Svátek má: Vendelín

Komentáře

Umanutost, mocenské opojení a sebeuspokojení předsedy Vystrčila

Vojtěch Filip ve svém článku „Přehnané ambice jednotlivce škodí celé společnosti“ se velmi výstižně vyjádřil k jednání předsedy Senátu Miloše Vystrčila,...

....který navzdory relevantních,nesouhlasných vyjádření nejvyšších politických představitelů, prezidentem Zemanem počínaje a ministrem zahraničí Petříčkem konče, se rozhodl realizovat zahraniční „misi“ na Tchaj-wan, již dříve plánovanou zesnulým předsedou Senátu Jaroslavem Kuberou. I tato plánovaná cesta na Tchaj-wan byla předmětem ostré diskuze či spíše kritiky, ale jak vidno, osobní ambice, nezdolná síla páně Vystrčilova ega a ješitnost překonala všechna negativní fakta a skutečnosti, které mohou z jeho návštěvy Tchaj-wanu vyplynout. Je to i jeho sobeckost, umíněnost a až dětinská neposlušnost, když navzdory všem relevantním nesouhlasům o nevhodnosti cesty na Tchaj-wan, si pan předseda Senátu prosadí svou. Jako by ti ostatní, co s jeho cestou nesouhlasí, ani neexistovali.
    
Je sice pravda, že postavení senátora Vystrčila jako předsedy Senátu je funkce bezesporu významná, ale o to více zodpovědná vůči občanům ČR. To však pan Vystrčil nerespektuje, proti nesouhlasu významných politických osobností (a jistě i veřejnosti) si „mele“ a prosazuje svou! Jeho umanutost a neústupnost je o to víc nepřijatelná, že si tyto „funkcionářské“ pravomoci, privilegia a požitky z pro něj nepochybně vele významné cesty jakožto představitele Senátu ČR, prosazuje krátce po smrti svého předchůdce pana Kubery. Důvody, že chce bezprostředně navázat na dobrou práci Senátu po zesnulém  J. Kuberovi neobstojí, jsou marginální a pro zdůvodněné cesty na Tchaj-wan zcela irelevantní. Nehledě k tomu, že pan senátor Vystrčil ve své funkci dosud nic významného či výjimečného nedokázal, kromě trapného řiťolezectví a jeho tajtrlíkování při návštěvě amerického ministra zahraničí Pompea. Ale dost možná, že právě Pompeova  návštěva utvrdila předsedu Senátu Vystrčila, aby tu svou cestu na Tchaj-wan, navzdory všem a všemu, přece jen realizoval v naději, že tím získá uznání a nějaké politické body.
     
Budiž, pan Vystrčil podnikne se svým komparsem tolik diskutovanou cestu na (z hlediska Číny) problematický Tcha-wan. Je ovšem otázka s jakým výsledkem se delegace s panem Vystrčilem vrátí. Jedno mu však tato cesta přinese – falešné uznání a pochlebování kolegů z ODS a nepochybně i pozitivní ohlas z USA. Lze sice předpokládat či očekávat, že představitelé českých firem nějaké ty obchodní kontrakty, resp. kontakty na Tchaj-wanu zrealizují, jiná věc bude, s jakým efektem a přínosem to bude pro ČR a také, s jakou odezvou se to setká u Číny. Je známo, že Čína jednoznačně považuje Tchaj-wan za své ambivalentní teritorium a již dříve se vyjádřila, že s cestou předsedy českého Senátu (ještě za J. Kubery) na Tchaj-van zásadně nesouhlasí. Takže jakkoliv může být pan předseda Senátu po návratu z předpokládané cesty na Tchaj-wan osobně (včetně manželky) spokojený, je otázka, jak se budou dále vyvíjet česko-čínské vztahy.
     
Pan Miloš Vystrčil zřejmě v koutku duše věří či předpokládá, že se se svou vyvzdorovanou cestou na Tchaj-wan nějak významně zapíše do dějin české politiky. Nepochybně ano, otázka však je, v jaké politické polarizaci, zda v té pozitivní (o čemž se dá již dnes vážně pochybovat), nebo negativní (což je takřka jisté). Zda to kromě jeho ješitnosti a samolibosti také posílí jeho postevní v předsednictví Senátu, nebo mu to naopak tak říkajíc „zláme vaz“, je otázka.
    


Dost možná si také pan předseda Senátu od cesty slibuje, že navzdory své malé postavě se stane „velkou“ osobností české politické scény. Možné to je, jen aby nedopadl jako jeho velký vzor Václav Havel, který také coby nevelký vzrůstem se stal „velkým“ člověkem ale jen do doby, než se začlo psát o jeho soukromých, ale především politických přešlapech, faux pas, velkohubých lžích a nepravdách a nezrealizovaných slibech. Pro některé lidi zůstane V. Havel symbolem „demokracie“ do konce svého života, protože   z jeho politiky měli (mají) nemalý prospěch. Jiní mu nepřijdou na jméno co budou živi. To samé se totiž může stát panu Vystčilovi. Závisí na tom, jaké politické dopady či společenské následky nastanou po návratu z jeho tolik očekávané, v jeho životě zřejmě mimořádně významné (ambiciozní) cesty do cizokrajného Tchaj-wanu. Až se po návratu z jeho umanuté cesty na Tchaj-wan dostane patřičné odezvy, ohlasu a „politického“ ocenění, může  se také stát, že své neuváženosti, či spíše umanutosti, bude krutě litovat. Jeho osoba může být vláčena v médiích, bude předmětem obšírných, jistě ne zrovna příjemných a pozitivních ohlasů a kritických komentářů. Nicméně je to jeho rozhodnutí, za které si bude muset nést i všestranné následky.  
    
Je však relevantní otázka, nakolik Vystrčilova veskrze osobní umanutost, ješitnost, ale především politická neodpovědnost bude prospěšná či uškodí České republice, její mezinárodní politice, resp. jaké budou mít dopady na život společnosti a občanů. Pokud by výsledky jeho cesty měly mít navíc negativní dopad na bilaterální vztahy s Čínou, měl by být z funkce předsedy Sněmovny bez pardonu odvolán. Na věci to sice nic nezmění, jeho osobní a politické pochybení však bude alespoň takto po zásluze „oceněno“!ztrestáno.

Jiří  Baťa