Svátek má: Přemysl

Zprávy

Velikost textu:

Vůně násilí v koronavirové hysterii

Vůně násilí v koronavirové hysterii

<< SERIÁL (2) >> Ohlédnutí za pandemií: Koronavirus naštěstí nepůsobí na lidskou společnost devastačně. Dokonce ani téměř 200.000 zemřelých v USA nepředstavuje z hlediska počtu obyvatelstva hrůzné číslo, píše publicista František Roček v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Ilustrační foto
26. srpna 2020 - 07:20

Na miliardy lidí na Zemi bude připadat na přelomu roku 2020 – 2021 jenom 1 milion mrtvých.

Pokud na koronavirus nezemřel někdo z rodiny nebo přátel, větším problémem jsou pro tzv. obyčejného člověka ekonomické důsledky nouzového stavu a karantény. Přesto obava z ohrožení života je jenom krůček od násilí. To se při koronavirové pandemii potvrdilo.

Varování před černým scénářem

Kdyby se objevila strašlivá pandemie s vysokou úmrtností, lze předpokládat, že lidé pochopí, že přežijí, pokud k sobě nepustí nikoho cizího a budou mít dostatečná zásoby.

Bude hrozit naprostá devastace. Lidé vyrabují obchody, sklady, ale i potravinářské výrobní podniky. Policie a armáda nebudou schopné ničeho jiného, než zajistit bezpečnost základní infrastruktury – elektráren, vodáren, telekomunikační základny a možná i nemocnic.

Kdo bude mít zbraň, bude mít větší jistotu, že si opatří a ubrání zásoby. Největší šanci na přežití budou mít venkovské enklávy, kde si s pomocí zbraní zajistí, aby se do jejich blízkosti nedostali jiní lidé, potenciální zdroje infekce.

Není podstatné, jestli budou mít lidé zbraně opatřené legálně či nelegálně.

Nejbližší lidé, vlastní komunita, má daleko větší cenu, než zbytek světa. To je tiché poselství koronaviru pro budoucnost. Proto mít doma balenou vodu a jídlo nejméně na 3 týdny, je tiché poselství, a k tomu varování, že ani v moderní civilizaci bez střelné zbraně (byť třeba i nelegálně opatřené), není žádné jistoty.

Individualismus a preferování omezených skupin přátel - „smeček“ vysvětluje, že v USA Američané ve zvýšené míře nakupovali zbraně ze strachu z koronaviru. Resp. ze strachu z problémů spojených se zásobováním a sociální situací v jejich okolí.

Drobné signály násilných tendencí se objevovaly v době koronavirové po celém světě: Koncem ledna jsme si mohli přečíst, že v Česku lidé z paniky před koronovirem jenom vykupují roušky, toaletní papír a trvanlivé potraviny, v Číně se zabarikádovaly celé vesnice. Lidé se podle televize Sky News báli, aby do vesnic nepřišel někdo nakažený. Některé čínské vesnice místo zdí postavily takzvané „checkpointy“, na kterých kontrolovaly teplotu vstupujících lidí.

V té době protestující v Hongkongu narušovali fungování železnice. Linka East Rail, která končí na hranici Hongkongu s pevninskou Čínou, byla několikrát krátce přerušena pomocí překážek, jinde se na trati objevil požár. Demonstranti slibovali „protiepidemické“ akce, pokud vláda nezavřela hranici s Čínou. V té době již bylo nařízeno pozastavení nových víz turistům a uzavření dvou železnic, včetně hongkongské části expresního železničního spojení v Guangzhou-Shenzhen-Hongkong. Omezena také byla přeshraniční autobusová a letecká doprava. Demonstrantům to nestačilo.

Tehdy ještě v Hongkongu panovala celkem jednoduchá iluze, že stačí uzavřít hranice. Ve skutečnosti se koronavirus již rozšířil i do Evropy a Ameriky.


Také se lidé bouřili proti tomu, aby blízko jejich domů byli ubytováni lidé v karanténě, nebo dokonce jenom zdravotníci, kteří přijdou do styku s nemocnými koronavirem. Vláda Hongkongu narychlo zřizovala ubikace pro lidi v karanténě a pro lékaře a další zdravotnický personál, aby zdravotníci nemuseli chodit po směně v nemocnici domů. Nechtěli riskovat, že nakazí rodinu koronavirem.

Lidé protestovali, nejméně v jednom případě byl dům napaden i zápalnými láhvemi.

V případě velmi agresivní pandemie s vysokou úmrtností kolem 50 % by v první řadě došlo k rozvratu velkých měst.

Jemným signálem byly problémy v New Yorku kvůli covid-19: Přeplněné nemocnice, akutní nedostatek zdravotnického materiálu, lékařů a zdravotnického personálu, tisíce mrtvých, které nestačí pojmout márnice a před nemocnicemi a u pohřebních ústavů byly rozmístěny mrazírenské vozy. Plus polní nemocnice v Central Parku, to byly jenom jemné signály toho, co při jiné pandemii může přijít.

V Japonsku někteří guvernéři vyzývali, aby lidé i po zrušení karantény nevyjížděli ze svých provincií. Hlavně by neměli vyjíždět tam, kde byla větší koncentrace nemocných covidem-19.

Strach měl za následek např., když někteří Japonci, kteří vyjeli do „cizí“ provincie, byli potrestáni tím, že jim někdo poškodil auto. Vandal podle poznávací značky poznal, že jde o cizáka, a potrestal ho. Co když přivezl koronavirus?

Nebo učitelé nechtěli, aby do školy chodil žák, jehož otec jezdil s kamionem po celém Japonsku. Co když otec – řidič se někde cestou nakazil? Podobné problémy měly i lékařky a zdravotní sestry – co když je nakazí nemocní koronavirem, a jejich dítě to přinese do školy?

Došlo také k paradoxnímu jevu: Strach pomáhal koronaviru. Upozornili na to např. úředníci z prefektury Niigata. Varovali, že došlo ke zvýšení míry obtěžování a stigmatizování lidí infikovaných koronavirem. Toto chování může podporovat šíření viru tím, že osoby se symptomy nemoci se raději vyhýbají testování, aby na ně lidé neukazovali prstem…

Čili není třeba si o lidech dělat přehnané iluze, bez ohledu na to, zda plavou a řeční v demokratické polévce nebo diktátorské omáčce.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)