Ekonom a hlavní analytik Trinity Bank Lukáš Kovanda zveřejnil rozsáhlý komentář k rekordnímu růstu Alternativy pro Německo. AfD se podle aktuálních průzkumů pohybuje už téměř na hranici třiceti procent voličské podpory a ve východní části Německa je přibližně dvakrát silnější než na západě země. Kovanda tvrdí, že za tím nestojí jen současná migrační nebo ekonomická krize, ale také dlouhodobé důsledky rozhodnutí někdejšího kancléře Helmuta Kohla.

Právě Kohlovu politiku označuje za jeden z hlavních kořenů dnešní situace. Podle Kovandy šlo o „neprozíravé, ideologicky motivované a ekonomicky nesmyslné utvoření měnové unie“ mezi západním a východním Německem po pádu železné opony. Stejnou chybu měl podle něj Kohl později zopakovat při vzniku eurozóny.

Kovanda na síti X připomíná období německého sjednocení na počátku devadesátých let. Před sjednocením odpovídala jedna západoněmecká marka přibližně sedmi východoněmeckým markám. Kohl ale podle něj „autokraticky rozhodl“, že měny budou směněny v poměru jedna ku jedné. To vše navzdory odporu ekonomů i centrálních bankéřů.

Právě zde ekonom vidí zásadní problém. Východní Němci měli podle něj zhruba čtvrtinovou produktivitu oproti západní části země, přesto se „jedním tahem Kohlova pera dočkali západoněmeckých mezd“. Výsledkem podle Kovandy bylo zničení konkurenceschopnosti velké části východoněmeckého průmyslu.


Kohl si oba ekonomy následně pozval do Bonnu. Podle Kovandy ale místo debaty spustil „devadesátiminutový monolog“, během něhož vysvětloval, proč všechno dělá správně. Argumenty ekonomů jej podle komentáře prakticky nezajímaly. „Vždyť to on se ocitl v dějinné úloze, oni ne,“ píše ironicky Kovanda.

Právě důsledky tehdejší politiky podle něj přetrvávají dodnes. Ve východní části Německa zůstává vyšší nezaměstnanost i slabší ekonomická výkonnost než na západě země. Kovanda připomíná, že Kohl tehdy sliboval, že se bývalá NDR promění v „rozkvetlou krajinu“. Podle něj se to ale nikdy plně nestalo.

Kohlův druhý experiment

Podle Kovandy se však Kohl z první chyby nepoučil. Naopak ji zopakoval při budování eurozóny. Tvrdí, že společná evropská měna nevznikla jako spontánní celoevropský projekt, ale především jako výsledek francouzského tlaku na Německo.

Francouzi podle něj dlouhodobě žárlili na sílu a stabilitu západoněmecké marky, zatímco jejich frank musel být opakovaně devalvován. „Chtěli mít něco z marky pro sebe,“ píše Kovanda. Připomíná, že Kohlovi předchůdci podobné návrhy odmítali, protože nechtěli přebírat odpovědnost za dluhy jiných zemí.

Podle Kovandy ale tehdejší francouzský prezident François Mitterrand dobře pochopil Kohlovu osobnost. „V Paříži našli ideální kombinaci politika, v němž se snoubil pocit viny za válečná zvěrstva s mesiášským komplexem sjednotitele,“ napsal ekonom.

Právě Mitterrand měl podle něj Kohla přesvědčit argumentem evropské jednoty. Kovanda tvrdí, že ani tehdejší šéf Bundesbanky Karl Otto Pöhl nedokázal Kohla zastavit, přestože ho varoval před budoucími problémy eurozóny.
Výsledkem podle Kovandy byla měnová unie států s výrazně rozdílnou produktivitou. Jako příklad uvádí Itálii, jejíž produktivita podle něj od zavedení eura prakticky stagnuje.

AfD jako důsledek starých chyb

Právě zde spojuje Kovanda minulost se současným růstem AfD. Tvrdí, že dlouhodobé ekonomické rozdíly mezi východem a západem Německa, frustrace části společnosti i problémy eurozóny vytvořily prostředí, v němž Alternativa pro Německo výrazně posiluje.

„Vedle stagnující Itálie je dalším Kohlovým skutečným odkazem vzestup Alternativy pro Německo,“ píše Kovanda. Dodává také, že další důsledky tehdejší politiky podle něj teprve vyplavou na povrch.

V samotném závěru pak volí výrazně ironický tón. „Němci nedělají malých chyb,“ uzavírá svůj komentář. A právě spojení historických ambicí, pocitu viny a víry ve velké evropské projekty podle něj vytvořilo problémy, jejichž důsledky dnes Německo začíná naplno pociťovat.