Svátek má: Nataša

Politika

Velikost textu:

Jan Hus: O škodlivosti opilství

Jan Hus: O škodlivosti opilství

Jan Hus je jednou z hlavních ikonických postav našich dějin. Ať už si o něm myslí kdo chce, co chce, vymazat ho z dějepisu prostě nelze. Neměli jsme v naší historii tolik mužů slova a činu, abychom jimi mohli plýtvat, píše Petr Žantovský ve svém cyklu Jak jsem potkal knihy. 

Mistr Jan Hus
31. prosince 2021 - 10:30

Asi všichni si neseme jakousi zakořeněnou vědomost, že Hus kritizoval dobovou praxi katolické církve a byl za to potrestán v podobě autodafé v Kostnici. Pak jsme asi mnozí viděli Vávrův film Jan Hus, a někteří i novou verzi toho příběhu, kterou ze scénáře Evy Kantůrkové pořídil režisér Jiří Svoboda. Přes to všechno je vždy nejautentičtější setkání s myslitelem skrze jeho texty, v daném případě kázáními a proslovy z prostředí jemu vlastního, tedy z kaple betlémské, pokračuje Petr Žantovský.

Odtud pochází i nedlouhý text, který jsme vybrali na předsilvestrovskou tabuli. To množné číslo je na místě, protože inspiraci k tomuto dílu mi poskytl věrný čtenář pan Karel Kiesenbauer, odborník na středověkou literaturu. Za což mu vřele tímto děkuju a jemu i vám všem přeju pokud možno klidný poslední večer roku letošního a dobrý vstup do roku příštího. Co nás v něm čeká, by neuhodl ani Mistr Jan Hus.



Jan Hus: O škodlivosti opilství

Sluší vědět, že opilství má svůj původ ve vůli a odtud se stává skutkem, což lze říci o kterémkoli hříchu. Dále je si třeba všimnout, že nezřízenost má dvě stránky: totiž nezřízené požívání jednak pokrmu, jednak nápoje. Totéž platí o opaku: neboť střídmost (střídmý, skrovný) znamená vystříhat se nemírnosti v pití i v jídle. Výstrahou před první stránkou nestřídmosti jsou slova „ne v hodování“. Někteří lidé totiž – takoví žrouti – jsou horší než šelmy: neboť šelmy žerou jen podle potřeby přirozenosti, dokud se jim chce, ale člověk jí a pije i proti své přirozenosti.

Druhou stránku Písmo zapovídá, kdy praví „ani v uopilství“. Pijáctví vězí ve vůli a v skutku, vzhledem k účinku. A takoví, nebudou-li konat pokání, neobdrží království nebeského. Pijáctví je nezřízená touha po pití, nikoli podle potřeby. Proto praví Tomáš (ve 2. knize, 2. kvest., 15), pije-li člověk silný nápoj, neznaje přitom jeho síly, že ho totiž může zbavit rozumu (jako například kdybych chtěl pít romanii a nevěděl, že je to silný nápoj), a jestliže by se opil, ten nehřeší smrtelně. Požívá-li však člověk nějaký nápoj, znaje jeho sílu, ale nechce pít přes míru, nýbrž chce vždy zůstat na střední cestě, pak hřeší lehce. Když však je si vědom, že ten nápoj je silný a že rychle opíjí, a přece pije úmyslně nad svou potřebu a zvolí raději propadnout opilství, než aby zůstal střízlivý, ten hřeší smrtelně. Tak především hřeší ti, kdož nutí někoho pít přes míru svatého dle Jana: Ej, na, pí, že vyleji duši k pití, to není hřích.

Je však otázka, opíjí-li jeden druhého, zdali hřeší smrtelně? Nechť přihlíží jeden každý přitom k úmyslu: dá-li totiž někdo chudému napít pro boha a ten se opije, tu onen nehřeší. Ovšem, když někdo živí chudé, nemá jim dávat nezvyklé lahůdky, jako silný nápoj a podobné. Ví-li však kdo, že se druhý rychle opije, že je známý opilec, a přece ho nutí častým pobízením k pití pobiezěje jeho a dává mu nalévat proto, aby onen jeho bližní se zpil, tak hřeší smrtelně. Někteří lidé trpí slabostí hlavy, jako například ti, kdož se mnoho namáhali při studiu nebo při některém jiném díle; jestliže by se jim stalo, že by se opili, pak to není smrtelný hřích, avšak břicháčóm, kteří ustavičně pijí, těm to je smrtelný hřích, ježto vynakládají všechnu péči na drahé jídlo a pití.

Kdo se má především vyhýbat pijáctví? Odpovídám: především kněží, vládci, starci, ženy, studenti (kteří se tak nazývají podle latinského studeo „učím se“, tj. podle píle v učení). U kněží je to samozřejmé, neboť mají vládnúti rozumem, vystříhat se zhýralosti a ukazovat jiným dobrou cestu, jak je povinností všech kněží. Proto praví Apoštol (Tit. 1), že biskup nemá být pijan vína, a dále (2 Tim. 4), že jáhnové musí být střídmí. Proto stojí psáno, že kdyby byl biskup piják vína, má být sesazen a jáhen potrestán nebo sesazen z kněžství. O knížatech praví Sirach: „Nedávejte králům víno,“ neboť mají rozumem vládnúti a rozsuzovati mezi dobrem a zlem, dobro velebiti a zlo zavrhovati. – O starcích platí, že mají slabý rozum a rychleji se opíjejí. O ženách se praví (Sirach 26): „Veliký hněv vzbuzuje žena opilá,“ poněvadž ženy nemají rozum jako muži a víc touží po smilství, jak praví Filozof: „Jako látka touží po formě, tak i žena touží po muži.“ Aby tudíž nebyla přitahována ještě více k smilství, má se žena vyhýbati pití. A dodává „nezakryje své hanby“. Proto Římané vůbec bránili ženám pít víno a drželi je v střízlivosti. – O studentech platí totéž: neboť mají býti pokorní, čistí, střídmí, jestliže chtějí, aby jejich rozum stál upřiemo. Rozum má být broušen stále víc a více; jestliže se však člověk opíjí, rozum hyne. Vždyť se pije také svídnické, jakož i lepší a silnější vína. A tak se v nich rozum zatemňuje, hyne a mizí. (Jan Hus - Betlémská kázání)

(rp,prvnizpravy.cz, petrzantovsky,foto:arch.)