Co z toho vyplývá?

Zhruba desatero lidí tím vypovědělo, že je nezajímá EU ani NATO, ani ohrožení demokracie na Tchaj-Wanu, jestli nějaký Martin Fendrych kvičí, že tohle jsou volby, jež rozhodnou, jestli se nezačneme vracet na Východ, k Rusku. Naopak, mají pocit, že jim EU ani NATO nezajišťuje žádnou jistotu, protože protiruská hysterie je velmi podobná protizápadní hysterii za doby reálného socialismu, píše v glose senátor Jaroslav Doubrava.

Také jsem mezi lidmi zažil zklamání z toho, že NATO posralo co mohlo: S Německem a s chorvatskými ultranacionalisty rozvrátili Jugoslávii, ukradli Srbsku Kosovo a předali ho mafiánům, pustili ve velkém na Balkán, a z také z Čečenska do EU, džihádisty.

V Libyi zlikvidovali režim diktátor, který byl dlouhodobě ochotný se domluvit s EU na všem možném, a zadržoval migranty, aby nečubičkovali přes moře do EU. Od roku 2013 – 2014 jsme vystaveni neustálým útokům nelegálním migrantům. Velká část přichází z rozvrácené Libye.

Koho se bát?

EU pomohla USA rozvrátit Irák, kde sice vládl diktátor, ale dnes je situace ještě horší, podobně v Sýrii, v Afghánistánu si vykoledovali společně s USA ostudu. Prý nám hrozí nebezpečí z Ruska, ale nikdo žádné neviděl. I slavné Vrbětice jsou spíše plné otazníků než něčeho jiného.

Koho v takové situaci volit? Pro většinu známých důležitá je sociální stabilita. Divíte se?