Když se v českém parlamentu mluví o prevenci nemocí, poslanci si rádi připínají odznaky „bojovníků za zdraví“. Realita je ale napsaná v daňových tabulkách: kojenecká voda, nezbytná pro přežití nejzranitelnějších, je zatížena stejnou DPH jako tiché víno, alkoholický nápoj s prokazatelnými riziky. V zemi, kde podle OECD ročně připadá na obyvatele 11,6 litru čistého alkoholu, působí tento stav jako ukázkový cynismus.

Světová zdravotnická organizace varuje a tvrdí, že neexistuje bezpečné množství alkoholu. V roce 2023 vydala WHO jasné stanovisko, že „každá dávka alkoholu, byť malá, zvyšuje riziko rakoviny“ (European Office for the Prevention and Control of Noncommunicable Diseases, WHO, 2023). Důkazy se týkají nejméně sedmi typů nádorů, včetně rakoviny prsu a tlustého střeva. Alkohol zároveň patří mezi deset hlavních rizikových faktorů předčasných úmrtí v Evropě.


Oproti tomu kojenecká voda představuje naprostý opak. Je základem zdravého vývoje dítěte, symbolem prevence od prvních dnů života a zárukou bezpečnosti tam, kde pitná voda z kohoutku nemusí být vhodná. Pokud stát zdaňuje víno a kojeneckou vodu stejně, vysílá lidem naprosto absurdní signál, a to že volba mezi zdravím a rizikem je pro něj daňově neutrální.

Dopad na rodiny je přitom zcela konkrétní. Konzument alkoholu těží z výhodné daňové politiky, zatímco rodiče malých dětí platí více za základní životní potřebu. Nejvíce na to doplácejí nízkopříjmové rodiny, kde i drobné navýšení cen citelně zasahuje do rozpočtu. Jak má veřejnost brát vážně státní strategie prevence rakoviny nebo alkoholismu, když právě daňový systém podkopává jejich smysl?


Současný stav je z pohledu medicíny, etiky i ekonomiky neudržitelný. Místo aby stát podporoval odpovědný životní styl, nahrává daňovou politikou kultuře, která Česku přináší více nemocí než radosti. Kojenecká voda není luxusní zboží. Víno není základní potravina. A daňový systém, který oba produkty staví na stejnou úroveň, je selháním zdravého rozumu i odpovědnosti vůči budoucím generacím.