Investigativní publicista vystupující pod jménem Thomas Paukner se v Deníku P ostře vyjádřil k evropské klimatické politice a jejím dopadům na dostupnost bydlení. Podle něj se veřejná debata soustředí na spor o Českou televizi a koncesionářské poplatky, zatímco ekonomicky závažnější rozhodnutí zůstávají stranou pozornosti. Jako příklad uvádí evropskou směrnici o energetické náročnosti budov EPBD, s níž spojuje dodatečné náklady ve výši 82,5 bilionu korun.

„Následující řádky nejsou pro slabé povahy - jde totiž “pouze” o 82 500 000 000 000 korun. Kdo by číslo neuměl přečíst, je to 82,5 bilionu, tedy zhruba 35 českých ročních státních rozpočtů. Všichni řeší koncesionářské poplatky. Závislost, nezávislost, StarDance, Jana Moláčka a další zcela nepodstatné pojmy a bytosti. Pojďme se tedy celospolečensky pohádat, rozbít u toho několik výloh, rozhádat tisíce rodin a pořádně tu atmosféru vyhrotit kvůli úplné hlouposti, zatímco nám to podstatné stále dokola uniká. Je to starý a velmi účinný trik. Společnost se hádá kvůli nepodstatnému tématu, zatímco ta klíčová rozhodnutí projdou bez povšimnutí,“ uvedl v Deníku P Paukner.

Za jeden z důsledků evropské politiky považuje rostoucí ceny bydlení. Tvrdí, že politici slibující dostupnější byty přehlížejí pravidla, která podle něj výstavbu a rekonstrukce prodražují. Za klíčový označuje rok 2021, kdy Evropská komise představila návrh revize směrnice EPBD s dopadovými studiemi.

„Představím vám jeden příklad za všechny. Zdražuje bydlení, všichni to cítíme. Málokdo ale uvede na pravou míru, proč tomu tak je. Média mlčí, politici mlčí, všichni bydlení “řeší”, ale ve skutečnosti jsou veškeré pokusy bez hluboké reformy Evropské unie naprosto zbytečné. Kdokoli slibuje “dostupné bydlení”, lže. Je jedno, zda někdo slíbí “odšpuntování” výstavby, nebo masivní dotace proložené “veřejnými byty”. Skutečně dostupné bydlení jsme si všichni dobrovolně odepřeli v roce 2021, kdy přišla na přetřes směrnice EPBD. Nikdo se tehdy neozval natolik nahlas, aby se vedla celospolečenská debata a politici zvedali ruce s plným vědomím, co tato zrůdnost způsobí. Se zdražováním bydlení se totiž počítá již od roku 2021, kdy vznikl první návrh směrnice EPBD s dopadovými studiemi SWD (2021) 453 a SWD (2021) 454,“ uvedl.


„EPBD je nástroj, kterým Evropská unie schválila přechod k bezemisním budovám s postupnou trajektorií pro státní i soukromý sektor. Nové stavby státních subjektů mají být plně bezemisní v roce 2028, ty soukromé pak o 2 roky později v roce 2030. Celý fond rezidenčních i komerčních budov má být postupně rekonstruován tak, aby do roku 2050 evropské budovy dosáhly klimatické (!!!) neutrality. Státy musí dodržovat závazné kvóty a jak je hodlají vymáhat, to zůstává na nich. Bez zásahu do soukromého vlastnictví to ale zcela logicky nepůjde,“ napsal.

Největší prostor věnoval finančním dopadům, které vyvozuje z dokumentů Evropské komise. Pro období let 2021 až 2030 porovnává dodatečné investiční náklady s očekávanými úsporami.

„A nyní k věci. Pro roky 2021 až 2030 počítá Evropská komise v dopadové studii s ročními (!!!) dodatečnými náklady na dosažení pouhé první fáze (!!!) na bezemisní budovy ve výši 34,4 miliardy eur ročně. Jde zhruba o 900 miliard korun rozpočítaný mezi země Evropské unie v investicích. Proti těmto nákladům dosáhnou domácnosti a státy úspory ve výši 3,4 miliardy euro ročně, tedy zhruba 82 miliard,“ uvedl Paukner.

Pro období let 2030 až 2040 uvádí výrazně vyšší investice. Zároveň upozorňuje, že očekávané úspory se podle jeho výkladu týkají celého energetického systému, nikoli pouze domácností.


