Satelitní pozorování Země za poslední čtyři dekády přinášejí jeden z nejpozoruhodnějších, a přitom veřejně málo diskutovaných trendů současnosti. Planeta se podle dlouhodobých měření zaznamenaných od roku 1982 do roku 2023 zelená tempem, které nemá v celé dosud dokumentované historii obdoby. Tento jev, označovaný jako globální „greening“, je doložen souvislými satelitními řadami sledujícími listovou plochu vegetace a produktivitu biomasy napříč kontinenty. Největší nárůsty jsou pozorovány zejména v Asii, konkrétně v Číně a Indii, tedy v regionech s masivním zemědělským rozvojem a vysokou hustotou obyvatelstva.

Klíčovým vysvětlením tohoto trendu je rostoucí koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. CO₂ je základní surovinou fotosyntézy a tedy samotným stavebním kamenem veškerého rostlinného života na Zemi. Vyšší dostupnost tohoto plynu umožňuje rostlinám efektivněji přeměňovat sluneční energii na biomasu, zvyšovat listovou plochu, snižovat ztráty vody a celkově zlepšovat růstové parametry. Satelitní analýzy a syntézy stovek studií ukazují, že právě CO₂ fertilizace vysvětluje podstatnou část globálního nárůstu vegetace v posledních desetiletích.

Podle rozsáhlých metaanalýz se globální listová plocha zvýšila za zhruba čtyřicet let o více než 18 procent. Tento růst není marginální ani lokální, ale představuje strukturální změnu biosféry v planetárním měřítku. Vědecké práce zároveň ukazují, že při každém zvýšení koncentrace CO₂ o 100 ppm může za podmínek, kdy není růst omezen vodou, docházet k nárůstu rostlinné produkce v rozmezí přibližně 25 až 50 procent. Souhrnná analýza stovek studií publikovaných mezi lety 1993 a 2019 navíc naznačuje, že koncentrace kolem 550 ppm by mohla znamenat v průměru téměř čtyřicetiprocentní nárůst globální biomasy.

Tyto procesy se výrazně promítly i do zemědělství. Od šedesátých let 20. století vzrostly globální výnosy hlavních plodin přibližně o 15 až 20 procent, a to navzdory tomu, že světová populace se za stejnou dobu více než zdvojnásobila. Zatímco se často zdůrazňuje role mechanizace, šlechtění a hnojiv v rámci tzv. Zelené revoluce, vědecké zdroje včetně hodnotících zpráv IPCC potvrzují, že podstatná část tohoto růstu je přímo či nepřímo spojena s vyšší koncentrací CO₂ v atmosféře. Praktickým důkazem tohoto efektu je běžná praxe komerčních skleníků, kde se CO₂ záměrně zvyšuje na 1000 až 1500 ppm, protože to vede k nárůstu výnosů v řádu desítek procent v závislosti na plodině.

Současně s tím došlo k dramatickému poklesu hladomorů a úmrtí z podvýživy. Přestože se světová populace od roku 1950 zvýšila z přibližně 2,5 miliardy na více než 8 miliard lidí, globální dostupnost potravin se zlepšila natolik, že extrémní hladomory se staly výjimkou spíše než pravidlem. Tento vývoj je obtížné vysvětlit bez započtení pozitivního vlivu CO₂ na zemědělskou produktivitu a stabilitu potravinových řetězců.

Oxid uhličitý navíc nehraje roli pouze v suchozemských ekosystémech. Je klíčový i pro mořské prostředí, kde se podílí na tvorbě uhličitanu vápenatého, základní stavební látky schránek korýšů, měkkýšů a mnoha planktonních organismů. Fotosyntetické řasy a sinice, stojící na začátku většiny potravních řetězců v oceánech, jsou na dostupnosti CO₂ existenčně závislé. V tomto smyslu lze oxid uhličitý považovat za jednu z hlavních látek, která umožnila rozvoj komplexního života na Zemi.

Argument, že současné koncentrace CO₂ kolem 420 ppm představují pro planetu „nouzový stav“, tak naráží na empirická data o biologické odezvě biosféry. Vědecké studie naznačují, že kombinace vyšších koncentrací CO₂ v rozmezí přibližně 600 až 1000 ppm spolu s mírným oteplením o jeden až dva stupně Celsia odpovídá podmínkám, ve kterých se suchozemské i mořské ekosystémy historicky vyvíjely velmi úspěšně. Vyšší obsah vodní páry v atmosféře a související oblačnost zároveň podporují hydrologický cyklus, srážky a stabilitu vodních zdrojů.

Psali jsme: Ekonom Kovanda zpochybňuje řeči Fialovy vlády o stavu financí

Z tohoto pohledu se stále častěji ozývá názor, že klíčovou výzvou pro lidstvo není boj proti stopovému plynu, který tvoří přibližně 0,04 procenta atmosféry, ale schopnost adaptace, efektivního hospodaření s energií a využití biologických přínosů, které vyšší koncentrace CO₂ přinášejí. Místo jednostranného snižování emisí za každou cenu se tak do popředí dostává otázka, zda současné uhlíkové politiky dostatečně zohledňují empirická data o zelenání planety, růstu biomasy a zlepšování potravinové bezpečnosti v globálním měřítku.

Zdroje: 1. Peter D. Clack: příspěvek na platformě X o globálním zelenání Země; 2. NASA: Carbon Dioxide Fertilization Greening Earth Study Finds; 3. Zhu et al. 2016: Greening of the Earth and its drivers, Nature Climate Change

(Kovář, nature.com, foto: zai)