Růst vojenských výdajů není problémem jen globální statistiky. Skutečný problém začíná ve chvíli, kdy se čísla přenesou do konkrétních ekonomik. Data Stockholm International Peace Research Institute ukazují, že svět dosáhl historického maxima výdajů, ale zároveň odhalují hlubší nerovnováhu. Ne všechny státy mají stejnou schopnost tento trend unést.

Podle analýz se totiž neudržitelnost nepozná podle absolutních částek, ale podle podílu na ekonomice a schopnosti financovat stát jako celek. A právě zde se začínají objevovat největší trhliny.

Jak potvrzuje i aktuální vývoj globálních financí, éra „rozpočtové disciplíny“ ustupuje a státy kombinují vysoké zbrojní výdaje s rostoucím dluhem.

Nejextrémnější případ představuje Ukrajina. Výdaje na obranu dosahují přibližně 40 procent HDP, což je naprosto mimo historické standardy.

Takový model není dlouhodobě udržitelný z definice. Ekonomika totiž přestává plnit základní funkce. Výdaje na infrastrukturu, zdravotnictví nebo vzdělání jsou vytlačovány do pozadí. Stát funguje primárně jako válečný aparát.

Podobný, i když méně extrémní tlak lze pozorovat u Ruska, kde výdaje dosahují kolem 7,5 procenta HDP. V kombinaci se sankcemi a omezeným přístupem ke kapitálu jde o model, který může fungovat jen po omezenou dobu.


Evropa a růst výdajů v prostředí dluhu

Druhou rizikovou skupinou jsou evropské ekonomiky. Ty sice nejsou ve válce, ale kombinují rostoucí obranné rozpočty s vysokým zadlužením.

Typickým příkladem je Itálie. Její veřejný dluh má dosáhnout téměř 139 procent HDP . Současně roste tlak na vyšší výdaje na obranu i energetiku.

Tento mix je potenciálně neudržitelný. Každé další procento HDP směrem k armádě znamená buď vyšší deficit, nebo škrty jinde.

Podobný trend sledujeme u Finska, které plánuje zvýšit obranné výdaje na více než tři procenta HDP, přestože už dnes čelí deficitům a rostoucímu dluhu. Výsledkem jsou škrty ve zdravotnictví a sociálních službách.

To je klíčový moment. Neudržitelnost se neprojevuje okamžitým kolapsem, ale postupným oslabováním státu zevnitř.

Státy s vysokým podílem obrany na HDP

Třetí skupinu tvoří země, které dlouhodobě utrácejí vysoký podíl ekonomiky na obranu, často kvůli regionálním hrozbám.


Problém není jen v číslech, ale v dlouhodobé kumulaci. Pokud vysoké výdaje trvají desetiletí, stávají se strukturální zátěží. V případě Izraele například vláda otevřeně přiznává, že je nutné hledat rovnováhu mezi obranou a civilními výdaji, aby nedošlo k rozpočtové destabilizaci .

Kdo to unese a kdo ne?

Na opačné straně stojí velké ekonomiky jako Spojené státy americké nebo Čína. Ty mají výhodu velikosti ekonomiky. I vysoké absolutní výdaje představují relativně nižší podíl HDP. To je zásadní rozdíl. U těchto států je problém spíše v růstu dluhu než v samotné výši vojenských výdajů. 

Přesto ani zde není situace bez rizika. Například americký deficit směřuje k hodnotám kolem 6 až 7 procent HDP, což naznačuje, že i velké ekonomiky mohou narazit na limity.

Z globálního pohledu je trend zřejmý. Neudržitelnost se neprojeví všude stejně. Nejvíce ohrožené jsou státy ve válce s extrémním podílem obrany na HDP, zadlužené ekonomiky kombinující zbrojení s deficity a menší státy s dlouhodobě vysokým podílem vojenských výdajů. Naopak velké ekonomiky mají větší manévrovací prostor, ale i ony se přibližují hranicím fiskální únosnosti.

Výsledek je znepokojivý. Zbrojení přestává být jen otázkou bezpečnosti. Stává se testem ekonomické odolnosti států. A v mnoha případech jde o test, který nemusí dopadnout dobře.



Zdroje: 1. SIPRI Military Spending Press Release 2026; 2. Reuters: Global military spending rises 2026; 3. Reuters: Record government debt analysis; 4. Reuters: Italy debt and spending rules; 5. Reuters: Finland defence spending and austerity; 6. SIPRI data overview (Wikipedia summary)