se nedají jednoduše falšovat, ale technicky vzdělaný člověk je od pradávna zase svým způsobem méněcenný v humanitních disciplínách, takže jeho uzavření v laboratořích, výzkumných ústavech a provozech nikoho neohrožuje. Žije nadřazen mase s pocitem, že ji přesahuje svým exaktním věděním, ale je naprosto odkázán na koexistenci s ní.

Ti, co vykazují schopnosti géniů, mají poněkud lepší osud: buď přijmou roli v procesu zotročování na straně otrokářů, nebo zvolí vzpurnou pozici proti nim, ale tím jednoznačně ztratí naděje patřit k vyvoleným. Rebely čeká izolace, omezování publikační činnosti, rafinované denunciace, zabránění přístupu k pracovním pozicím odpovídajícím talentu a vědomostem, restrikce finančních příjmů (nízké honoráře, omezené odměny atd.). K útlaku stačí přece nástroj jakým jsou opakující se pracovní smlouvy na dobu určitou, aby z rebela byl záhy výprosník a později zcela závislý otrok.

Globalizace označuje celosvětový trend zahánění lidí do stád různě barevných mas, v nichž ztrácejí svoji originalitu, kulturní kořeny, tradice a zvyky. To vše jsou zdroje výjimečnosti a jedinečnosti, které nejvíce vadí otrokářům. Dědictví minulosti je nutné oslabovat a ředit quasi moderním a pokrokovým uměním, které toto dědictví oslabuje, vykrádá, jinak interpretuje, odsouvá, bagatelizuje. Ovšem je nutné tento proces vést velmi opatrně a pomalu, aby hlasy kritiků vypadaly jako výkřiky staromilců a omezenců. Každý kreativnější otrok, který je ochoten se zapojit do tohoto mystifikačního procesu, má zajištěnu roli celebrity, což jako druhotný efekt ještě ničí skutečné potenciální elity. Proměna elit v celebrity je také jedním z hlavních procesů zotročování, neboť elity jsou nejsilnějším a jediným protivníkem otrokářů. Elity jsou diskreditovány, zesměšňovány, korumpovány a případně i fyzicky likvidovány. Nelze nevidět u části elit ochotu nechat se zotročit za prebendy, tituly, medaile a dílčí podíl na moci. Řevnivostí rozložená střední třída opouští své pole na mapě dějin. Požitky a zdání důležitosti sehrály své; kolegialita se solidaritou vymřely.
 


Média dokonale matou a manipulují s jakýmkoli faktem. Nálepkují se znakem svobody, holedbají se povinností k vyváženosti a nestrannosti. Co víc chtít? Svobodná média éry elastických otroků jsou klasickým příkladem přísloví „pod svícnem je tma“. Čili zmanipulované a cenzurované informace vydávané za zaručeně nezávislé a vyvážené (k tomu nejlépe slouží moderátoři a komentátoři, odborníci všeho druhu médii pěstovaní, všemožní mluvčí a samozřejmě na špičce pyramidy stojí svobodně volení politici) jsou základem budování nesourodé a nevraživé společnosti. Těžko se otrokům vysvětluje, že zmanipulovaná a nesvobodná média jsou znakem toho, že ani politici nemohou být nezávislí. To je kondicio sine qua non. Jen svobodná média mohou zajistit skutečně svobodné volby a hlídat činnost politiků, a tím jim pomáhat k nezávislosti na oligarších.

Média také distribuují kódy, které dávají otrokářům na vědomí, že jejich zájmy jsou obsahově i formálně přesně reprezentovány. Otroci pomocí kódů dostávají impulzy k tomu, jak se mají k sobě chovat, čeho se mají bát a před čím se chránit. Kánon znetvořené řeči zní na každém kroku. (Zbytku elit svítí do tmy například knihy profesora Koukolíka a lze, i díky jemu, kdejaký bulšit v médiích snadno vypátrat a odmítnout).

Nejistota všední každodennosti udržuje elastické otroky v obavách: pokud hrozí epidemie, je jedinou starostí přežít (mrtví jsou jednoduše odškrtnuti a nikdo nic neřeší), pokud následují ekonomické restrikce, s pomocí dotací, podpor a politických intervencí se zajistí jídlo a otop. Kvalita života představuje jen prázdný pojem, o němž většina masy vůbec nic netuší, nemá o něm představu a nevyslovuje žádné požadavky na jeho obsah. Toto dominantní tabu ve veřejném prostoru svědčí o podstatě procesu. Globální civilizace vygenerovala nejpropracovanější totalitní nástroje, jaké kdy v historii vznikly. Slibuje zákony trhu, ale důsledky konkurence nikde nevidět, pohonné hmoty jsou všude stejně drahé, domácí elektrická energie se vyváží do zahraničí, pro domácí spotřebitele cena stoupá. Jakmile se ceny jednou vyhoupnou vzhůru, v drtivé většině nikdy nepoklesnou.

