Touhou bruselské administrativy je získat bezprecedentní intervencionistické pravomoci, tedy právo diktátu, které dosud nebylo vidět nad úrovní členských států.

Experti EK při vysvětlování svých návrhů odkazují nejen na současné globální geopolitické napětí, ale také na zvláštní situace, jako jsou narušení dodavatelského řetězce způsobené karanténou během pandemie.

Podle představ Bruselu by jejich byrokracie měla právo nařídit hospodářství zásobit se, stejně jako porušovat obchodní smlouvy, a to vše proto, aby byla zajištěna adekvátní dodávka, tedy to, co EK považuje za nutné. Byrokraté EK si v podstatě představují, že právo vyhlásit stav nouze jim umožní aktivovat řadu intervenčních opatření, která zabrání výpadkům nebo kolapsům dodávek v kritických průmyslových odvětvích.

Tento intervenční koncept, jehož cílem je chránit jednotný trh před nabídkovými šoky, docela šokoval evropskou podnikatelskou komunitu.

„Byli bychom velmi znepokojeni, kdyby byl tento návrh přijat v této intervencionistické podobě," řekl Martynas Baryzas, ředitel mezinárodních trhů ve sdružení "Bisnis Jurop", které zastupuje velké množství zaměstnavatelů.

Podle jeho názoru není přijatelné, aby Komise měla právo přepsat stávající zákony, nutit společnosti zveřejňovat obchodně citlivé informace, sdílet produkty ze skladu nebo objednávat výrobu na příkaz Komise. Největší starostí zaměstnavatelů jsou tzv „priorit rate orders“, tedy případné objednávky Komise, podle kterých budou firmy vyrábět a prodávat to, co jim bylo objednáno, čímž v případě potřeby poruší stávající smlouvy se svými zákazníky.

Baryzas tvrdí, že nemá nic proti mechanismu, který by zabránil opakování nepokojů způsobených karanténou, kdy některé země uzavřely hranice a omezily vývoz, ale domnívá se, že návrh Komise v této podobě je příliš normativní.

V rámci Evropské komise je proti tomuto plánu silný odpor Thierryho Bretona, šéfa Evropské komise pro vnitřní trh. List Financial Times cituje nejmenovaného představitele EU, který řekl:

„Nástroj měl řešit riziko fragmentace jednotného trhu v případě události, jako je rozsáhlá krize. Nyní se však rozrůstá v chobotnici plánovaného hospodářství, která svými chapadly uchopí globální dodavatelské řetězce a ovládá je.“

Podle současného návrhu by Komise nejprve vyhlásila stav „bdělosti“, načež by mohla žádat společnosti o informace o dodavatelských řetězcích a spotřebitelích, mohla by také požádat členské vlády, aby vytvořily strategické zásoby a dokonce vydávaly donucovací příkazy a sankce.

Ve druhé fázi by Komise po schválení členy získala přímé pravomoci nad tržními aktivitami a pojištěním zboží a vymáhání by bylo zajištěno dosud neupřesněnými sankcemi. V současné době by se například představitelé EU mohli snažit vyřešit otázku výroby umělých hnojiv, protože vysoká cena plynu snížila jejich produkci až o 70 procent.

Co se skrývá za záměrem evropských byrokratů

Inspirace byrokratů Evropské komise, kterou se netají, vzešla z amerického obranného zákona o výrobě a je zřejmé, že jejich záměry nemají nic společného s výrobou jogurtů a podobných produktů pro běžnou spotřebu.

Ať je to jakkoli, vzniká dojem, že byrokraté EU využívají krize jako příležitosti a usilují o dramatické zvýšení intervenčních pravomocí, i když se příliš neprojevili v úkolech koordinace členů EU, které mohou řešit i bez nově vytvořeného diktátorského intervencionismu.

Ostatně faktem je, že i na národních úrovních existuje od druhé světové války hybná síla intervencionismu bez podobných příkladů, což může přinést zcela nepředvídatelné důsledky pro evropské tržní ekonomiky. Vzhledem k tomu, že současná geopolitická situace připomíná válku, je logické, že se v takových scénářích státy snaží kompenzovat to, co trhy v tak mimořádných podmínkách života a podnikání nedokážou. Je neobvyklé, a vůbec poprvé v historii, že nadnárodní instituce – Evropská komise – chce převzít práva na intervenční diktát během stavu nouze.