Svátek má: Žofie

Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Umějí děti řešit krizové situace?

Součástí exkluzivního průzkumu, jehož výsledky Vám průběžně představuji, byl i blok otázek, týkajících se připravenosti našich dětí na krizové situace.

Na první dva grafy z tohoto bloku se můžete níže podívat. Schéma odpovědí pravděpodobně málokoho překvapí.

Mají podle Vašeho názoru děti potřebné znalosti, dovednosti a návyky potřebné ke zvládání potenciálních krizových situací?


 

Jestliže se téměř 90 % dotazovaných domnívá, že děti nejsou dostatečně připraveny na zvládání krizových situací, jde o jednoznačnou výpověď a zároveň obavu, kterou nelze brát na lehkou váhu.

Je, či není důležité, aby děti uměly dobře řešit krizové situace? Kvalifikovaně odhaduji, že se shodneme na odpovědi ANO, je to důležité! Při pohledu na výše uvedený graf pak musí v logickém sledu úvah následovat otázka PROČ se nyní nacházíme v tomto stavu, který se nám nelíbí. Odpověď nelze vměstnat do prostoru dnešního komentáře (a ni nemám exkluzivní patent na rozum), ale jen snaha o analýzu nepříjemné skutečnosti vyvolává celou řadu otázek, nad kterými je třeba přemýšlet, např.: Mají se lidé aktivně chránit a bránit sami, nebo mají být pasivní a spoléhat se, že je ochrání někdo jiný? Kdo je odpovědný za bezpečnost lidí, žijících v jednom státním celku? Dokáže stát ubránit obyvatele před krizemi svými vlastními prostředky? Byla by ochrana občanů efektivnější, kdyby k ní sami aktivně přispívali? Bylo by správné nastavit nějaký systematický a dlouhodobý proces spolupráce státu s občany při řešení krizí? Je třeba takovou případnou iniciativu podpořit přijetím nových zákonných norem? Jaké znalosti a dovednosti by měly být součástí teoretické i praktické schopnosti občanů řešit krizové situace? Jakými formami by měla být příprava na krize realizována a kdo by se na ní měl podílet? Atd., atd.

Jen když se budeme ptát a dokážeme si i odpovídat, mohli bychom i následně přijmout účinná opatření.

Jednoznačný názor většiny dotazovaných dospělých je potvrzený i ve druhém grafu, ze kterého vyplývá touha rodičů, aby se NĚKDO začal o přípravu jejich dětí na potenciální složité situace starat a realizovat ji.  

Sportovní spolky, kluby atd., které pracují s dětmi a mládeží, by se podle Vašeho názoru do procesu zvládání krizových situací: 


 
 
Tělesná kondice je jistě jedním ze základních předpokladů řešení krizových situací a všechna sportovní odvětví, která pečují o její zvyšování tedy k připravenosti dětí na řešení krizových situací vlastně podílejí, ale vlastně jaksi podprahově a necíleně. Rozhodně totiž nelze konstatovat, že po fyzické stránce dobře připravený sportovec je automaticky připravený i dobře řešit krizové situace. Nemůžeme přece pominout také psychickou připravenost, odborné znalosti i speciální dovednosti a zejména schopnost jejich praktické realizace apod.



Víme však, že v naší sportovní infrastruktuře existují subjekty (spolky), které mají nadstandardní potenciál, často daný zejména specifickým (branně-technickým) charakterem sportovního odvětví a odborností trenérů a lektorů. Tyto spolky už k připravenosti dětí řešit krize přispívají komplexněji a velmi často také cíleně. Ano, je potřebné, aby v procesu přípravy dětí na řešení krizových situací měly kompetentní sportovní spolky svoje místo, protože jejich činnost je v mnoha směrech nezastupitelná a nenahraditelná. Je ale zároveň nesporné, že bez cílené a konkrétní podpory a spolupráce se státem a jeho vybranými institucemi nemůže být jejich dobrovolná, užitečná činnost všespasitelná.

Na závěr si neodpustím ohřát polévku, kterou mimochodem opakovaně přihřívám, ale zatím bez konkrétní odezvy, už mnoho let. Znovu se tedy ptám, zda stát pokládá schopnost občanů ubránit či ochránit sebe i druhé za zbytečnou, nebo jestli už se konečně najde někdo „osvícený“, kdo pochopí, že spolupráce státu s občany v tomto směru je nanejvýš potřebná a bude chtít neradostný stav, vyjádřený i v našich dnešních dvou grafech, řešit!? Přece nám nemůže být vlastní budoucnost lhostejná!

Průzkumu společnosti SANEP na téma Bezpečnostní situace v ČR se aktivně účastnilo 3235 respondentů ve věku nad 18 let, metodologie (pohlaví, věkové skupiny, příjmové oblasti, vzdělání, velikosti místa bydliště) korespondovala s demografickým složením obyvatelstva České republiky, statistická odchylka zjištěných dat je ±1,5 %.

Zdeněk Ertl

Národní hrdost není přežitek

Národní hrdost není přežitek

Zdeněk Ertl 

8. května 2025
Ve stínu evropských debat o nacionalismu a vlastenectví se i česká společnost znovu ptá, co vlastně znamená mít rád svou zemi a kde je hranice mezi zdravým patriotismem a ideologií minulosti.

Rok bez slunce v 21.století

Rok bez slunce v 21.století

Zdeněk Ertl 

29. dubna 2025
Bezprecedentní blackout na Pyrenejském poloostrově, kritická selhání, chaos a odhalená zranitelnost energetiky Evropy, tak lze shrnout včerejší hlavní světové zprávy. Jen malá epizoda proti tomu, co by se mohlo stát.

K lidské přirozenosti patří limity – reakce na polemiku Petra Saka

K lidské přirozenosti patří limity – reakce na polemiku Petra Saka

Zdeněk Ertl 

26. dubna 2025
Jako autor původního článku bych rád na komentář pana Saka podrobněji reagoval a vyjasnil, v čem vidím vzájemné neporozumění.

Kdo dnes nepochopí Kantovo varování, ten nepřežije

Kdo dnes nepochopí Kantovo varování, ten nepřežije

Zdeněk Ertl 

23. dubna 2025
V době, kdy politici, technologové i aktivisté sní o „novém“ a „lepším“ člověku, zní Kantovo staré varování aktuálněji než kdy dřív. Kdo dnes nepochopí, že svět ani lidé nejsou rovní, dokonalí a snadno řiditelní, ten v realitě plné krizí a...

Mozek si pamatuje, co jsme jedli

Mozek si pamatuje, co jsme jedli

Zdeněk Ertl 

15. dubna 2025
Krátkodobé přejídání sladkým a tučným jídlem mění fungování mozku rychleji, než jsme si mysleli. A návrat k normální stravě nemusí stačit k nápravě.

Přátelství na celý život začíná v klubu-stát by měl znovuobjevit jejich význam

Přátelství na celý život začíná v klubu-stát by měl znovuobjevit jejich význam

Zdeněk Ertl 

11. dubna 2025
V dnešní době se často mluví o psychických problémech dětí a dospívajících, o osamělosti seniorů a o tom, jak nás moderní technologie paradoxně od sebe spíše vzdalují, než sbližují.

Česká televize je podle Vašeho názoru instituce: