Zatímco se východ Ukrajiny každodenně topí v krveprolití, troskách a humanitární nouzi, na druhém konci země, jen pár kilometrů od polských hranic, vzniká obří lyžařské středisko za 1,2 miliardy liber. Projekt GORO Mountain Resort, který se začal stavět v říjnu 2024 ve Lvovské oblasti, představuje jeden z nejrozporuplnějších symbolů ukrajinské současnosti: honosná vize, která kontrastuje s realitou zničených měst, statisíců uprchlíků a vybombardovaných nemocnic.

Podle informací britského deníku Express se v rámci resortu plánuje postavit 25 hotelů, 5 500 pokojů, 41 sjezdovek o délce téměř 75 km, 17 km lanovek, dvě moderní kabinkové lanovky, 11 sedačkových a nespočet dalších zařízení, včetně lázní, restaurací, bazénů a konferenčních center. Projekt má zabrat 1 200 hektarů. Kompletace první fáze se očekává v letech 2028–2029, celý resort má být hotov za 15 let.

„GORO se stane jedním z největších rekreačních projektů na Ukrajině a ovlivní postavení země na evropské turistické scéně,“ říká generální ředitel OKKO Group, Vaysl Danylyak.

Jenže právě zde vyvstává zásadní otázka: Kdo vlastně bude GORO využívat, pokud velká část země mezitím přestane být obyvatelná?

Ukrajinská vláda i podnikatelský sektor již druhý rok apelují na svět o pomoc: vojenskou, humanitární, finanční. Mezitím ale běží projekt, který se bez ohledu na to, kdo jej financuje, stává výkladní skříní morálního rozporu.

V zemi, kde desítky tisíc civilistů žijí ve sklepích bez elektřiny, vody a topení, se staví wellness resort pro bohaté turisty.



Podle údajů OSN bylo během ruské invaze zničeno či poškozeno přes 200 000 budov, miliony Ukrajinců jsou vysídleny a přístup k základní zdravotní péči je v mnoha oblastech přerušen. V této situaci je postavení masivního hotelového komplexu ne horách zcela mimo realitu.

Kdo za tím stojí a proč?

Developerem projektu je OKKO Group, největší síť čerpacích stanic na Ukrajině. Ta se chlubí spoluprací se zahraničními odborníky jako je ILF Group, která má zkušenosti s výstavbou v alpských oblastech Rakouska a Nového Zélandu. Celý projekt se plánoval od roku 2017, ale zahájení výstavby bylo zpožděno ruskou invazí.

Nabízí se otázka: Proč se projekt znovu rozjíždí právě teď? Je cílem vytvořit “luxusní kapsu stability” pro domácí elity a cizí investory, zatímco zbytek země krvácí?

Psychologická rehabilitace nebo cynismus?

Zastánci projektu argumentují, že resort má sloužit také jako centrum psychologické rehabilitace. 

„GORO Mountain Resort bude místem nejen pro aktivní rekreaci, ale i pro zlepšení zdraví a psychologickou rehabilitaci,“ uvádí britský server.

Takový výrok v kontextu války vyznívá téměř cynicky. Potřebuje skutečně traumatizovaný veterán horský hotel s vířivkou, nebo spíš funkční zdravotnický systém, bydlení a důstojnou práci? A bude mu vstup do GORO vůbec umožněn, nebo se už od vstupních dveří setká s cenou za noc ve výši, která přesahuje jeho měsíční důchod?

Psali jsme:
Meloniová u Trumpa pohořela. Evropu nezachrání ani tisíc návštěv

GORO je možná strategickou investicí, ale pro koho? Vytváří iluzi normality, zatímco válka zuří. Poskytuje soukromým investorům příležitost ke zhodnocení peněz, zatímco veřejné finance a energie by měly směřovat jinam: do škol, nemocnic, infrastruktury v osvobozených oblastech.

Projekt, který měl být symbolem obnovy, se stává symbolem rozdělení. Luxus a nouze, Západ a Východ, elitářství a skutečné potřeby.

GORO Mountain Resort není jen developerský projekt. Je to politický i morální výrok. Ukazuje hlubokou propast mezi částí země, která se připravuje na život po válce, a částí, která v ní stále umírá.

Místo aby se stalo „majákem naděje“, jak si jeho tvůrci přejí, může se GORO stát výsměchem obětem a památníkem ukrajinské elitářské odtrženosti od reality.

„Zatímco země bojuje proti ruské invazi na východě Ukrajiny, na západě poblíž hranic s Polskem se staví lyžařské středisko za 1,2 miliardy liber.," připomíná ironicky britský server Express.