Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Významnou roli při sportování mládeže hrají vzory

Jak vnímají mladí lidé ve věku 13-14 let okolní vlivy působící na jejich vztah ke sportování, ukázal v letošním roce provedený výzkum zadaný Sdružením sportovních svazů České republiky.

Výzkum se zaměřil na objasnění a pochopení skutečností, pocitů a nálad které ovlivňují postoje mladých lidí ke sportu a sportovnímu prostředí. Pro dosažení tohoto cíle byly opakovaně využity kvalitativní metodologické postupy, zejména konkrétně metoda „focus group“, tedy v podstatě k určenému tématu připravený a odborníkem moderovaný skupinový rozhovor se sedmi až deseti účastníky.

Průzkumem bylo zjištěno, že jednu z nejdůležitějších rolí v „dramatu tvorby vztahu dětí ke sportu a pohybu“ hrají lidské vzory. Ale pozor, vůbec nejde o slavné sportovní idoly a celebrity, ke kterým může někdo vzhlížet, sbírat jejich fotografie, sledovat je na sociálních sítích apod. Ty skutečně pro děti potřebné vzory najdeme ve třech skupinách dospělých. Jsou jimi rodiče, trenéři a učitelé tělocviku. Děti se jednoznačně shodují na tom, že právě tito lidé jsou pro utvoření vztahu ke sportování nejdůležitější. Vždyť ono je to vlastně logické. S rodiči se dítě vídá denně, s tělocvikářem dvakrát týdně a s trenérem pravidelně nejméně jednou, ale spíše vícekrát za týden, podle četnosti tréninkových jednotek v závislosti na věku dítěte, charakteru sportovního odvětví či aktuální sportovní úrovni. Děti samy označují právě tyto tři skupiny dospělých za rozhodující činitele, kteří mají největší potenciál dítě pro sportování získat, nebo ho od něj naopak, byť často nechtěně a neúmyslně, odradit. Je to vlastně jednoduché, plakáty Messiho, Pastrňáka nebo Kvitové si na zeď přilepí jen dítě, které už předtím získalo ke sportování kladný vztah. Jinými slovy, děti se o sportovní celebrity začnou zajímat až v okamžiku, kdy už mají samy v sobě utvořený silný a pozitivní vztah ke sportu. A k vytvoření tohoto silného pouta jsou právě podstatní rodiče, tělocvikáři a trenéři.

Samozřejmým předpokladem vzniku kladného vztahu ke sportu u dětí je finanční a organizační podpora od jejich rodičů, ale většinou důležitější je podpora psychická. Děti oceňují, když jim jsou rodiče příkladem, ve volném čase s nimi sportují, projevují zájem o jejich sportovní aktivity, přiměřeně a kladně je motivují a mají upřímnou radost z jejich sportovních pokroků a úspěchů.

Přístup rodičů, trenérů a tělocvikářů má na vytvoření postojů ke sportu zásadní vliv. Děti obecně velmi kladně hodnotí a oceňují jejich lidské kvality, obětavost, smysl pro fair play, schopnost komunikovat nebo jít příkladem. K projevům, které děti naopak přímo nesnáší, patří slovní urážky, sarkastické či pohrdlivé poznámky, nezájem o méně talentované kamarády apod.

Dobrý trenér nemá být podle dětí pouze jakýmsi technickým instruktorem, ale měl by mít zájem starat se o vytvoření pozitivního a respektuplného prostředí, kde se mladí sportovci cítí dobře, mají radost ze svého sportování, vědí, co je disciplína, korektní soutěžení, vytrvalost či týmová spolupráce.

Výzkum potvrdil, že tam, kde jsou trenéři a tělocvikáři oblíbeni, respektováni a mají dobré mezilidské vztahy se svými svěřenci, je patrná mnohem silnější pozitivní vazba dětí ke sportu. Děti pak vnímají sport jako zábavu a příležitost k rozvoji nejen svých sportovních dovedností, ale také sociálních schopností a osobnostního růstu. Kvalitní trenéři a tělocvikáři jsou schopni vytvořit prostředí, ve kterém se mladí lidé cítí být podporováni a motivováni ke sportovnímu úsilí.

Důležité je také zdůraznit, že děti mají rády, když sportování není redukováno pouze na výkony a soutěžení. Chtějí vnímat sport jako zábavu, zdroj radosti a možnost pro sociální interakci a vlastní osobnostní růst. Tohoto cíle lze dosáhnout právě jen a pouze s pomocí laskavých a obětavých rodičů, spravedlivých tělocvikářů, kteří se snaží děti přirozeně motivovat k pohybovým aktivitám a odborně i morálně kvalitních trenérů. Právě oni dokáží vytvořit příjemné prostředí a v něm mladé sportovce podporovat a podněcovat jejich zájem o aktivní sportování.

Není nezajímavé, že výsledky tohoto průzkumu se velmi shodují s řadou zahraničních studií a publikovaných výzkumů v důležitém požadavku, aby dospělí vychovávali mladé lidi ve vztahu ke sportu a pohybu prioritně svým osobním příkladem. Tím, že dospělí mají přirozeně pozitivní postoj ke sportu a motivují mladé lidi k účasti na sportovních aktivitách, pomáhají dětem, aby si vytvořily dlouhodobý zájem o pohyb a zdravý životní styl.

Závěrem lze říci, že výzkum iniciovaný Sdružením sportovních svazů České republiky ukázal, že mladí lidé ve věku 13-14 let vnímají pohyb, sport a sportovní aktivity především prostřednictvím přístupu dospělých, zejména trenérů, rodičů a tělocvikářů. Kvalitní a pozitivní vzory mají významný vliv na jejich postoje ke sportu, radost ze sportování a celkový rozvoj jak sportovních dovedností, tak i morálních hodnot.

Je velmi důležité, aby představitelé institucí, které tak či onak ovlivňují charakter našeho sportovního prostředí, měli výše uvedená fakta a souvislosti stále na paměti.

Zdeněk Ertl