Hegemoni jsou oslavováni jako osvoboditelé a nemusejí si lámat hlavu tím, kolik jejich zbraně zavraždily lidí. A když jsme u historie, nutno se smutkem poznamenat, že je nejvulgárnější nevěstkou, jež je nabízena masám k požitkům (historické filmy v hollywoodském stylu) a pánům slouží k dezinterpretaci této matky moudrosti a otravování zdrojů k nacházení pravdy. Nebude nyní nejlepším příkladem ztráty paměti nebo lobotomie mozků, otestujeme-li nastupující generace, otázkami: „Co víte o Velké francouzské revoluci a co o Velké říjnové socialistické revoluci?“ Revoluce a jejich podíl na tvorbě dějin mizí z vědomí generací. Udržuje se v něm ovšem důsledně Sametová revoluce, která žádnou revolucí nebyla! Díky všem tvůrcům za poctivé a objevné zpracování témat s tradičním nábojem konfliktů Čechů a Němců, jež se vinou naší více jak tisíciletou historií. Kde zůstalo kritické myšlení intelektuálů při hodnocení historie po roce 1989?

Podobně se lze tázat i na řadu dalších témat českých moderních dějin. Všimněme si jedné zákonitosti; po tragické bitvě na Bílé hoře a masakru český elitních pánů na Staroměstském náměstí emigroval značný počet evangelíků ze země a ostatní se smířili postupně s tvrdou rekatolizací. Lidé zapírali své pravé přesvědčení a náboženské cítění. Z mnohých se stali otroci přetvářky. Po vzniku Československa nacionalistický duch, od šlechty osvobozeného československého národa, privilegizoval československého občana, jemuž nebyli příslušníci tak zvaných menšin ve všech směrech postaveny na roveň. Více jak 3 milióny Němců sklopilo hlavu, aby ji pod praporem NSDAP dramaticky zdvihli a dokázali zničit Československou republiku. Z pánů se stali otroci. Němci zavřeli vysoké školy a metodicky ničili české elity. Kyvadlo dějin se vychýlilo po roce 1945 a z otroků byli páni a z pánů otroci. Nové panstvo si v mnohém si nezadalo s panstvem Protektorátu Čechy a Morava.

Po roce 1948 došlo k masivnímu pádu velké části střední třídy mezi otroky, k exodu elit a metodickému útlaku všech, kteří si přáli politickou nebo ekonomickou změnu poměrů. Pražské jaro začalo obracet směr pohybu kyvadla dějin k socialismu s lidskou tváří, ale byl násilně zastaven invazí vojsk Varšavské smlouvy. Otroci opět vzývali společenské vlastnictví výrobních prostředků, vedoucí úlohu KSČ a tvrdé metody perzekucí pomocí StB. Převratu v roce 1989 pomohly dohody mocností a kyvadlo dějin se opět obrátilo. Tentokrát ke kapitalismu. Otroky se stali všichni ti, kteří si nestačili a nezvládli naloupit ze socialistického majetku nějakou tu kořist. Václav Havel na projevu v Rudolfinu koncem roku 1997 litoval pýchy své i nového panstva, že mnohými kroky pokřivili vývoj společnosti. Dobře tušil, že se i z velké části střední třídy opět stanou otroci. Protentokrát elastičtí a globalizovaní...Zdá se, že na tom spolupracoval vědomě. Přesto Havel definoval kapitalismus jako mafiánský. To je jen letmé připomenutí situací, kdy se v naší zemi obrátili jedni občané proti druhým, soused proti sousedu, kdy jeden srazil do bídy a utrpení druhého, kdy se rodil poddanský charakter a otrocké způsoby.  

Uzavřeme tuto glosu poznámkou k vysokému školství. Jelikož se nijak radikálně nevyrovnalo s minulostí ještě neglobálního světa, nedefinovalo ihned na počátku éry kapitalismu striktní kánony potřebné pro růst národní inteligence, došlo ke zředění náročnými požadavky vybroušené struktury vysokých škol prostřednictvím nenáročných až podvodných fenoménů soukromých škol. Princip klientelismu mas studentů ovlivnil neblaze úroveň školitelů, kteří korumpovaní nízkými mzdami a potřebou akademického rozvoje, jenž je manipulovatelný a snadno ovlivnitelný nadřízenými, překotně vyhovují potřebám tohoto klientelismu a dokonce se předhánějí ve vynalézání různých přetvářek a triků reprezentujících před kontrolnímu orgány požadovanou úroveň výzkumu, atestací i vzdělávacího procesu. Sami falzifikaci iniciují, brání pronikání k pravé podstatě stavu odpovědnější částečce společnosti, neprotestují proti pasivní byrokracii odpovědných ministerstev. Akademici se snaží vymknout z prostoru ekonomické malosti například vstupy do politiky a manažerských struktur, protože politika a manažerské struktury jsou nejvyššími patry otroctví, kde tato role je zdánlivě bezbolestná díky dostatku ekonomických prostředků, ale je těžké odhadnout škody mentální a sociální. Ty se většinou plně projeví až v následnických generacích.

Řady elastických otroků stále rostou, každým dnem se rozhojňují. A jelikož se otrokům nikdy nezdá o svobodě, nezdá se jim také nic o humanitních ideálech. Chtějí tudíž raději zabíjet, kořistit a ponižovat bližní, kteří se pokoušejí vzpomenout si na základní civilizační hodnoty jako je vzájemné odpouštění, úcta k životu a důstojnosti lidské existence. Nezabiješ je stále jedním z křesťanských přikázání a platí, že nejdůležitějším z nich je úcta k bližnímu, jež je rovna vlastní sebeúctě. Racionalisté sice zpochybnili existenci Boha, ale stanovili jako nejvyšší ctnost pravdivé zkoumání příčin přírodních i společenských jevů. Ale ouha! Co s pravdou, když sebeúcta otroků je naprosto minimální?

Petr Kaňka


Je podle Vás vysílání České televize objektivní a vyvážené?