Komentáře

Ladislav Petráš

důchodce

Moc bezmocných

Dobrý úmysl je jedna věc, realita však může být jiná.

Myslím si, že právě to charakterizuje naší situaci, co se uplatňování demokracie (a nejen jí) u nás týká. O co se jedná? O nic víc a o nic méně než o realizaci Ústavy ČR. V čl. 2, odst. (1) je napsáno: „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“ V odst. (2), téhož článku je stanoveno: „Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.“

Je zřejmé, že úmysl těch, co psali naší Ústavu ČR, byl dobrý. Stejně můžeme hodnotit ty, kteří tuto Ústavu schválili a uvedli do praxe. Čas však „oponou trhl“ a život ukázal, že si naši politici Ústavu ČR, zejména mnou uvedené články, trochu upravili k obrazu svému. V souladu se současnou praxí je lid zdrojem veškeré státní moci jen v okamžiku, kdy vkládá svůj volební lístek do urny ve volbách do Poslanecké sněmovny, či do Senátu. Po sečtení hlasů a vyhlášení výsledků voleb si zvolení politici na občana zpravidla již ani nevzpomenou.

Všimli jste si, že si některé politické subjekty kupují hlasy voličů? Nejen tím, že ovládají masmédia a jejich prostřednictvím „masírují“ občany jednoduchými a bezduchými slogany, aby vhodili volební lístek právě a jen jim, protože jen oni budou bojovat za práva svých voličů, za práva občanů ČR. Všimli jste si, že některé politické subjekty si dokonce kupovaly voliče a dovážely je k urnám i s vyplněným volebním lístkem? Jiné slibovaly hory, doly a po volbách na vše zapomněly? Prostě a jednoduše, občan přestal být „zdrojem veškeré státní moci“. Veškerou státní moc si uzurpují zvolení politici a většinou bez ohledu na vůli lidu realizují své partajní zájmy. Jednoduše řečeno: místo toho, abychom my, občané (lid) měli pod kontrolou zvolené politiky, mají tito politici pod kontrolou nás, občany (lid). Vždyť v minulosti se nás nikdo neptal na to, chceme-li přijmout Lisabonskou smlouvu, která zahájila devastaci hodnot EU. Nikdo z našich politiků se nás neptá na to, chceme-li i nadále být členem organizace NATO, jejíž největší a nejmocnější členské státy dlouhodobě a zásadním způsobem porušují základní dokument této organizace - Washingtonskou smlouvu.

Ne, není to jen specifika ČR. Podívejme se například k našim východním sousedům. Tam byla tento týden schválena a podepsána „Dohoda o spolupráci v oblasti obrany mezi vládou Slovenské republiky a vládou USA“ a to i přes odpor většiny slovenských občanů. Proč o tom píšu? Vzpomeňme jen na pokus našich politiků instalovat radar USA v Brdech, vzpomeňme, jak A. Vondra navrhoval v roce 2020 na stranickém kongresu ODS, abychom předali Američanům letiště v Ostravě-Mošnově a zřídili tam strategickou leteckou základnu. No a v současné době je ODS ve vládě. Bude nás čekat to samé co Slováky? O nás bez nás?

Těch problémů, které, se řeší bez ohledu na názor většiny našich občanů, je podstatně víc. Pod pláštíkem koronavirové pandemie, strachem z energetické krize, strachem z války zapříčiněné „jistou agresí RF“ na Ukrajinu a dalšími katastrofickými scénáři nám tak trochu uniká řada dalších nevratných kroků, které ohrožují existenci našeho státu. Jedním z těchto problémů je i záměrné, pomalé, ale systematické falšování naší historie. Například dlouhodobá snaha některých našich politiků o zrušení Benešových dekretů. Někteří z nich jsou v současné době ve vládních politických stranách.

Podle mého názoru zde hrozí nebezpečí zneužití moci ze strany některých politických subjektů a to v rozporu se zájmy většiny našich občanů a v rozporu s Ústavou ČR. Naši volení političtí zástupci vzali moc z našich rukou a udělali z nás „bezmocné“! Jak dlouho se hovoří o ústavním zákonu o všeobecném referendu? Jak dlouho naši volení zástupci tento náš požadavek úspěšně ignorují? Jak dlouho si to ještě my, občané necháme líbit?

Jsem přesvědčen o tom, že je nanejvýš nutné požadovat po našich politicích přijetí ústavního zákona o všeobecném referendu. To je přesně v souladu s Ústavou ČR, čl. 2, odst. (2), který jsem zmiňoval na začátku svého článku. Ústavní zákon o všeobecném referendu je jedním z efektivních prostředků pro kontrolu našich politiků, kteří si, bohužel zvykli na to, že občana potřebují pouze v den voleb. Jinak je občan nezajímá. Mimo jiné, jsme jednou z mála zemí EU, která nemá tento ústavní zákon. Měli bychom si vzít příklad ze Švýcarska. Tam tento zákon funguje dlouho a perfektně. Jsme snad horší, než Švýcaři? Jenže místo podstatných věcí, jako je například ústavní zákon o všeobecném referendu se naši politici zabývají hledáním státního symbolu – svého ptáka (viz vystoupení A. Vondry na kongresu ODS v lednu 2020).

Ladislav Petráš