Rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa z léta 2025 neschválit více než 400 milionů dolarů ve zbrojní pomoci Tchaj-wanu je momentem, který přesahuje jednorázovou transakci. Podle exkluzivní zprávy deníku The Washington Post šlo o balíček označovaný za „smrtelnější“ než předchozí dodávky, zahrnující munici a autonomní drony. Krok přišel v době, kdy Bílý dům intenzivně připravoval jednání s Pekingem a plánované setkání Trump–Si na okraji listopadového summitu APEC v Gyeongju v Jižní Koreji. I když rozhodnutí ještě může být změněno, už nyní ukazuje posun americké politiky od grantové pomoci k transakční logice, kde bezpečnostní garance fungují jako vyjednávací páka.

Podstata problému leží hlouběji než v samotných penězích. Spojené státy tím vysílají signál, že i klíčový pilíř jejich indo-pacifické strategie, tedy udržení rovnováhy v Tchajwanském průlivu, může být předmětem obchodní výměny. Tento přístup kontrastuje s dlouhodobým rámcem daným zákonem Taiwan Relations Act, který zavazuje USA poskytovat Tchaj-wanu prostředky k sebeobraně. Pokud je bezpečnost ostrova proměňována v páku pro celní úlevy, polovodiče či technologické koncese, podkopává to důvěru nejen v Tchaj-peji, ale i mezi spojenci v Tokiu, Soulu či Manile.


Tchaj-pej reagovala zdrženlivě. Ministerstvo obrany odmítlo komentovat interní rozhodování ve Washingtonu, ale zdůraznilo, že cílem je „komplexní obranný systém“ a bezpečnostní mechanismy s USA zůstávají aktivní. Opatrnost je logická. Tchaj-wan tradičně balancuje mezi podporou americké politiky a rizikem, že přílišná kritika naruší diplomatické manévry.

Mezinárodní reakce však ukazují rostoucí obavy. The Guardian píše otevřeně o tom, že Bílý dům používá Tchaj-wan jako „vyjednávací žeton“. Načasování před summitem APEC podle mnohých není náhodné. I kdyby šlo jen o dočasné pozastavení, vzniká precedent, kdy rozsah i tempo americké pomoci lze „kalibrovat“ podle obchodních jednání. To je přesně typ signálu, který Peking vnímá jako prostor k nátlaku.

Čína přitom ve své rétorice nepolevuje. Opakuje, že „otázka Tchaj-wanu“ je červenou linií vztahů s USA a že snahy o podporu „tchajwanské nezávislosti“ jsou slepou cestou. Vojenské manévry v okolí ostrova jsou stále častější a každé americké zaváhání se v Pekingu čte jako potvrzení, že tlak přináší výsledky.

Kritici ve Washingtonu i v regionu zdůrazňují, že nejde o izolovanou epizodu. V dodávkách zbraní Tchaj-wanu už existuje více než dvacetimiliardový „backlog“. I za vlády Joea Bidena bylo nutné využít mimořádné pravomoci, aby se část kontraktů realizovala rychleji. Pozastavení nového balíčku tak nutně vyvolává otázku, zda USA dokážou reálně plnit i starší závazky.


Doplňme, že část podpory může být přesměrována do klasických prodejů zbraní. Tchajwanská média hovořila o možné smlouvě v hodnotě 500 milionů USD, navazující na dřívější notifikace o dronech či systémech NASAMS. Jenže přechod od grantů k prodejům sám o sobě neřeší ty nejzásadnější otázky, jako např. rychlost dodávek a obsah kontraktů, které mají posílit asymetrickou obranu ostrova.

Zásadní otázka tak zní, zda-li Bílý dům nepodřizuje strategii v nejrizikovějším geopolitickém bodě planety krátkodobým obchodním ziskům. V krátkém horizontu může Trumpův tah přinést body pro domácí publikum i ústupky z Pekingu. V dlouhém horizontu ale podkopává předvídatelnost amerických závazků. V odstrašení platí jednoduché pravidlo: čím méně pevné jsou garance, tím levnější je pro agresora kalkulace rizika.

Případ „tchajwanského balíčku“ je proto varováním. Nejde jen o částku 400 milionů dolarů, ale o precedent, že bezpečnost ostrova je nyní otevřeně podmíněna obchodní dohodou s Čínou, což může změnit strategické výpočty v celém Indo-Pacifiku.