Není náhoda, že právě v dnešní době, kdy ve vzduchu visí změna, vznikla Společnost pro obranu svobody projevu jako protiváha iniciativ, které se naopak angažují v ochraně společnosti před dezinformacemi. Jsme svědky dilematu, zda společnost potřebuje svobodu slova, nebo ochranu před svobodným slovem, tedy cenzuru.

Motorem civilizace je lidská kreativita. Co civilizaci ohrožuje, je chaos. Společnost stagnuje, pokud je omezována svoboda jednotlivce, a upadá, jsou-li bezprizorní jednotlivci ponecháni svému osudu. Na dnešní době je alarmující, že současně se všudypřítomnou byrokratickou regulací, která omezuje lidskou svobodu, pozorujeme alergii systému na zregulovaného jednotlivce, u kterého se předpokládá, že se o sebe postará sám. Stát, který negarantuje občanům životní jistoty, jim současně komplikuje nebo rovnou znemožňuje sebeobranu.

Nikdy v historii nedosáhla regulace lidské činnosti tak obludných rozměrů, jaké dnes panují v Evropské unii. Populární bloger Vidlák popsal unijní zemědělskou politiku konstatováním, že kdo chce dnes prodat hlávku zelí, potřebuje k tomu stostránkový manuál. Byrokraté v Bruselu jsou schopni zlikvidovat automobilový či chemický průmysl či odsouhlasit normy, které přinesou nedostupné bydlení, a současně likvidují drobné a střední podnikatele, aby se protěžovaným globálním producentům nepletli pod nohy.

Ekonomický diktát přišel ruku v ruce s mizející názorovou pluralitou, takže i cesta z civilizační krize bude vyžadovat vedle porážky cenzorů i vítězství nad byrokracií. Problém je třeba pojmenovat, aby ho bylo možné řešit. A je třeba ho řešit, nestačí ho jen pojmenovat. Nabízejí se dvě provizorní možnosti, jak dočasně vybřednout z dnešní kalamity. Jedna možnost je vrátit se k socialismu, druhá možnost je obnovit kapitalismus. V dnešní době všudypřítomné dominance oligarchie, kdy nefunguje ani centrální plánování, ani svobodný trh, je občan obětí globální oligarchie, která nikomu neskládá účty a nikomu se neodpovídá.

Vrátit se k normálu si žádá globální korporace buď znárodnit, nebo zprivatizovat. Je to řešení rychlé, dá se realizovat ze dne na den, jako každá revoluce, ale není to řešení, které vydrží. Dlouhodobým řešením je pouze konvergence systémů, tedy nové společenské uspořádání, které bude kombinovat to dobré, co už člověk vymyslel. Lapidárně řečeno, půjde o sociálně atraktivní kombinací svobody a solidarity.

V období, které je před námi, bude důležité vzít rozum do hrsti a absolvovat otevřenou debatu, jak restartovat evropskou civilizaci. Svoboda projevu bude užitečnější než cenzura a její sestra autocenzura. Naše civilizace se nachází ve stavu klinické smrti a žádný nápad, jak ji resuscitovat, si nemůžeme dovolit umlčet. Svět se určitě změní, tento stav je neudržitelný. Jde o to, aby se nezměnil k horšímu.