Člověk se rodí pouze jako biologický tvor a to, co ho dělá člověkem, tedy společenská složka, se utváří po narození v procesu socializace a sociálního zrání. Tento proces je nejintenzivnější v dětství a mladí, ale v menší míře probíhá po celý život. Zintenzivní, pokud dojde ve společnosti k výrazným změnám. K resocializaci došlo u střední a staré generace po listopadu 1989. U mladé generace nad resocializací převažovala socializace a byla tedy účinnější. Proto generačním subjektem společenských změn byla především mladá generace devadesátých let – transformační generace. 

Součástí sociálního zrání je postupné osvojování morálky a sociálních rolí. K takovým rolím patří i role ženy, muže, manželky, manžela a maminky či otce, jejichž obsah se může v různých společnostech odlišovat. Tyto procesy probíhají plynule, a tak působí nenápadně a snadně. Psychologie však zná případy (Kamala a Amala) dětí, které roky prožily v džungli a po začlenění do lidské společnosti handicap neproběhlé socializace nezvládly a krátce po návratu mezi lidi zemřely. Procesy socializace jsou částečně vratné, ale částečně i nevratné, podobně jako Jean Piaget a Lev Vygotskj odhalili, že k přeměně dispozic v inteligenci jsou třeba v příslušném věku podněty. Vliv absence těchto podnětů je po určité době nevratný s důsledky na nižší inteligenci. Proces sociálního zrání není důležitý pouze pro jedince, ale i pro společnost. Pokud by se všichni jedinci populace úspěšně socializovali (ve zdravé společnosti), byly by zbytečné orgány činné v trestním řízení. 

Jedinou reakcí společnosti na tuto situaci je snížení věku trestní odpovědnosti. Sociální jevy a společenské procesy znehodnocující socializaci mladé generace jsou propojeny s dalšími sociálními jevy ve společnosti. Jedná se o život partnerů na „psí knížku“, život single, padesátiprocentní rozvodovost, bezdětnost. 

Neziskové LGBTQ+ organizace jako důkaz oprávněnosti svého působení na děti ukazují chlapečky, které přesvědčily, že jsou holčičky a holčičky, že jsou chlapečkové. To je však falešný důkaz. Děti mají silnou fantazii a hranice mezi reálným a fantazijním světem je velice tenká. Holčičky se běžně cítí jako princezny a ve hrách se děti lehce ztotožní s nejrůznějšími rolemi. Pokud se holčička cítí jako Nefertiti, budou ji aktivisté stavět pyramidu a pro chlapečka ztotožňujícího se s Hitlerem budou stavět plynové pece? 

V přírodě se samozřejmě vyskytují deviantní odchylky, ale normální společnost se snaží deviantní odchylky minimalizovat. Společnost, která deviaci adoruje a vychvaluje, je nemocnou společností. Základem vývoje společnosti a lidské evoluce je biologická reprodukce, teprve na jejím základě se rozvíjí kulturní, sociální nadstavba s vyvrcholením ve vědeckém poznání a spiritualitě. Díky této reprodukci a demografickému vývoji pokrývá planetu homo sapiens a ne neandrtálci, denisované či jiné větvě hominidů. A protože tento princip reprodukce se netýká pouze lidí, ale života jako celku a vesmíru, aktivisté a organizace LGBTQ+ jsou v rozporu s lidskou evolucí,  životem,  vesmírem a Bohem. 

Nepochopitelné chování se netýká pouze současné a minulé vlády, ale za trestnou činnost páchanou na mladé generaci a na společnosti jako celku a na jejím přežití jsou odpovědné všechny předchozí vlády, které pod vlajkou jakési zhýralé a dekadentní módnosti, páchání této trestné činnosti přehlížely či dokonce podporovaly. Zřejmě se domnívají, že se nikdy nebudou zodpovídat z této podpory zločinnosti. 

Neziskové organizace s agendou LGBTQ+ jsou nástrojem genocidy českého národa a ti, kteří je tolerují či dokonce podporují, jsou spolupachatelé.