Paní Leyenová nepřetržitě zaměňuje slovo Evropská unie za slovo Evropa. Evropa je kontinent, Evropská unie je lidmi vytvořená organizace. Podobně je Amerika kontinent a Spojené státy americké jeden ze států na tomto kontinentě. To je stálý postoj bruselských úředníků a ideologů, ale my ho nemůžeme přijímat. I výkřiky na závěr „Es lebe Europa. Long live Europe“ jsou úsměvné. Evropa není živou bytostí, proto nemůže „žít“. Může existovat. 


Paní Leyenová se tváří, že začíná něco nového. Jako kdyby nebyla žádná minulost. Jako kdyby ona neřídila Evropskou komisi už od roku 2019. Říká-li tedy nejvyšší evropská úřednice, že Evropskou unii „dusí“ byrokracie, pak je to jen a jedině absence sebereflexe. 

V projevu je řada naprosto neobhajitelných formulací. Prioritou je v září 2026 „nastartování evropské ekonomiky“. Co to znamená? Co chce paní Leyenová nastartovávat? Jsme v nějakém krizovém bodě hospodářského cyklu? Je v Evropě krize? Nic takového není pravdou. Říká, že ceny energií jsou „strukturálně příliš vysoké“. Jako profesor ekonomie musím říci, že výraz strukturálně vysoké ceny neznám. Ceny jsou vysoké nebo nízké. A jejich eventuální rychlý růst je něčím způsoben. Údajně nás podle ní „Rusko odřízlo od dodávek plynu“. Na tom není nic strukturálního. Od dodávek plynu z Ruska jsme se odřízli my sami. A je logické, že teď neseme náklady tohoto kroku. Jestli si paní Leyenová myslí, že věc vyřešíme založením dalšího byrokratického orgánu „Evropské korporace pro kritické suroviny“, tak to je další dětinský sen. 

Paní Leyenová je nesmírně zelená. Letošní léto bylo mimořádně teplé, nicméně nemá smysl říci, že „toto léto bylo létem pravdy“. A současně vyhrožovat, že letošní letní měsíce budou v budoucnu „těmi nejchladnějšími“ v historii. Její byrokratické návrhy řešení jsou pořád úřednicky stejné. Zřídíme „Alianci pro pojištění klimatických rizik“. Slibuje vytvořit novou evropskou „Iniciativu pro vodu“. Odvážný je výrok „letošní léto se již nesmí opakovat“. 

Umělá inteligence se „rychle stává základní vrstvou naší ekonomiky a bezpečnosti“. V angličtině použila paní Leyenová slovo „layer“. Myslela opravdu vrstvu? Nebo co? Opět, projevy snesou všechno, ale je umělá inteligence vrstvou ekonomiky? A vrstvou bezpečnosti? Někdo z jejích poradců by jí měl poradit. 

Potřebujeme zajistit ochranu naší bezpečnosti. Ale co znamená výrok „musíme zůstat ve hře“? O jakou hru jde? Kdo s kým? Proti komu? A o co? A když jde o hru, dosud jsme v ní nebyli? Co se stalo nového? Musíme také poskytovat pracujícím „spravedlivé šance“. Proto navrhuje vytvořit „zákon o kvalitních pracovních místech“. To už překonává závěry sovětského politbyra komunistické strany. 

V Evropě „někteří dokonce chtějí omezit práva žen. Vrátit nás do doby, kdy ženy byly občany druhé kategorie.“ A paní Leyenová dodává „svá práva budeme bránit“. Jenom to říká, nebo si to i myslí? 


Za klíčové považuji prohlášení paní Leyenové, že si „nemáme nechat své demokracie rozbít přisluhovači a loutkami autoritářů“. I to je výrok hodný bývalého moskevského politbyra. Přisluhovači a loutky jsou slova, která si my, kteří jsme ho zažili, pamatujeme z komunistické éry. Od té doby už naštěstí nikoli. Přesto to paní Leyenová používá a chce proto – z ničeho jiného, než z peněz evropských daňových poplatníků – založit „Centrum pro demokratickou odolnost“. To je opravdu neuvěřitelné.

Těchto absurdních výroků je možné citovat daleko více. Přesto si chce paní Leyenová „opět vzít budoucnost do svých rukou“. Neměli bychom jí to dovolit. Stačí se podívat, jakou nám právě ona spoluvytvořila současnost.