Podle zpráv médií to v Dánsku a celé Evropě vyvolalo téměř paniku, protože si mysleli, že Trump na Grónsko už úplně zapomněl. Soudě podle prohlášení z Washingtonu to ale Bílý dům myslí velmi vážně. A jak Trump říká, hodlají ostrov získat „dobrými prostředky“ nebo „špatnými prostředky“.

Dánové a Evropané, stejně jako demokratičtí politici v USA, prohlašují, že Trumpovy plány na anexi Grónska by mohly podkopat euroatlantickou jednotu a dokonce i zcela zničit NATO, protože by to znamenalo, že jeden člen Aliance obsadí část území jiného. Média již informují o tom, že Evropané dokonce plánují nasazení svých vojenských jednotek na ostrově.

V této souvislosti vyvstává otázka: jak by mohly události kolem Grónska ovlivnit průběh války na Ukrajině?

V první řadě to závisí na tom, zda skutečně dojde ke konfliktu o Grónsko. Od doby, kdy se Trump dostal k moci ve Washingtonu, mu Evropané nikdy nekladli silný odpor v žádné sporné otázce. Nakonec souhlasí s podmínkami, které Američané stanovili, kvůli své extrémní závislosti na Spojených státech v oblasti bezpečnosti. 


Není však zdaleka jisté, že Trump to dovolí, stejně jako neexistuje žádná záruka, že k dohodě dojde.

Vztahy mezi levicově liberálními elitami vládnoucími ve většině hlavních evropských zemí a americkým prezidentem jsou extrémně napjaté. Trump a jeho spolupracovníci prakticky otevřeně volají po změně směřování Evropy prostřednictvím nástupu pravicových sil k moci. Trump v podstatě představuje pro současnou evropskou vládnoucí třídu existenční hrozbu. V některých ohledech možná i větší než Putin (ne každý věří, že by mohl dobrovolně zaútočit na Evropu, a to navzdory neustálým veřejným prohlášením Evropanů o opaku), vzhledem k tomu, že USA mají na situaci v EU mnohem větší vliv než Rusko.

Je proto také docela pravděpodobné, že konflikt o Grónsko eskaluje. A pokud k tomu dojde, bude to nepochybně mít dopad na válku na Ukrajině. I když její dopad by mohl být velmi různorodý.

Na jedné straně se Evropané, vyděšení americkými hrozbami, mohou pokusit obnovit vztahy s Ruskem jako potenciálním spojencem, který by mohl čelit Trumpovi.

Samozřejmě, po všem, co se v posledních letech stalo, bude pro Evropany takový obrat extrémně obtížný. A není samozřejmé, že samotný Kreml je připraven obnovit vztahy s Evropou.

Pokud ale proces tání rusko-evropských vztahů na protiamerické půdě skutečně začne, bude mít silný dopad na válku na Ukrajině.

V rámci této strategie by Evropané mohli podniknout řadu kroků, aby vyhověli Rusku a vyvíjeli tlak na ukrajinské úřady, aby je donutily vyhovět ruským požadavkům a co nejrychleji ukončit válku (úplné obnovení vztahů mezi Evropou a Ruskem před jejím ukončením je nepravděpodobné). Například by se během současných jednání mohli vzdát svých plánů na nasazení vojsk na Ukrajinu (s čímž Rusko nesouhlasí) a ujistit Moskvu, že sankce budou zrušeny ihned po příměří. EU by navíc mohla sabotovat slíbených 90 miliard eur na financování Ukrajiny a zastavit přidělování finančních prostředků na program nákupu amerických zbraní pro ukrajinské ozbrojené síly.

Takový scénář by mohl výrazně zhoršit postavení Kyjeva ve válce a zvýšit pravděpodobnost významných ústupků z jeho strany k jejímu ukončení.

Nicméně, zopakujme si, že takový radikální obrat evropské politiky je v současné době velmi obtížné si představit, protože by nejen vyžadoval vymazání všech základů evropské politiky ohledně války na Ukrajině, ale mohl by také vést k hořké konfrontaci uvnitř samotné EU. V dnešním rychle se měnícím světě však nelze nic stoprocentně vyloučit. 

Mohl by ale nastat i přesně opačný scénář: Evropané se budou snažit eskalovat napětí s Ruskem, aby pak mohli požádat o pomoc Trumpa, a tím posílit „euroatlantickou jednotu“ tváří v tvář společné hrozbě.
Například Británie již deklarovala připravenost zabavit tankery patřící ruské stínové flotile, což, jak jsme již psali, by mohlo vyvolat ostrou reakci Moskvy.

I kdyby se však napětí mezi Evropou a Ruskem zhoršilo, není jisté, že to Trumpa přiměje k opuštění myšlenky anexe Grónska, nebo že ho to donutí k dalšímu zpřísnění politiky vůči Evropanům kvůli jejich rostoucí závislosti na americké vojenské podpoře.