Jelínek se místo toho jako čípek bezproblémově vetknul do znormalizovaného mediálního řečiště, ale protože asi ví, že je to ostuda a úpadek, tak si frustraci z toho vybíjí na těch, kteří – právě tak, jako kdysi v normalizaci – jsou do médií připouštěni omezeně anebo nejsou připuštěni vůbec (jako nedávno Jindřich Rajchl, odmítnutý ukradenou Českou televizí, k debatě o sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu).

Něco by na tom bylo, kdyby to na jedno oko slepý a na jedno ucho hluchý Jelínek neřekl na půl huby. On totiž ruče jmenoval Filipa Turka, kvůli „dehumanizační rétorice“ (deratizace parazitů). Též nezapomněl na Petra Macinku, a to za „méněcenné oponenty“ (přičemž opominul Macinkův dodatečně vysvětlující výrok o „nejméněcenném Rakušanovi“, asi proto, že by mnoha lidem začaly škubat koutky úst). A nakonec si nechal Radima Fialu, který „poslal opozici vulgárně tam, kde záda ztrácejí slušné jméno“. Jelínek se též zastal nějaké zřejmě spřízněné novinářky, neboť se ho dotklo její označení z „vládního tábora“ za „totální hlupaňu“.

Cožpak tento mediální harcovník nezaznamenal, že laťku přípustného mediálního vyjadřování nastavila vláda Petra Fialy, když výšplechty Foltýna, Řehky a Pekarové Adamové po sobě zanechala jako standard mediálního jemnocitu? Všechny ty svině, dezoláty a svoloče do mediálního prostoru zavedla vláda Petra Fialy za nečinného přihlížení Lukášů Jelínků a dalších.

Jelínka je třeba ještě poučit, že sprosté může být vyjadřování o celkem běžných věcích, ale že mnohem horší a společensky nebezpečnější je hladké vyjadřování sprostých záměrů. Pročež nezbývá, jestli to Jelínek není schopen nebo ochoten pochopit, poslat ho za opozicí, tedy cestou, kterou zcela jednoznačně určil Radim Fiala, člověk velmi noblesní, který však – a to je u tohoto typu člověka velmi příznačné – podobnými slovy nehýří, avšak když je použije, má k tomu velmi dobrý důvod.

p.s. Ještě k té „ukradené České televizi“ – vypůjčil jsem si tento výraz od europoslance Ivana Davida, který na fb úžasně stručně a naprosto výstižně napsal: „Vážení přátelé, ti, kteří ukradli veřejnoprávní média, se obávají, že ztratí příležitost uplatňovat svobodnou zvůli. Krádež je totiž definována jako zmocnění se věci s úmyslem nakládat s ní jako s vlastní. To je přesně to, co udělali.“