Svátek má: Bohumír

Zprávy

Velikost textu:

Amerika sází na AI. Čína ale hraje mnohem větší hru

Amerika sází na AI. Čína ale hraje mnohem větší hru

USA chtějí udržet technologický náskok v umělé inteligenci. Čína však propojuje AI s průmyslem, energetikou, robotikou a výrobními řetězci.

Ilustrační foto
27.srpen 2026 - 07:45

Souboj Spojených států a Číny o umělou inteligenci bývá často popisován jako závod o nejlepší model. Kdo vytvoří výkonnější systém, získá technologický náskok, který se následně promění v ekonomickou, vojenskou a geopolitickou převahu. Takové vysvětlení je přitažlivé svou jednoduchostí. Může ale přehlížet podstatnější část čínsko-amerického soupeření.

Americká strategie totiž není pouze závodem o algoritmy. Oficiální americký AI Action Plan vedle inovací výslovně zahrnuje výstavbu datových center, energetické infrastruktury, výrobu polovodičů, pracovní sílu a prosazování amerického technologického ekosystému v zahraničí. Bylo by proto nepřesné tvrdit, že Washington sází výhradně na samotné modely AI.

Rozdíl proti Číně leží spíše jinde. Peking zasazuje umělou inteligenci do podstatně širší průmyslové strategie zahrnující výrobu, robotiku, elektromobilitu, energetiku, telekomunikace, infrastrukturu a dodavatelské řetězce. Čínský program „AI+" například přímo počítá s nasazováním AI do průmyslového designu, výroby, logistiky a řízení dodavatelských řetězců.

Otázka proto nezní jen, kdo bude mít nejlepší umělou inteligenci. Důležitější může být, kdo ji dokáže rychleji převést do továren, energetiky, dopravy a fyzické ekonomiky.


Amerika má technologii, Čína buduje celý systém

Americkou výhodou zůstává mimořádně silný soukromý technologický sektor. Nejvýznamnější společnosti vyvíjející špičkové AI modely, polovodiče a cloudovou infrastrukturu působí právě ve Spojených státech. Washington zároveň chápe AI jako otázku národní bezpečnosti. Prezident Donald Trump letos podepsal memorandum, které má urychlit nasazování nejvyspělejších systémů AI v armádě a zpravodajských službách.

Spojené státy tedy rozhodně nestojí pouze na několika technologických firmách. Jejich oficiální strategie zahrnuje energetiku, modernizaci elektrických sítí, polovodičové továrny i vzdělávání pracovníků. Samotný americký plán připouští, že rozvoj AI bude vyžadovat výrazně větší výrobu elektřiny a novou infrastrukturu.

Čínský přístup je však ještě těsněji propojený s dlouhodobou průmyslovou politikou. Program „AI+Manufacturing" počítá do roku 2027 například s hlubším nasazením několika velkých modelů v průmyslu, vytvořením tisícovky průmyslových AI agentů, stovky kvalitních průmyslových datových souborů a stovek referenčních aplikací. Součástí strategie jsou průmyslové roboty, autonomní zařízení, chytré automobily, drony, lodě i letecký průmysl.

Právě robotika ukazuje, jak může toto propojení fungovat. Čínské společnosti spojují vývoj AI s automobilovým průmyslem, senzory, bateriemi a masovou výrobou. Xpeng například letos získal více než 900 milionů dolarů pro svou robotickou divizi a plánuje rychlé rozšiřování výroby humanoidních robotů.

Rozdíl tedy není jednoduše mezi americkým soukromým a čínským státním modelem. Jde také o dvě různé představy o tom, jak se technologický náskok mění ve skutečnou ekonomickou moc.

Právě zde se objevuje slabina představy, že samotná převaha v AI automaticky rozhodne geopolitické soupeření. Umělá inteligence může navrhnout lepší baterii. Sama však neotevře důl na lithium, nepostaví rafinerii ani nevytvoří výrobní linku. Může pomoci vyvinout dokonalejší ponorku, ale nenahradí loděnice schopné ji postavit. Může optimalizovat elektrickou síť, ale nevytvoří elektrárny a vedení vysokého napětí potřebné pro napájení datových center.

Digitální technologie a fyzická ekonomika se totiž pohybují rozdílnou rychlostí. Nový model AI může vzniknout během měsíců. Vybudování energetické infrastruktury, továrny na polovodiče, dolu, přístavu nebo loděnice může trvat roky až desetiletí.

