Po druhé světové válce vznikl systém, který určoval podobu světové ekonomiky po celé generace. Britské impérium ztratilo dominantní postavení a jeho roli převzaly Spojené státy americké. Dolar se stal hlavní světovou měnou a nový finanční řád byl postaven na důvěře, že americká měna má pevnou vazbu na zlato. Právě tato vazba měla být pojistkou stability a současně zárukou, že Spojené státy nebudou moci vytvářet peníze bez omezení.

Zlom přišel v roce 1971, kdy prezident Richard Nixon ukončil směnitelnost dolaru za zlato. Šlo o okamžik, který dnes mnozí ekonomové označují za začátek zcela nové éry. Od této chvíle už dolar nebyl kryt reálnou komoditou, ale pouze důvěrou v americký stát a jeho ekonomiku. Kritici současného systému tvrdí, že právě tehdy vznikl model, který umožnil Spojeným státům financovat svou spotřebu, vojenskou dominanci i rozsáhlé dluhy prostřednictvím měny, kterou mohou prakticky neomezeně emitovat.

Jak upozorňuje i podcast The End of the Old Order publikovaný serverem Dubai Times, světová ekonomika byla po desetiletí postavena na jednoduchém principu. Zbytek světa vyráběl zboží, suroviny a služby, zatímco Spojené státy nakupovaly prostřednictvím dolaru, po kterém byla globální poptávka téměř automatická.


Ekonomové přitom připomínají, že právě dolarový systém stál také za obdobím mimořádné globalizace. Mezinárodní obchod explodoval, chudoba v řadě částí světa poklesla a propojení ekonomik omezilo přímé střety mezi velmocemi. Jenže současně vznikla extrémní závislost na jediné měně a na infrastruktuře, kterou kontrolují Spojené státy.

Dolar jako nástroj geopolitiky

V posledních letech začalo být stále zřetelnější, že dolar není pouze ekonomickým nástrojem, ale také mocenskou zbraní. Sankce proti Rusku, Íránu nebo Venezuele ukázaly, že přístup k dolarovým transakcím může rozhodovat o přežití celých ekonomik. Odpojení bank od systému SWIFT či zmrazení zahraničních rezerv se staly součástí geopolitického boje.

Právě tento vývoj podle kritiků urychlil proces, který by jinak mohl trvat desítky let. Mnohé státy si začaly uvědomovat, že závislost na dolaru představuje strategické riziko. Nejde přitom pouze o země otevřeně nepřátelské vůči Washingtonu. Alternativní platební systémy budují i státy, které se snaží pouze diverzifikovat své ekonomické vztahy a snížit svou zranitelnost.

Čína rozšiřuje používání jüanu v mezinárodním obchodě, Rusko po sankcích dramaticky zvýšilo objem transakcí mimo dolarový systém a země BRICS stále hlasitěji diskutují o alternativních mechanismech vypořádání obchodu. Objevují se dohody o obchodování ropy v národních měnách, vznikají nové platební infrastruktury a některé státy začínají držet větší část rezerv ve zlatě.

„Dolar není jen měna. Dolar je mocenský nástroj,“ tvrdí autoři podcastu Dubai Times. Podle nich právě zneužívání finanční dominance přimělo řadu zemí hledat cesty mimo americký systém.

Kritici americké politiky upozorňují, že Washington si vytvořil model, ve kterém může financovat obrovské rozpočtové schodky bez okamžitých následků, protože globální ekonomika dolar stále potřebuje. Jenže právě tato důvěra může být podle nich méně pevná, než se dlouho zdálo.

Spojené státy dnes čelí rekordnímu zadlužení, masivnímu růstu úrokových nákladů a postupné deindustrializaci části ekonomiky. Výroba byla během desetiletí přesunuta do Asie a americká ekonomika se stále více opírala o finanční sektor, technologie a spotřebu. Pokud by světová poptávka po dolaru skutečně začala výrazněji slábnout, Washington by musel financovat svůj životní standard mnohem tvrdším způsobem prostřednictvím vlastní produkce a exportu.

Rodí se nový multipolární svět

Současně se začíná proměňovat samotná struktura globální moci. Podle zastánců teorie konce starého řádu vznikají tři hlavní bloky. První představuje západní prostor vedený Spojenými státy, druhý blok tvoří především Čína, Rusko, Írán a státy orientované na suroviny a energetiku. Třetí skupinu pak představují rychle rostoucí asijské ekonomiky, které se snaží nepostavit jednoznačně na žádnou stranu a maximalizovat vlastní zájmy.

Právě tento posun směrem k multipolárnímu světu může být jedním z největších geopolitických otřesů od konce studené války. Svět založený na jediné dominantní měně a jednom centru moci se začíná rozpadat na síť soupeřících ekonomických a strategických zájmů.


Současně ale sílí argument, že historické impérium nikdy neztratilo dominantní postavení naráz. Britská libra také nepadla během jednoho roku. Její ústup byl postupný a doprovázel ho přesun ekonomické síly jinam. Stejný scénář podle kritiků může čekat i Spojené státy.

„Bublina se může zvětšovat velmi dlouho. Nakonec ale přijde okamžik, kdy tlak uvnitř převýší schopnost systému ji udržet,“ zaznívá v podcastu Dubai Times.

Právě zde se skrývá největší obava současného světa. Pokud by se dominantní mocnost skutečně dostala do situace, kdy začne ztrácet svou finanční výhodu, nemusí se přechod k novému systému odehrávat pokojně. Historie ukazuje, že období přechodu mezi světovými řády bývají spojena s obchodními konflikty, regionálními válkami i prudkými ekonomickými krizemi.

Otázkou proto není pouze to, zda dominance dolaru jednou skončí. Podstatnější je, jak bude vypadat svět, který vznikne po ní. A právě na tuto otázku dnes zatím nikdo neumí dát přesvědčivou odpověď.



Zdroje: 1. The End of the Old Order Podcast - Dubai Times; 2. Bretton Woods system - Encyclopaedia Britannica; 3. History of the Nixon Shock - Federal Reserve History