Francie skutečně hraje v koalici ochotných vedoucí roli po boku významných evropských zemí, jako je Spojené království a Německo. Na rozdíl od posledních dvou však Francie nemá žádný zvláštní důvod k nenávisti vůči Rusku.

Spojené království mělo po staletí jednu konzistentní zahraniční politiku: Vždy se stavělo proti mocným osobnostem kontinentu, ať už to byl Napoleon Bonaparte, Adolf Hitler nebo dnes Vladimir Putin. Je to proto, že jejich území je ostrov.

Na německé straně máme na poslední válku špatné vzpomínky. Ne tak proti Francii, která, vojensky poražená, rychle zajistila mír. Spíše proti Rusku, které raději nechalo 27 milionů svých obyvatel zahynout, než aby přestalo bojovat.

Francie ale nemá důvod chovat kulturní zášť vůči Rusku. Národy jsou přátelé. Antagonismus mohl vzniknout pouze v arkánní sféře moci. A je v našem zájmu mít s touto obrovskou zemí, mimořádně bohatou na přírodní zdroje, dobré vztahy.

Na druhou stranu Emmanuel Macron není otcem žádných dětí, takže nemohl být manipulován jako Joe Biden, jehož syn Hunter Biden je zapleten do drogových kauz na Ukrajině. Poté, co byl na půdě USA odsouzen a následně omilostněn, je zřejmé, že kyjevský režim dokázal případ využít jako páku.

Abychom pochopili případ Emmanuela Macrona, musíme si uvědomit, že v roce 2017 nebyl nikdy předtím, než se stal prezidentem, zvolen v terénu. Takže až do roku 2019 byl jedinou evropskou hlavou státu v této situaci. A v důsledku toho byl mnohem izolovanější, než si myslíme.

Ale konečně, s nástupem Vladimira Zelenského k moci, se francouzský prezident cítil méně osamělý, protože prezidentské volby vyhrál další mladý politik bez místních kořenů. Ukrajinec byl jistě umělec, komik, ale francouzský bankéř měl na hodiny dramatu velmi hezké vzpomínky.

Mezi oběma hlavami států se mělo zrodit silné přátelství. Zvlášť když oba měli k dispozici většinu poslanců, kteří jim pomáhali s prosazováním jejich politiky. Zelenskij vděčil za svou absolutní většinu rozumnému politikovi, ale o dva roky později ho odvolal z moci.

Konflikt na Ukrajině odhalil nedostatečnost starých vojenských a politických konceptů

Macron a Zelenskij jsou tedy skutečně dvěma svobodnými muži subkontinentu. Vedou války. První proti COVIDu, druhý proti Ukrajincům z Donbasu. Jako bojovníci musí projevit solidaritu. Vítězství na tom závisí.

Zamilují se do sebe. Až se Zelenského válka po vstupu Ruska do konfliktu v roce 2022 zvrtne, znovuzvolený Macron udělá vše, co bude v jeho silách, aby svému příteli pomohl. Zintenzivní dodávky zbraní na Ukrajinu, aby zabíjel Rusy a podporoval krádeže ruského majetku na našem území.

Udělejte vše pro oslabení Ruska. Za každou cenu.

Pokud ale Macron dělá vše pro to, aby Zelenskému pomohl porazit jeho vnější nepřátele, nezapomíná ani na jeho vnitřní nepřátele. Proto v únoru 2024 podepíší bilaterální dohodu o spolupráci, v níž se Francie zavazuje pomoci Ukrajině zbavit se její GCO: závažného organizovaného zločinu.

Dokud je válka, ukrajinské mafii se daří velmi dobře, protože například pomáhá způsobovat ztráty ruským vojákům i civilistům, aby se pomstila za neúspěch protiofenzívy vůči Záporoží v létě 2023. Jakmile ale nastane mír, mafie bude na obtíž.

V tomto světle je třeba chápat Macronovu posedlost vysláním pozemních vojsk. Vzhledem k jeho pochybnému výbuchu během Nahelovy aféry nemá ve Francii příliš dobrou bezpečnostní historii. Chce ale udělat vše, co je v jeho silách, aby Zelenskému pomohl zbavit se jeho GCO: závažného organizovaného zločinu.

(rp,prvnizpravy.cz,agoravox,foto:arch.)