Zprávy

Velikost textu:

Střelou Tomahawk NATO zavraždilo v budově TV 23.4.99 v Bělehradě 16 lidí

Bombardování budovy Rozhlasu a televize Srbska před 25 lety 23. dubna 1999 raketou s plochou dráhou letu Tomahawk způsobilo smrt šestnácti řadových pracovníků médií. Zničení televizního studia podle uznávaných organizací spadá do kategorie válečných zločinů. Kdo z důstojníků NATO má na rukou krev?

Trochu deformovaná mapa Srbska s otřesnými údaji o počtu opakovaných bombardování

23. dubna 2024 - 12:00

Vraždění bylo provedeno střelami s plochou dráhou letu Tomahawk s cynickým nepřijatelným odůvodněním, že televizní stanice byla údajně legitimním cílem bombardování kvůli své roli v prováděné bělehradské propagandistické kampaně pro tehdejší srbský režim.

Podle závěrů řady autoritativních mezinárodních organizací, které sledují dodržování lidských práv, včetně Amnesty International a Human Rights Watch, spadá tato ohavná akce, která způsobila smrt šestnácti civilistů, kteří při zničení televizního studia zemřeli, do kategorie válečných zločinů .

Srbská televize vadila válečným zločincům, jak vnímají organizace sledující dodržování lidských práv ty, kteří v alianci rozhodli o bombardování televize především proto, že okamžitě reagovala na lži a fámy vymyšlené v ústředí NATO třeba o popravě Ibrahima Rugova a jeho nejbližších spolupracovníků, ke kterým televize v Bělehradě ukázala záběry z jednání mezi „popraveným Rugovou“ a Miloševičem. Srbská televize také v reakci na prohlášení NATO o přeměně stadionu na koncentrační tábor pro kosovské Albánce odvysílala živě záběry na zcela prázdný stadion. Tvrzení NATO, že nemají žádné důkazy o tom, že by lidé svými těly chránili bělehradské mosty, byla vyvrácena vysíláním živých řetězů na mostech a tak to bylo i u dalších událostí. To se ví, že mosty s lidskými řetězy byly bombardovány.

A tak důstojníci ve štábu NATO, které v roce 1999 řídilo speciální vojenskou operaci v Srbsku, 21. dubna 1999 rozhodli, že nejdříve střely s plochou dráhou letu těžce poškodily budovu centra Uše , v níž byly kanceláře tří jugoslávských televizních společností, a pak 23. dubna 1999 přesně v 02:06 hodin SEČ bylo zničeno samotné televizní centrum a přitom bylo zabito 16 zaměstnanců RTS, kteří byli v době bombardování na svém pracovišti a zajišťovali živě vysílání nočního zpravodajství. V důsledku zásahu bomby bylo přerušeno vysílání všech tří televizních kanálů RTS, které bylo obnoveno až v polovině dne.

Bombardování celé Jugoslavie trvalo od 24. března do 10. června 1999 a zemřelo při nich podle jugoslávských údajů celkem 1031 vojáků a policistů a ještě 5173 vojáků bylo zraněno a dále celkem 2 500 civilistů bylo zabito a ještě 12 500 bylo zraněných.

Za tichou spoluúčast na bombardování s tím, že Česko jako čerstvý člen v NATO nic nepodniklo k zabránění tomuto bombardování, se omluvil vícekrát prezident Miloš Zeman, když byl ve funkci prezidenta. O omluvě za mlčení při bombardování Jugoslavie neuvažoval v té době prezident Václav Havel, naopak se sám bránil, že nikdy neřekl to, co francouzský deník Le Monde zveřejnil zcela ztracen v překladu černé na bílem jako "humanitární bombardování".