Írán v pátek 25. září předložil konkrétní plán, který měl během sedmi dnů znovu otevřít Hormuzský průliv a obnovit jednání se Spojenými státy o jaderném programu. Podmínkou bylo zrušení americké námořní blokády íránských přístavů, výjimka ze sankcí na prodej íránské ropy a dodržování příměří, které by zahrnovalo také Libanon.

Americký prezident Donald Trump o den později návrh veřejně odmítl a prohlásil, že Írán o dohodu usiluje proto, že je pod silným tlakem. V neděli 27. září ale íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí uvedl, že katarskými prostředníky dosud nebylo Teheránu předáno formální americké zamítnutí. Diplomatický kanál tedy není uzavřen, politické pozice jsou však vzdálené. Írán nabízí otevření strategické energetické tepny za zmírnění amerického tlaku, Washington zatím sází na to, že další tlak přinese větší ústupky.

Sedmidenní nabídka Teheránu

Arakčí představil na okraj jednání OSN neobvykle přesný harmonogram. Po americkém souhlasu by čtyři až pět dní probíhaly přípravné kroky, šestý den by měl být Hormuz otevřen a sedmý den by měla začít americko-íránská jednání o konečné dohodě.

To ale neznamená, že Teherán nabídl kapitulaci v jaderné otázce. Írán podle Reuters dál odmítá vzdát se obohacování uranu a nechce ze země vyvézt zásoby vysoce obohaceného materiálu. Jaderný program přitom zůstává jedním z hlavních bodů konfliktu s Washingtonem.


Drahá improvizace v Hormuzu

Význam íránské nabídky je především ekonomický. Před vypuknutím současného konfliktu procházela Hormuzem přibližně pětina světové spotřeby ropy. Íránská blokáda provoz dramaticky omezila, přesto se producentům podařilo část exportu obnovit prostřednictvím složitého systému vojenských eskort a překládek mezi tankery.

Podle dat Kpler citovaných Reuters dosáhl tok ropy přes Hormuz v září přibližně 6,5 milionu barelů denně. Dalších zhruba 2,5 milionu barelů denně se mělo překládat mezi plavidly v Ománském zálivu. Před válkou se tento způsob využíval pouze výjimečně.


Hormuz tedy nemusí být úplně uzavřen, aby působil světové ekonomice problémy. Energetický trh si našel provizorní cestu, ale výsledkem je dražší, složitější a zranitelnější systém závislý na vojenské ochraně, omezené flotile tankerů a překladištích, která pro současný objem dopravy původně nebyla určena.


Účet přitom neplatí pouze Washington a Teherán. Dražší ropa a lodní doprava se přelévají do cen paliv a nákladů evropského průmyslu. Česká vláda už 21. září reagovala obnovením stropu na maloobchodní marže u benzinu a nafty na 2,50 koruny za litr a pro říjen snížila daň z nafty na minimální úroveň povolenou EU. Zároveň schválila návrh mimořádného zdanění rafinérských marží; ten ještě musí projít Parlamentem.

Írán tedy svou cenu zveřejnil: zmírnění amerického tlaku výměnou za otevření Hormuzu a návrat k jednání. Washington ji zatím nepřijal. Rozhodující nebude politická rétorika, ale to, zda pokračující tlak skutečně přinese Spojeným státům lepší podmínky dříve, než další měsíce drahé improvizace zvýší účet také jejich spojencům.



Zdroje: 1. Reuters – Írán trvá na diplomatickém řešení po Trumpově odmítnutí návrhu⁠; 2. Associated Press – Írán nabídl otevření Hormuzu do sedmi dnů⁠; 3. Reuters – Drahý systém překládek udržuje vývoz ropy přes Hormuz⁠; 4. Česká vláda obnovila stropy na marže pohonných hmot⁠