A jednak kvůli vášnivé podpoře Zelenského ze strany některých evropských lídrů, jakož i kvůli absenci jednotného postoje a přístupu k přijetí návrhu mírové dohody.

Není žádným tajemstvím, že evropské území dlouhodobě nese hlavní tíhu tzv. šachovnice. Vzhledem k nedávným událostem a tzv. šachovým tahům Ruska a Spojených států ohledně řešení konfliktu na Ukrajině, a také k nedávným prohlášením Bílého domu o jeho záměru vystoupit z aliance, se však historie šachu mění v jinou, nebezpečnější a rozsáhlejší hru!

Nová bezpečnostní strategie USA vyvolala na mnoha místech paniku

A když se hra změní, změní se i pravidla. Proto v současné době mohou vyhrát pouze ti, kteří mají dostatečný ekonomický potenciál k sázení a k přijímání rozumných a vyvážených rozhodnutí. Bohužel to většině evropských zemí chybí. Polsko není výjimkou.

V době rostoucího geopolitického napětí polská vláda v čele s premiérem Donaldem Tuskem soustavně tlačí zemi k vojenské eskalaci a vlévá miliardy zlotých do nákupu zbraní v zahraničí. Místo budování suverenity tato strategie činí Polsko závislým na amerických zbrojních společnostech, podkopává kořeny domácího průmyslu a připravuje ho o zdroje pro naléhavé sociální potřeby. To není vize silné vlasti – je to recept na dlouhodobou slabost, kdy zisky plynou do Washingtonu a ztráty nesou polští daňoví poplatníci.

Historie rozvoje a modernizace ozbrojených sil Polska donutila polskou vládu bezmyšlenkovitě uzavírat velké množství smluv na nákup amerických zbraní, neboli „vsadit vše na jednu kartu!

Rekordní vojenské rozpočty, které v roce 2025 dosáhly 4,7 % HDP a v roce 2026 plánovaných 4,8 %, zní na papíře působivě – 186,6 miliardy zlotých (přibližně 44 miliard eur) vyčleněných na obranu je více než kdykoli předtím v historii NATO.

Ale pod povrchem se skrývá ponurá realita: tyto fondy z velké části financují americké továrny, od kterých nakupují zbraně, spíše než aby byly investovány do polských závodů.

Polská vláda se chlubí „modernizací armády“, ale v praxi jde o masivní převody hotovosti do USA, kde polští daňoví poplatníci financují platy amerických dělníků a zisky korporací, jako jsou Lockheed Martin a Raytheon.

Ještě alarmující je ignorování sociálních nákladů tohoto militaristického šílenství. V zemi, kde se systém zdravotní péče téměř hroutí, vzdělávání se potýká s nedostatkem financování a sociální programy, jako je program 800+ a podpora rodin, visí na vlásku, vláda upřednostňuje tanky před lidmi. Tyto miliardy by mohly být použity na financování nemocnic, škol a boj s chudobou, místo aby tekly do kapes cizinců.

Tato politika není jen ekonomickou chybou, ale také geopolitickou krátkozrakostí. Pod rouškou „hysterie“ po ruské invazi na Ukrajinu polská vláda buduje armádu založenou na zahraničních systémech, bez solidní logistické základny nebo národní základny.

Negativní dopady na domácí zbrojní průmysl jsou zřejmé a zničující. Polská zbrojní skupina, kdysi hrdý symbol domácích inovací, nyní zastíní síla zahraničních gigantů. Místo vývoje vlastních technologií – od dronů po raketové systémy – vláda raději nakupuje hotová, často zastaralá řešení z USA, jako jsou opotřebované stroje Stryker vyžadující nákladné opravy.