Jaroslav Foldyna pokračuje ve výstřednostech, kterými se baví už nějakou dobu. Výstřední ovšem  samo o sobě bylo, když se na jaře v roce 2018 stal místopředsedou strany. J. Foldyna má jisté přednosti, ale určitě mezi ně nepatří schopnost koncepčního myšlení anebo alespoň racionálního uvažování na dva kroky dopředu. Je impulzivní, emotivní, zkrátka nepoužitelný pro vysokou politiku. Na druhé straně v dobře sehraném orchestru, ve kterém hrál úlohu, která mu byla přidělena (V době, kdy jsem vedl ČSSD.), odehrál svůj  part dobře. Není pochopitelně na to, aby něco řídil či vedl. A proto jsem v roce 2008 nepodpořil jeho nominaci na krajského hejtmana v situaci, kdy ČSSD také v Ústeckém regionu, stejně  jako v dalších třinácti krajích,  zvítězila v krajských volbách. Tehdy byl J. Foldyna v čele krajské kandidátky.

Na zhruba třiceti předvolebních shromážděních, kterých jsem se v Ústeckém kraji tehdy před krajskými volbami zúčastnil, blábolil tak ukrutně, že jsem téměř omdléval při představě, že by se měl stát krajským  hejtmanem. Na druhé straně je Jaroslav Foldyna osobně poctivý a bezúhonný. Což se, bohužel, nedá říci o velké většině členů krajské rady za ČSSD, kteří byli zvoleni v roce 2008, aby vedli kraj. Do doby, kdy jsem měl na sociální demokracii v Ústeckém kraji vliv – tedy do krajské  konference v lednu 2011 – se nikdo z nich neodvážil krást. Poté se všechno změnilo a jeden z tehdejších protagonistů „odparoubkování“ v Ústeckém kraji byl po jisté době zastřelen, další odsouzen k dlouholetému trestu a ještě další se nyní  věnují soudním procesům. J. Foldyna tehdy do těchto „hrátek“ zapojen nebyl. Jeho názory dlouhodobě považuji za výstřední v rámci strany socialistického typu, ale výzvy k odchodu z ČSSD vidím jako naprosto nevhodné a vlastně nechutné.

Mnohem větší škodu udělali před volbami do Evropského parlamentu ti členové vedení ČSSD a poslanec Dolínek (blízký kamarád Petříčka), kteří začali s odvoláváním ministra kultury Staňka. Myslím, že správný přístup k celé věci zvolil předseda strany Hamáček, který prostě na Foldynovu účast na akci obskurního „Vlasteneckého setkání“ přátel bílého heterosexuálního muže, nereagoval. To je asi v takových případech nejlepší,  ignorovat a interně "viníkovi" domluvit. Samozřejmě, že Petříčkové a spol. jsou protagonisty koncepce „Chceme stranu malou, ale naši“. Jakékoliv cizorodé těleso typu J. Foldyny jim v uskutečnění  této jejich představy brání. Pokud dnes sociální demokracie není schopná mluvit jedním hlasem tak, jako to bylo v dobách mého předsednictví, měla by udělat přednost z toho, že mluví více hlasy. A opravdu se začít  zabývat jinými věcmi, než sama sebou.