„Pak přichází poslední, třetí fáze. V té má být dosaženo úplné klimatické neutrality budov soukromníků i států. Zde čísla Evropské komise hovoří o dodatečných ročních nákladech vlastníků budov ve výši 176 miliard eur ročně a úsporách 61,7 miliard, opět na roční bázi. Třetina vychází na domácnosti, zbytek na systémové náklady. Koeficient nákladů a úspor se tedy v roce 2050 podle studie Evropské komise sníží na 7,5:1,“ uvedl.

Jako zdroje Paukner označuje dopadové studie Evropské komise SWD (2021) 453 a SWD (2021) 454. Odkazuje na model PRIMES a scénář HIGH-I, z nichž vyvozuje své závěry o nákladech klimatické politiky.

„Cílem směrnice EPBD není přechod na lepší či inovovaný model rezidenční a komerční výstavby. Náklady a výnosy byly označeny za “přijatelné” kvůli tomu, že je třeba v rámci opatření Zelené dohody dosáhnout klimatické neutrality a zachránit planetu. Výše uvedená čísla byla součástí schvalované směrnice EPBD. Politici, kteří hlasovali, tedy přesně věděli, co Evropu v oblasti rezidenčních a komerčních budov čeká,“ napsal Paukner.

Autor následně připomněl hlasování členských států Evropské unie. Podle jeho popisu se Česká republika zdržela, zatímco Itálie a Maďarsko hlasovaly proti. Výsledek spojuje s částkou 82,5 bilionu korun, kterou označuje za náklady přenesené na evropské státy a jejich občany.

„Dne 12. dubna 2024 se lídři 27 zemí Evropské unie sešli a hlasovali. 20 států bylo pro, zdrželo se Polsko, Chorvatsko, Česká republika, Švédsko a Slovensko. Itálie s Maďarskem hlasovaly proti. Směrnice byla kvalifikovanou většinou schválena. Mávnutím ruky na sebe i své občany evropské státy ve jménu záchrany planety přenesly 82,5 bilionu korun v nákladech, které dnes kontinuálně a neúprosně na území celé Evropy zvyšují ceny bydlení a rekonstrukcí,“ uvedl.


„Ceny budov stále rostou, podle dopadových studií bude zdražování nejstrmější až v následující dekádě. Firmy se musí přizpůsobit bezemisní ekonomice a drakonickým předpisům, které upravily složení materiálů i výrobní postupy producentů. Dnes plánované novostavby již s platností EPBD počítají nejen u veřejných staveb, ale i u těch rezidenčních. Je úplně bezpředmětné, zda budeme stavět hodně, málo, nebo zda budou stavět soukromníci či státy. Proces už je v průběhu a před schválením směrnice EPBD i po hlasování se téma 82,5 bilionů v dodatečných nákladech úspěšně vyhýbalo mediálnímu prostoru,“ napsal.

Paukner se domnívá, že zastavení nastavených změn by nyní přineslo další vysoké náklady. EPBD zároveň řadí mezi evropské regulace, které dlouhodobě kritizuje.

„Proces běží, výrobci materiálů již investují do nových výrobních postupů a plánují na 10 a více let dopředu. Zrůdnost jménem EPBD by tak bylo možné zastavit jen za dalších enormních nákladů, tentokrát na reverzní návrat zpět do tržní reality. Jestli vám úvahy Evropské komise u směrnice EPBD připadají šílené, máme tu ještě CBAM, CSDDD nebo nejnovější zrůdnost s názvem WEEE. O detailech skrývajících se za těmito zkratkami ale snad až někdy později. Na jeden text by hrozila ztráta až příliš mnoha iluzí,“ uvedl.

V závěru příspěvku se autor zaměřil na zavádění směrnice do českého práva. Podle něj ani případné odmítnutí jejího převzetí nemusí Česko ochránit před ekonomickými dopady evropských pravidel.

„Česká republika směrnici EPBD stále nezavedla do národního práva. Mezirezortní připomínkové řízení skončilo 20. října a nyní probíhá nelítostný zákulisní souboj mezi vládou Andreje Babiše a Evropskou komisí o tom, zda Babiš tiše zrůdnost jménem EPBD odkýve, nebo bude čelit následkům. I kdyby vláda zavedení směrnice odmítla, dopadům se díky společnému trhu a propojení dodavatelských řetězců nevyhneme. To jen k tomu, jak se ta Česká televize ´klíčová´ a ´důležitá´,“ uzavřel Paukner.