Předseda Sněmovny a šéf hnutí SPD Tomio Okamura ostře kritizuje směřování české ekonomiky, které podle něj zůstává nebezpečně navázané na výkon německého průmyslu. Tvrdí, že kombinace německé hospodářské stagnace a evropské klimatické politiky představuje přímou hrozbu pro český průmysl i zaměstnanost. V této souvislosti upozorňuje na strukturální slabiny české ekonomiky a zdůrazňuje potřebu zásadní změny strategie.

Okamura argumentuje konkrétními čísly a odkazuje na analýzu poradenské společnosti EY, podle níž jen v loňském roce zaniklo v německém průmyslu 120 tisíc pracovních míst, což představuje téměř dvojnásobek oproti předchozímu roku. Tento vývoj podle něj není izolovaný, ale má přímé dopady i na Českou republiku, která je na Německo silně ekonomicky navázaná. Připomíná, že více než třetina českého exportu směřuje právě na německý trh, což podle něj představuje zásadní riziko. 

„Devadesát procent českého vývozu míří do Evropské unie, více než 30 procent do Německa. To je příliš velká závislost na jednom teritoriu a je velmi nebezpečná. Protože když se nedaří Německu, jak tomu bylo v minulých letech, táhne to dolů i nás,“ cituje Okamura viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara.


Další dimenzi problému podle něj představují vysoké ceny energií, které zůstávají v Evropě po energetické krizi výrazně vyšší než v jiných částech světa. Okamura se opírá o vyjádření hlavního analytika společnosti Agros Capital Kryštofa Míška, podle něhož právě drahé energie oslabují konkurenceschopnost evropského průmyslu a snižují jeho investiční atraktivitu. 

„Negativní roli hraje také systém emisních povolenek ETS1, jehož náklady se promítají do cen elektřiny a dále zatěžují energeticky náročný průmysl. Teprve nyní začínají evropští lídři jako Emmanuel Macron či Friedrich Merz otevřeněji diskutovat o potřebě úprav a o ochraně průmyslové konkurenceschopnosti,“ uvádí Míšek.

Okamura tento argument dále rozvíjí konkrétními příklady z německého průmyslu, kde podle něj dochází k rozsáhlému propouštění. Automobilový koncern Volkswagen plánuje do roku 2030 zrušit až 50 tisíc pracovních míst, z toho samotná značka Volkswagen přibližně 35 tisíc. Audi má do roku 2029 snížit počet zaměstnanců o 7 500, Porsche plánuje zrušení bezmála čtyř tisíc pracovních míst. Redukce se podle něj netýkají pouze automobilek, ale i jejich dodavatelů. Výrobce pneumatik Continental chystá tisíce propouštění a společnost Bosch má zrušit více než 20 tisíc pracovních míst. 

Mimo automobilový sektor zmiňuje Okamura především koncern Thyssenkrupp, kde ocelářská divize Thyssenkrupp Steel Europe plánuje zrušení nebo outsourcing přibližně 11 tisíc pracovních míst, což odpovídá zhruba dvěma pětinám zaměstnanců. Další část koncernu zaměřená na dodávky pro automobilový průmysl má zrušit asi 1 800 míst, přičemž odbory již dříve varovaly, že celkový počet ohrožených pracovních pozic může přesáhnout 20 tisíc.


Dalším zásadním pilířem je podle Okamury posun českého průmyslu směrem k výrobě finálních produktů s vyšší přidanou hodnotou. Opakovaně zdůrazňuje potřebu vymanit se z role subdodavatelské ekonomiky, kterou označuje za „past levné ekonomiky“. S tím souvisí i důraz na ekonomickou diplomacii, která má podle programového prohlášení vlády s účastí SPD hrát klíčovou roli při prosazování českých zájmů v zahraničí. Stát má podle něj aktivně podporovat české firmy při exportu, přístupu k investičním projektům a navazování obchodních partnerství prostřednictvím koordinace ministerstev.

Zásadní část kritiky směřuje k evropskému systému emisních povolenek. SPD se podle Okamury staví proti systému ETS1 i připravovanému ETS2. V případě ETS1 chce iniciovat jeho přehodnocení na evropské úrovni tak, aby byl pro průmysl předvídatelný a nezatěžoval ho nadměrnými náklady. U systému ETS2, který má dopadat na domácnosti a dopravu, Okamura uvádí, že je hnutí připraveno tento systém neimplementovat do české legislativy, aby zabránilo podle jeho slov „vysoce negativním sociálním dopadům do společnosti“.

Celkové vyznění jeho argumentace je jednoznačné. Česká ekonomika se podle něj musí odklonit od jednostranné závislosti na Německu, posílit vlastní průmyslovou základnu a aktivně hledat nové trhy. Zároveň odmítá současnou podobu evropské klimatické politiky, kterou považuje za faktor oslabující konkurenceschopnost evropského průmyslu.