Doktorka filozofie na Coloradské univerzitě Olga Baysha, původem z Charkova, nám odhaluje skrytou tvář ukrajinského prezidenta. Fascinující rozhovor o tom, jak se herec stal prezidentem republiky, rozhovor, který nás také hodně poučí o ukrajinské společnosti a původu konfliktu. (IGA).

Můžete nám popsat, jak na to šel – jak vedl svou kampaň a jaké byly jeho priority, když nastupoval do úřadu?

Vítězství Zelenského a jeho strany bylo ohromující. Jeho strana se následně proměnila v parlamentní mašinérii, která měla za úkol vytvářet a schvalovat neoliberální reformy. "Turbo dieta" jak se říkalo. Základním argumentem prezentovaným v mé knize je, že toto ohromující vítězství lze vysvětlit pouze úspěchem televizního seriálu, který, jak se mnozí pozorovatelé domnívají, sloužil Zelenskému jako neformální volební platforma. Na rozdíl od jeho oficiálního programu, který měl pouze 1601 slov a málo politických podrobností, jeho 51 půlhodinových epizod poskytlo Ukrajincům podrobnou vizi toho, co je třeba udělat pro pokrok Ukrajiny.

Vzkaz, který Zelensky předal Ukrajincům prostřednictvím svého pořadu, je jednoznačně populistický. Ukrajinský lid je vykreslován jako homogenní a bezproblémový celek bez vnitřních rozporů, z něhož jsou vyloučeni pouze oligarchové a zkorumpovaní politici/úředníci. Země se uzdraví až poté, co se zbaví oligarchů a jejich loutek. Někteří z nich jsou uvězněni nebo prchají ze země; jejich majetek je zabaven bez ohledu na zákonnost. Později prezident Zelenskij učiní totéž s ohledem na své politické rivaly.

Zajímavé je, že pořad ignoruje téma války na Donbasu, která vypukla v roce 2014, rok předtím, než se série začala vysílat. Majdan a rusko-ukrajinské vztahy jsou velmi rozdělujícími tématy v ukrajinské společnosti, Zelenskij je ignoroval, aby neohrozil jednotu svého virtuálního národa, svých diváků a v konečném důsledku i svých voličů.

Zelenského předvolební sliby, vyslovené na pomezí skutečného a virtuálního, se týkaly především „pokroku“ Ukrajiny. „Pokrok“ je chápán jako „modernizace“, „westernizace“, „civilizace“ a „normalizace“. Právě tento progresivní a modernizující diskurz umožnil Zelenskému zakamuflovat své neoliberální reformní projekty, zahájené pouhé tři dny po nástupu nové vlády k moci. V průběhu kampaně nebyla myšlenka „pokroku“ předložená Zelenským nikdy spojena s privatizací, prodejem půdy, rozpočtovými škrty atd.

Poukázala jste na to, že mnoho cizinců bylo jmenováno do důležitých ekonomických a společenských funkcí po převratu v roce 2014 a před Zelenského úřadem. Podobně mnoho Zelenského představitelů má úzké vazby na globální neoliberální instituce.

Ano, mocenská změna na Majdanu v roce 2014 znamenala začátek zcela nové éry v dějinách Ukrajiny, pokud jde o vliv Západu na suverénní rozhodování země. Aby bylo jasno, od vyhlášení nezávislosti Ukrajiny v roce 1991 tento vliv vždy existoval. Americká obchodní komora, Centrum pro vztahy USA-Ukrajina, Obchodní rada USA-Ukrajina, Evropská obchodní asociace, MMF, EBDR, WTO, EU – všechny tyto lobbistické a regulační instituce významně ovlivnily politická rozhodnutí na Ukrajině.

Nikdy v historii Ukrajiny před Majdanem však země nejmenovala cizí občany do vyšších ministerských funkcí – to bylo možné až po Majdanu. V roce 2014 byla ministryní financí Ukrajiny jmenována Natalie Jaresko, občanka Spojených států amerických; Aivaras Abromavičius, občan Litvy, se stal ministrem hospodářství a obchodu Ukrajiny; ministrem zdravotnictví se stal občan Gruzie Alexander Kvitashvili. V roce 2016 byla Ulana Suprun, občanka USA, jmenována úřadujícím ministrem zdravotnictví. Ostatní cizinci zastávali nižší pozice. Je samozřejmé, že všechna tato jmenování nevyplývají z vůle Ukrajinců, ale z doporučení globálních neoliberálních institucí,

Jak již bylo zmíněno, většina těchto antimajdanských „ostatních“ sídlí v jihovýchodních oblastech. Čím více se člověk dívá na východ, tím více je odmítnutí Majdanu a jeho evropského programu silné a homogenní. Více než 75 % lidí žijících v Doněcké a Luhanské oblasti (dvě východní regiony Ukrajiny obývané převážně rusky mluvícími obyvateli) Majdan nepodporovalo, zatímco pouze 20 % lidí žijících na Krymu jej podporovalo.

Tato statistická čísla, poskytnutá Sociologickým ústavem v Kyjevě v dubnu 2014, nezabránila západním mocenským institucím argumentovat, že Majdan je povstání „ukrajinského lidu“ prezentované jako homogenní celek, ideologický podvod velmi účinný. Členové „mezinárodního společenství“ tím, že šli na náměstí Majdan a vybízeli jeho revolucionáře k protestu, nerespektovali miliony Ukrajinců, kteří zastávali protimajdanské názory, a přispěli tak k eskalaci občanského konfliktu, který nakonec vedl ke katastrofě, kterou dnes bezmocně sledujeme.

A co zahraniční zájmy investované do neoliberalizace Ukrajiny, prováděné ve jménu ukrajinského lidu? Jsou různorodé, ale za agrární reformou, kterou jsem pečlivě analyzoval, byly finanční lobby na Západě. Západní penzijní fondy a investiční fondy chtěly investovat znehodnocující se peníze. Při hledání aktiv, do kterých by investovali, si zajistili podporu MMF, Světové banky, EBRD a různých nátlakových skupin, aby prosadily své zájmy a připravily půdu [2]. To samozřejmě nemá nic společného se zájmy Ukrajinců.

Jaké jsou Zelenského záznamy o demokracii, svobodě projevu a svobodě tisku, politickém pluralismu a zacházení s různými politickými stranami? Jaké srovnání s bývalými prezidenty postsovětské Ukrajiny?

Souhlasím s Jodi Dean, která tvrdí, že demokracie je neoliberální fantazie v tom smyslu, že nemůže existovat v neoliberálních systémech vlád kontrolovaných nikoli lidmi, ale nadnárodními institucemi. Jak již bylo zmíněno dříve, stalo se to zvláště patrné po Majdanu, kdy byli těmito institucemi jmenováni ministři zahraničí, aby hájili jejich zájmy na Ukrajině. Zelenskyj však se svým reformátorským zápalem zašel dále. Začátkem února 2021 byly ukončeny první tři opoziční televizní kanály – NewsOne, Zik a 112 Ukraine. Další opoziční kanál, Nash, byl zakázán na začátku roku 2022, ještě před začátkem války. Po vypuknutí konfliktu v březnu desítky nezávislých novinářů byli zatčeni blogeři a analytici; většina z nich zastává levicové názory. V dubnu byly také vypnuty pravicové televizní kanály – Channel 5 a Pryamiy. Zelenskij navíc podepsal dekret, který zavazuje všechny ukrajinské kanály vysílat jeden program, představující jediný provládní pohled na válku.

Všechny tyto události nemají v historii samostatné Ukrajiny obdoby. Zelenského stoupenci tvrdí, že všechna zatýkání a zákazy médií musí být z vojenských důvodů odepsány. Ignorují tak fakt, že k prvním zavřením médií došlo rok před ruskou invazí. Podle mého názoru Zelenskij tuto válku pouze využívá k posílení diktátorských tendencí ve svém vládním režimu. Tyto tendence se objevily hned po nástupu Zelenského k moci, kdy vytvořil partizánskou mašinérii na kontrolu parlamentu a schvalování neoliberálních reforem bez debat a bez ohledu na veřejné mínění.

Radu národní bezpečnosti a obrany (NSDC) využil Zelenskij v roce 2021 k sankcionování určitých lidí, zejména politických rivalů. Můžete vysvětlit, co je NSDC, proč ji Zelenskij používal a jestli to bylo legální nebo ne?

Poté, co se jeho podpora veřejnosti v roce 2021 zhroutila, Zelenskij zahájil protiústavní proces mimosoudních sankcí proti svým politickým oponentům. Tyto sankce uvalila Rada národní bezpečnosti a obrany (NSDC). Jednalo se o mimosoudní zabavení majetku bez důkazů o protiprávním jednání ze strany zúčastněných fyzických a právnických osob. Mezi prvními, kteří byli sankcionováni NSDC, byli dva parlamentní poslanci z opoziční platformy „Pro život“ (OPZZh) – Victor Medvedčuk (který byl později zatčen a po výslechu ukázán v televizi s obličejem zbitým) a Taras Kozak (kterému se podařilo útěk z Ukrajiny), stejně jako členové jejich rodin. Stalo se tak v únoru 2021. V březnu 2022 bylo zakázáno 11 opozičních stran. Rozhodnutí zakázat opoziční strany a sankcionovat opoziční vůdce přijala NSDC; a byly provedeny prezidentskými dekrety.

Ústava Ukrajiny stanoví, že Rada pro národní bezpečnost a obranu je koordinačním orgánem: „koordinuje a kontroluje činnost orgánů výkonné moci v oblasti národní bezpečnosti a obrany. To nemá nic společného se stíháním politických oponentů a konfiskací jejich majetku – což NSDC dělá od roku 2021. Je samozřejmé, že tyto metody Zelenského režimu jsou protiústavní – pouze soudy mohou rozhodnout, kdo je vinen nebo ne, a konfiskovat vlastnictví. Problém je, že ukrajinské soudy se zdráhaly hrát Zelenského loutky. Předseda ukrajinského ústavního soudu Oleksandr Tupytskyi označil protiústavní reformy prezidenta za „státní převrat“. Zelenskij proto neměl jinou možnost, než se spolehnout na NSDC, že prosadí jeho nepopulární politiku. Co dál čeká „disidenta“ Tupyckého? Dne 27. března 2021, stále v rozporu s ukrajinskou ústavou, Zelenskij podepsal dekret, kterým se ruší jeho jmenování soudcem soudu.

Za Stalinovy vlády vytvořil Lidový komisariát pro vnitřní záležitosti (NKVD) „trojky“, aby po zjednodušeném a rychlém vyšetřování a bez veřejného a spravedlivého soudu vynesly odsouzení. To, co vidíme v případě NSDC, je velmi podobný vývoj, až na to, že protiústavní procesy NSDC mají větší počet účastníků: všechny klíčové postavy státu, včetně prezidenta, premiéra, vůdce ukrajinské bezpečnosti Service, generální prokurátor Ukrajiny. Jediné setkání NSDC může rozhodnout o osudu stovek lidí. Jen v červnu 2021 Zelenskyj implementoval rozhodnutí NSDC uvalit sankce na 538 jednotlivců a 540 společností.

Rád bych se Vás zeptal na seznam "mírotvorců" (Myrotvorec), který je údajně spojen s ukrajinskou vládou a zpravodajskými službami SBU. Z toho, co jsem pochopil, je to seznam „nepřátel státu“, kteří zveřejňují své osobní údaje. Několik lidí, kteří se tam objevili, bylo později zavražděno. Můžete nám přiblížit tento seznam, jak se na něm lidé objevují a jak zapadá do takzvané demokratické vlády?

Nacionalistickou stránku Myrotvorec spustil v roce 2015 „poslanec lidu zastávající poradní funkci na ministerstvu vnitra Ukrajiny“ Tak to popisuje zpráva OSN. Jméno tohoto lidového poslance je Anton Geraščenko, bývalý poradce bývalého ministra vnitra Arsena Avakova. Právě pod Avakovovým patronátem byly v roce 2014 vytvořeny nacionalistické potlačovací prapory, které byly vyslány na Donbas, aby potlačily lidový odpor proti Majdanu. Myrotvorets byl součástí obecné strategie zastrašování odpůrců převratu. Na této stránce se může ocitnout každý „nepřítel lidu“ – každý, kdo se odváží veřejně vyjádřit protimajdanské názory nebo zpochybnit ukrajinskou nacionalistickou agendu. Adresy Olese Buziny, slavného novináře, zastřelen nacionalisty poblíž jeho budovy v Kyjevě a Oleg Kalašnikov, opoziční poslanec zabitý nacionalisty v jeho domě, byli také uvedeni na Myrotvorci. Což pomohlo vrahům najít své oběti. Jména vrahů jsou známá, ale nejsou vězněni, protože na současné Ukrajině, kde politický život řídí radikálové, jsou považováni za hrdiny.

Stránky nebyly uzavřeny ani po vypuknutí mezinárodního skandálu: Myrotvorec zveřejnil osobní údaje známých zahraničních politiků, včetně bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera. Na rozdíl od G. Schrödera, který žije v Německu, se však tisíce Ukrajinců, jejichž data jsou na Myrotvorci, nemohou cítit bezpečně. Všichni zatčení v březnu 2022 byli také uvedeni na Myrotvorets. Některé z nich znám osobně – Jurije Tkačeva, redaktora novin Timer z Oděsy a Dmitrije Dzhangirova, redaktora Capital, kanálu YouTube.

Mnohým z těch, jejichž jména se objevují na Myrotvorci, se po Majdanu podařilo uprchnout z Ukrajiny; jiní to dokázali po masovém zatýkání loni v březnu. Jedním z nich je Tarik Nezalezhko, Dzhangirovův kolega. 12. dubna 2022, když už byl v bezpečí mimo Ukrajinu, zveřejnil na YouTube zprávu, v níž označoval ukrajinskou bezpečnostní službu jako „gestapo“ a dával svým odběratelům rady, jak se vyhnout nebezpečí. nechat se těmito agenty zajmout.

Ukrajina ve skutečnosti není demokratickou zemí. Čím víc pozoruji, co se tam děje, tím víc myslím na cestu Augusta Pinocheta k modernizaci, postavu, kterou navíc obdivují naši neoliberálové. Zločiny Pinochetova režimu zůstávaly dlouho nevyšetřovány. Ale nakonec lidstvo odhalilo pravdu. Jen doufám, že na Ukrajině k tomu dojde dříve.

Můžete vysvětlit, jaké byly vztahy Zelenského s krajní pravicí na Ukrajině?

Sám Zelenskyj nikdy nevyjadřoval krajně pravicové názory. V jeho seriálu „Služebník lidu“, který byl použit jako neoficiální volební platforma, jsou ukrajinští nacionalisté vykresleni v negativním světle: nevypadají jako nic jiného než loutky hloupých oligarchů. Zelenskij jako prezidentský kandidát kritizoval jazykový zákon podepsaný jeho předchůdcem Porošenkem, který učinil znalost ukrajinského jazyka povinným požadavkem pro státní zaměstnance, vojáky, lékaře a učitele. „Musíme vyvinout a přijmout zákony a rozhodnutí, která společnost konsolidují, a ne naopak,“ prohlásil v roce 2019 kandidát Zelenskyj.

Po nástupu do prezidentské funkce se však Zelenskij obrátil k nacionalistické agendě svého předchůdce. Dne 19. května 2021 schválila jeho vláda k radosti nacionalistů a zděšení rusky hovořících akční plán na propagaci ukrajinského jazyka ve všech sférách veřejného života, plán přísně v souladu s Porošenkovým jazykovým zákonem. Zelenskij neudělal nic, aby radikály stíhal za všechny zločiny, které spáchali na politických oponentech a lidu Donbasu. Symbol Zelenského pravicové transformace se projevil podporou, kterou mu poskytl nacionalista Medvedko, jeden z obviněných z vraždy Buziny. Medvedko veřejně podpořil Zelenského zákaz ruskojazyčných opozičních kanálů,

Otázkou je proč. Proč se Zelenskij přiklonil k nacionalismu, když lidé doufali, že bude provádět politiku usmíření? Jak se mnozí analytici domnívají, je to proto, že radikálové, ačkoli představují menšinu ukrajinského obyvatelstva, neváhají použít sílu proti politikům, soudům, donucovacím orgánům, novinářům atd. Jinými slovy, jsou prostě dobří v zastrašování společnosti, včetně všech složek moci. Propagandisté si mohou mantru „Zelenskij je Žid, nemůže být nacistou“ opakovat, jak často chtějí. Ale pravda, jde o to, že radikálové řídí politický proces na Ukrajině násilím proti těm, kteří se odvažují postavit proti jejich nacionalistickým a nadřazeným programům. Případ Anatoliy Shariy – jednoho z nejpopulárnějších ukrajinských bloggerů žijících v exilu – je dobrým příkladem pro ilustraci tohoto bodu. Nejenže on a jeho rodinní příslušníci neustále dostávají výhrůžky smrtí, ale radikálové neustále zastrašují jeho stranické aktivisty (které Zelenskij zakázal v březnu 2022), bijí je a ponižují. Ukrajinští radikálové tomu říkají „politické safari“.

„Křižáci a filmaři“: Ukrajinský festival v Cannes

Právě teď je Zelenskyj nejvlivnější postavou na světové scéně ve vztahu ke konfliktu, který bude mít vážné důsledky, pokud bude eskalovat. Obávám se, že používá tytéž manipulativní dovednosti showbyznysu, aby získal podporu za tímto obrazem osobního ztělesnění demokracie a spravedlnosti proti silám zla a autokracie. Je to jako film založený na komiksovém vesmíru Marvel. A přesně tento typ scénáře se zdá být kontraintuitivní vůči diplomacii. Myslíte si, že Zelenskyj hraje jako ukrajinský válečný vůdce konstruktivní roli, nebo ne?

Pravidelně sleduji Zelenského válečné projevy a mohu s jistotou říci, že způsob, jakým konflikt prezentuje, může jen stěží vést k diplomatickému řešení, protože neustále opakuje, že síly dobra jsou napadány silami zla. Je jasné, že pro takový Armagedon nemůže existovat žádné politické řešení. Co je z tohoto mýtického referenčního rámce pro válku vyloučeno, je širší kontext událostí: skutečnost, že Ukrajina roky odmítala implementovat minské mírové dohody, podepsané v roce 2015 po porážce ukrajinské armády ve válce na Donbasu. Podle těchto dohod měl Donbas získat politickou autonomii v rámci Ukrajiny – pro radikály nepředstavitelný a nepřijatelný bod. Místo provádění tohoto dokumentu, ratifikovaného OSN, Kyjev bojoval s Donbasem podél demarkační linie dlouhých osm let. Život Ukrajinců žijících na těchto územích se změnil v noční můru. Pro radikály, jejichž prapory tam bojovaly, obyvatele Donbasu – představované jakosovki a vatniki  – nezaslouží si lítost ani shovívavost.

Současná válka je pokračováním války z roku 2014, která začala, když Kyjev vyslal jednotky do Donbasu, aby potlačily protimajdanské povstání pod rouškou takzvané „protiteroristické operace“. Uznání tohoto širšího kontextu nepředpokládá souhlas s ruskou „operací“, ale implikuje uznání, že Ukrajina je také zodpovědná za to, co se děje. Rámcovat otázku současné války ve smyslu boje civilizace proti barbarství nebo demokracie proti autokracii není nic jiného než manipulace. Je nezbytné porozumět situaci. Bushovu formulku „buď jsi s námi, nebo jsi s teroristy“ propaguje Zelenskij ve svých apelech na „civilizovaný svět“.

K prodeji tohoto jednorozměrného příběhu světu se Zelenského umělecké schopnosti zdají neocenitelné. Konečně je na světové scéně a svět tleská. Spokojenost se bývalý herec ani nesnaží skrývat. Na otázku francouzského novináře z 5. března 2022 – desátého dne ruské invaze – o tom, jak se jeho život změnil se začátkem války, Zelenskyj odpověděl s úsměvem plným potěšení: „Dnes je můj život krásný. dnes. Věřím, že jsem potřebný. Myslím, že to je nejdůležitější smysl života – být užitečný. Pocit, že nejste jen prázdnota, která jen dýchá, chodí a jí. Ty žiješ. »

Pro mě je tato konstrukce alarmující: naznačuje, že Zelenskij má jedinečnou příležitost vystupovat na světové scéně, kterou nabízí válka. Udělala svůj život krásným; on žije. Na rozdíl od milionů Ukrajinců, jejichž život není vůbec dobrý, a tisíců dalších, kteří už nežijí.

Alexander Gabuev naznačil, že ruští vůdci postrádají znalosti o zemi, což mohlo podnítit konflikt. Slyšel jsem také ruské komentátory naznačovat, že Ukrajina má nadřazený postoj k tomu, aby byla prozápadní nebo proruská. Je to podle vás důležitý faktor pro obě strany?

Spíše souhlasím s tvrzením o nedostatečném porozumění ruského vedení společenským procesům probíhajícím na Ukrajině od Majdanu. Polovina ukrajinské populace Majdan skutečně nevítala a miliony lidí žijících na jihovýchodě chtěly, aby Rusko zasáhlo. Vím to jistě, protože všichni moji příbuzní a staří přátelé bydlí na těchto územích. Co však platilo v roce 2014, nemusí platit dnes. Uplynulo osm let; vyrostla nová generace mladých lidí, vychovaných v novém sociálním prostředí; a mnoho lidí si prostě zvyklo na novou realitu. Konečně, i když většina z nich pohrdá radikály a politikou ukrainizace, ještě víc nenávidí válku. Skutečnost na místě se ukázala být složitější, než tvůrci rozhodnutí předpokládali.

A co pocit nadřazenosti Ukrajinců, kteří se identifikují spíše se Západem než s Rusy?

Je to pravda, a pokud jde o mě, je to nejtragičtější část celého příběhu po Majdanu, protože právě tento pocit nadřazenosti zabránil „progresivním“ promajdanským silám najít společnou řeč. se svými „zaostalými“ proruskými krajany. To vedlo k povstání Donbasu, „protiteroristické operaci“ ukrajinské armády proti Donbasu, zásahu Ruska, minským mírovým dohodám, jejich neplnění a nakonec i současné válce.

(rp,prvnizpravy.cz,agoravox,foto:arch.)