Mluvil krátce, bez zbytečných příkras, bez osobních útoků, bez emocí a řekl přitom to podstatné. Tedy to podstatné, co musí být zřejmé každému soudněmu člověku. Určité skupině politiků, kteří shodou okolností vyhráli volby do sněmovny (neboť téměř milion hlasů voličů propadl), takže budoucí vládní strany nepředstavují ani vůli většiny národa, by vyhovovalo, aby se po A. Babišovi poroučel ze své vysoké ústavní funkce také prezident republiky Miloš Zeman.

Tito „dobří mužové“ samotní sice říkají, že nemají žádného společného kandidáta na prezidentský úřad, ale rádi by připravili M. Zemana, coby prezidenta o rozhodovací pravomoci, které mu podle Ústavy náleží.

Je to špinavá hra, která nemá obdoby a jen ukazuje, na jak nízké úrovni je politická kultura předáků pravice, ale bohužel také významné části médií, která tuto hru na odebrání pravomocí prezidentovi s pravicí hraje.

Prezident je pravda, nemocný. Je nemocný něco přes týden. To se může stát. Je to v běžném životě záležitost celkem obvyklá. Právo na to být nemocný má přeci i prezident republiky.

Nechci připomínat, že např. prezident Havel v závěru svého mandátu už prakticky nebyl schopen část svých pracovních povinností vykonávat, anebo je vykonával s velkým sebezapřením. Ale nikdo, až na okrajové politické extrémisty, tomu velkoryse nevěnoval pozornost.

Jaká hysterie se zvedla poté, co prezidenta navštívil, naprosto v logice věcí, předseda poslanecké sněmovny Vondráček. S tím, že prý na jednotku intenzivní péče (JIP) neměl chodit. Já jsem v minulých týdnech navštívil svou hospitalizovanou bývalou manželku Zuzanu, která byla na JIP nejmenované nemocnice, opakovaně.

Nechápu proto, proč se návštěva vysokého ústavního činitele, předsedy sněmovny, stala předmětem tak nechutných politických útoků na něj i na prezidenta. Prezident podepsal Vondráčkův návrh na svolání poslanecké sněmovny na 8. 11.. Tedy přesně v Ústavou předepsaném mezním termínu konání nově zvolené sněmovny (ta by se ovšem sešla stejně tak podle Ústavy i na pokyn dosavadního předsedy sněmovny samotného).

Nicméně Vondráček svým postupem našim konspirantům "narušil jejich kruhy". Dokázal, že prezident komunikuje a tak si alespoň zchladili žáhu na tom, že prý prezidentův podpis není pravý. Trapné divadlo těch, kteří chtějí - podle svých slov - povznést politickou kulturu a kteří se namísto toho ponořili sami do politické žumpy.

Podle Ústavy v těchto dnech přítomnost prezidenta u politických jednání o sestavení vlády není nezbytná. Prostě hysterie, kterou rozpoutal Vystrčil, obě dvě budoucí vládní koalice a významná část médií, včetně veřejnoprávních, je neslýchaná, nechutná a odsouzeníhodná.

Věřím, že ti, kdo prezidenta předčasně odepisují, budou ještě velice překvapeni z jeho comebacku. Těším se na to.