Čína právě tuto fyzickou základnu systematicky propojuje s AI. Její plán rozvoje pro rok 2026 počítá nejen s podporou modelů a open-source komunit, ale také s budováním integrované výpočetní infrastruktury a rozsáhlým zaváděním AI do jednotlivých hospodářských odvětví.

Dobře je to vidět na robotice. Na letošních World Humanoid Robot Games v Pekingu soutěžily více než dva tisíce robotů ze stovek týmů. Samotná sportovní demonstrace samozřejmě neříká mnoho o průmyslové produktivitě. Ukazuje však šíři čínského ekosystému, který propojuje vývoj AI, robotiku, senzory, automobilový průmysl a výrobu.

Čína přitom nemá zaručeno vítězství. Státem podporované investice mohou vytvářet nadbytečné kapacity, špatně alokovat kapitál a podporovat projekty, které by bez politické podpory ekonomicky neobstály. Centralizovaný systém navíc může obtížněji rozpoznávat vlastní chyby.

Peking však rozkládá technologické riziko mezi větší počet oblastí. Pokud nedosáhne světové špičky v jednom typu AI modelů, může stále získávat výhodu v bateriích, elektromobilech, robotice, telekomunikacích, energetických technologiích nebo průmyslové výrobě. Jednotlivé části tohoto systému se navíc mohou vzájemně posilovat.


Rozhodne schopnost proměnit AI ve skutečnou moc

Americký model má opačnou přednost i riziko. Spojené státy disponují mimořádnou koncentrací kapitálu, talentu, univerzit a technologických firem. Pokud se AI skutečně stane univerzální technologií s dopadem srovnatelným například s elektřinou nebo internetem, může současná americká převaha přinést obrovské ekonomické výhody.

Právě proto směřují do datových center, čipů a výpočetní infrastruktury mimořádné investice. Koncentrace kapitálu kolem AI ale zároveň vytváří závislost na několika předpokladech: že další generace modelů přinesou odpovídající růst produktivity, že bude možné zajistit dostatek energie, že podniky dokážou AI skutečně využít a že ekonomické přínosy ospravedlní náklady na obrovskou infrastrukturu.

Technologický závod mezi USA a Čínou se proto nemusí rozhodnout podle jednoho žebříčku nejvýkonnějších modelů. Může jej rozhodnout schopnost jednotlivých zemí opakovaně vytvářet nové technologické výhody a převádět je do fyzické ekonomiky.

Právě v tom spočívá nejzajímavější část čínské strategie. AI není v Pekingu chápána pouze jako samostatný průmysl, ale jako technologie, která má pronikat do již existujících výrobních kapacit. Čínské ministerstvo průmyslu například počítá s jejím využitím při konstrukci a výrobě letadel, lodí, automobilů, průmyslových strojů i robotů.

Americká administrativa si tuto závislost stále více uvědomuje. AI Action Plan proto výslovně požaduje rychlejší povolování datových center, energetické infrastruktury a polovodičových závodů a zdůrazňuje potřebu obnovit americkou výrobní základnu.

To zároveň ukazuje, že spor mezi oběma strategiemi není černobílý. Amerika se pokouší svou AI strategii rozšiřovat směrem k energetice a průmyslu, zatímco Čína se snaží posunout od své tradiční výrobní síly k nejpokročilejším technologiím.

Obě velmoci se tedy ve skutečnosti pohybují proti sobě. Spojené státy se snaží přeměnit technologickou převahu v průmyslovou sílu. Čína se snaží přeměnit průmyslovou sílu v technologickou převahu.


Právě tato konvergence může být podstatnější než současná otázka, kdo vede ve vývoji nejnovějšího modelu AI. Soupeření velmocí totiž není sprint, v němž rozhodne jeden technologický průlom. Je to dlouhodobý závod o schopnost obnovovat vlastní ekonomickou, průmyslovou a technologickou sílu.

Největším rizikem pro Spojené státy proto nemusí být, že jednoho dne vznikne v Číně lepší model umělé inteligence. Mnohem závažnější by bylo, kdyby Washington zaměnil vedení v jedné mimořádně důležité technologii za strategii schopnou dlouhodobě obstát v celém soupeření s Čínou.

(Chmelík, prvnizpravy.cz, foto:ai)


Zdroje: 1. The National Interest – Why the US' 'Cosmic Bet' on AI Won't Beat China⁠; 2. The White House – America's AI Action Plan⁠; 3. The White House – AI in the National Security Enterprise⁠; 4. China – AI Plus Manufacturing Action Plan⁠;