Ještě před summitem v Dillí nebylo jisté, zda se deset členů BRICS vůbec dokáže shodnout. U jednoho stolu sedí Írán a Spojené arabské emiráty, Indie s Čínou mají za sebou ozbrojené střety na sporné himálajské hranici a jednotlivé země mají velmi rozdílné vztahy ke Spojeným státům, Rusku i válce na Blízkém východě. Přesto byla Novodillíská deklarace přijata jednomyslně. BRICS vyzval k maximální zdrženlivosti na Blízkém východě a zároveň kritizoval jednostranná celní a necelní opatření narušující světový obchod.

To samo o sobě z BRICS nedělá vojenskou ani politickou alianci podobnou NATO či Evropské unii. Jeho členové nemají společnou zahraniční politiku, bezpečnostní strategii ani jednotnou představu o budoucím světovém uspořádání. Rusko a Čína prosazují výraznější oslabení západní dominance, zatímco Indie se snaží současně udržovat strategické vztahy s Washingtonem, Moskvou, Pekingem i státy Perského zálivu. Podstatné ale je, že tyto rozpory tentokrát společnému postupu nezabránily.

Sankce a cla dávají BRICS společného protivníka


BRICS se v této oblasti postupně posouvá od politických prohlášení k praktičtějším krokům. Členové jednají o větším využívání národních měn, propojení platebních systémů a dalších možnostech, jak snížit závislost mezinárodního obchodu na dolarové infrastruktuře. Myšlenka jedné společné měny BRICS zůstává vzdálená, mnohem reálnější je postupné vytváření paralelních finančních cest. Nejde přitom o okamžité sesazení dolaru z pozice hlavní světové měny. Takový scénář nemá BRICS v dohledné době čím uskutečnit. Pro Spojené státy je však podstatný jiný problém. Čím více zemí bude schopno obchodovat a převádět kapitál mimo infrastrukturu ovládanou Západem, tím menší může být postupně účinnost finančních sankcí.

BRICS navíc už není pouze debatním klubem. Jeho Nová rozvojová banka schválila od svého vzniku projekty za téměř 43 miliard dolarů. Ve srovnání s globálním finančním systémem je to stále omezené číslo, ale jde o konkrétní instituci poskytující kapitál mimo tradiční západní finanční struktury.

Indie a Čína zkoušejí odložit největší spor

Možná ještě důležitější než některé formulace společné deklarace je dění mezi Indií a Čínou. Prezident Si Ťin-pching přijel do Indie poprvé po sedmi letech a při jednání s premiérem Naréndrou Módím oba lídři zdůraznili potřebu obnovovat obchodní vazby, mobilitu a vzájemnou důvěru.

Ještě v roce 2020 přitom čínští a indičtí vojáci bojovali v údolí Galwan. Zahynulo nejméně dvacet indických a čtyři čínští vojáci a vztahy dvou jaderných mocností se prudce zhoršily. Indie následně zpřísnila kontrolu čínských investic a zakázala řadu čínských aplikací. Teprve dohoda z roku 2024 týkající se sporných pohraničních oblastí otevřela prostor k postupnému uklidnění vztahů.


Pro Čínu je BRICS nástrojem k prosazování multipolárního světa, pro Rusko cestou k omezení dopadů západní izolace. Indie má jinou strategii. Nechce vyměnit dominanci Washingtonu za dominanci Pekingu, ale využívat soupeření velmocí ke zvýšení vlastní váhy. Proto může spolupracovat se Spojenými státy, nakupovat ruskou ropu a současně obnovovat vztahy s Čínou. Schopnost pohybovat se mezi jednotlivými centry moci stále více charakterizuje nový mezinárodní systém.

BRICS Západ nenahrazuje. Jeho monopol ale narušuje

Největší chybou by bylo prohlásit BRICS za novou jednotnou protizápadní alianci. Není jí a kvůli zásadně rozdílným zájmům členských zemí se jí pravděpodobně ani nestane. Stejně chybná by ale byla představa, že jde stále jen o bezvýznamný diskusní klub. BRICS dnes sdružuje Brazílii, Rusko, Indii, Čínu, Jihoafrickou republiku, Egypt, Etiopii, Írán, Spojené arabské emiráty a Indonésii. Dohromady představují více než 40 procent světové populace. Rozšíření zvýšilo politickou váhu skupiny, ale zároveň přineslo ještě více protichůdných zájmů. Skutečnost, že se v Dillí dokázala shodnout v době ostrých geopolitických sporů, je proto významnější než diplomatický jazyk samotné deklarace.


Pro Českou republiku to není vzdálená geopolitická debata. Česká ekonomika je silně závislá na zahraničním obchodě, evropském trhu a předvídatelných globálních pravidlech. Čím více se svět rozdělí do pružných mocenských a obchodních uskupení, jejichž členové budou podle vlastního zájmu spolupracovat jednou se Západem a podruhé s Čínou či Ruskem, tím obtížnější bude pro malou exportní ekonomiku spoléhat na dosavadní jistoty.

Pro Prahu je nepříjemná ještě jedna skutečnost. Česká zahraniční debata často uvažuje v jednoduchém schématu Západ proti Rusku a Číně. Velká část světa však takto nefunguje. Indie může rozvíjet strategické vztahy se Spojenými státy a současně nakupovat ruskou ropu. Státy Perského zálivu mohou být bezpečnostními partnery Washingtonu a zároveň prohlubovat obchod s Pekingem. Brazílie může jednat o užších vztazích s Evropskou unií a současně požadovat silnější postavení BRICS. Česko proto bude stále méně řešit pouze otázku, na čí straně stojí. Důležitější bude, zda dokáže v měnícím se světě prosadit své ekonomické zájmy, udržet exportní trhy a nezůstat pouze pasivním příjemcem rozhodnutí, která budou přijímat větší hráči.

BRICS v Dillí nový světový řád nevytvořil. Ukázal však, že starý řád už nemá tak pevné základy jako dříve. Pro malou exportní zemi, která potřebuje stabilní trhy, otevřený obchod a předvídatelná pravidla, je to zpráva, kterou by Praha neměla podcenit.



Zdroje: 1. Reuters – BRICS adopts joint declaration, urges maximum restraint in Mideast⁠; 2. Reuters – BRICS agrees to joint declaration despite tensions⁠; 3. Modi and Xi push India-China business links⁠; 4. India-China relations from conflict to cautious thaw⁠; 5. Modi and Putin seek stronger ties⁠; 6. Reuters – The evolution of BRICS and its challenges today⁠