Svátek má: Miriam

Komentáře

Ladislav Jakl

politik a žurnalista

Společnost jako kompračik

Stavebnictví u nás už několik let neroste. To je divné, když všude slyšíme, že prý je nedostatek bytů. Pak by se tady ale přece měla kumulovat roky neuspokojená poptávka a developerům by se tak válely peníze po zemi, když jí nejdou vstříc.


Jenže ti, co by chtěli bydlení, na ně nemají. Jejich poptávka je jen slovní. Chtěli by si půjčit, nebo rovnou příspěvek z kapes těch, co si už něco vydělali. V atmosféře, kdy nikdo není zárukou, že při dlouhodobé ekonomické depresi bude splácet, není snadné ani levné úvěr sehnat. A není to levné a snadné ani pro investory, protože banky dobře vidí, že produkty developerů nejdou na odbyt. Kancelářských prostor je nadbytek a firmy šetří. Navíc se v dobách lokdaunů naučily houmofisy. K tomu si přidejme, že každý stavební projekt je zatížen gigantickou byrokracií, vedlejšími nálady spojenými se spletí regulací, nároky na energetickou úspornost a zamrzlým pracovním trhem.

Co na to stát? Přemýšlí, jak technicky zúřadovat vyřizování stavebních povolení. Ne jak stavební řízení zjednodušit, zrychlit, zbavit zbytečných omezení a vůbec usnadnit podnikání v oboru. Přemýšlí jen o tom, jak technicky zacházet s formuláři. A to má být lék na stagnaci stavebnictví.

Průmysl u nás už několik let neroste. Poptávka je podvázána slabou kondicí obchodních partnerů, do toho firmám v investicích brání vyhlídka na další přitvrzování šíleného boje s podnebím. Co na to náš stát? Rozinkovou metodou vybírá, komu na trhu přihrát peníze těch druhých. Pokřivuje ceny, narušuje stabilitu obchodního prostředí.

Až si člověk chvílemi myslí, že to je celé sabotáž. Že cílem vlády není prosperita, ale úplně něco jiného. To zní skoro jako spiklenecká teorie, ale kéžby. Současná krize se totiž od některých minulých velmi podstatně liší.


Na co dojel reálný socialismus? Nefungoval. Neprodukoval. Neuspokojoval. Nebyl produktivní. Nebyl konkurenceschopný.  Komunističtí papaláši vymýšleli jednu pseudoreformu za druhou – a vše bylo nanic. Ale tihle papaláši zcela určitě chtěli, aby se lidem jakžtakž dařilo. Občané by pak méně brblali a byli by poslušnější. Papaláši to chtěli, ale neuměli. Neuměli, protože nepochopili, že základní hnací silou prosperity je motivovaný člověk. Ten, který si svobodně může užít plodů své práce. Proto se stará o to, aby oněch plodů bylo co nejvíc. To svoboda jednotlivce a svoboda podnikání je tím klíčem k větší výkonnosti ekonomiky a k lepšímu životu.

Chtějí ale současné vládnoucí kruhy totéž? Také si přejí naši prosperitu, jen se jim to tak nějak nedaří? Tomu by se eventuálně dalo věřit, pokud by vládnoucí ideologií nebylo zelené blbnutí. A jádrem onoho blbnutí je, že člověk je na Zeměkouli vlastně škůdcem a že bohatší a prosperující společnost je škůdcem ještě větším. Neslýcháme to od státní moci úplně explicitně, jako třeba od extremistických iniciativ, které mají „nerůst“ ve přímo svém názvu či ve svém programu. Ale implicitně, plíživě, všemi póry prosakující je zde nerůstové myšlení vlastně všudypřítomno. Lidem je třeba občas něco dát a nelze je holit úplně dohola, ale zas by si neměli moc vyskakovat, aby třeba nerozhoupali nejmenovanou „planetu.“

V hugovských románech o Francii přelomu 18. a 19. století najdeme pojem „kompračik“. Asi to nějak souvisí s kompresí, s tlakem. Pouliční sebranka kradla děti, pak je nacpala do klecí, do amfor či do bytelných beden, a tam je nechala celé jejich dětství a mládí. A dítě jak rostlo, narazilo na „meze růstu“. Jeho tělo se zoufale snažilo růst dál, ale bylo znetvořeno tvarem svého těsného vězení. Když pak dítě dospělo, vězení se rozbilo a z takto vzniklých kompračiků byly skvělé exponáty na vystavování v obludáriích. Byl to takový dobře zpeněžený „nerůst“.

Kdo vydělává na současném nerůstu, můžeme jen hádat. Ona ideologie sama o sobě málokdy funguje, když není vyztužena nějakým zájmem. A naše ekonomika, naše veřejnost, se tak začíná podobat krnícímu kompračikovi.

Ladislav Jakl

Jak se liší úchylka od normy?

Jak se liší úchylka od normy?

Ladislav Jakl 

11. října 2024
V Pardubicích strážníci zadrželi chovance léčebného zařízení, protože prý onanoval před školou, přičemž ho mohly vidět děti.

Společnost jako kompračik

Společnost jako kompračik

Ladislav Jakl 

4. října 2024
Stavebnictví u nás už několik let neroste. To je divné, když všude slyšíme, že prý je nedostatek bytů. Pak by se tady ale přece měla kumulovat roky neuspokojená poptávka a developerům by se tak válely peníze po zemi, když jí...

Koaliční tance: Útěk od odpovědnosti

Koaliční tance: Útěk od odpovědnosti

Ladislav Jakl 

27. září 2024
Piráti odcházejí z vlády. Dalo se to čekat.

Americká realita zblízka

Americká realita zblízka

Ladislav Jakl 

13. září 2024
Zpráva z cesty. Tři týdny po USA. Z Východu na Západ a zpět, proti směru hodinových ručiček.

Milí olympijští čtenáři, tedy čtenářstvo

Milí olympijští čtenáři, tedy čtenářstvo

Ladislav Jakl 

17. srpna 2024
Když se Jára Cimrman ve svém posledním známém působišti (bylo to nejspíš ve Ferdinandově u Hejnic) loučil se svými žáky při odchodu z veřejného života, vštěpoval drobotině zásady fair play. „A těm nejmenším počítejte pomaleji.“

Chléb, hry … a bezpečí

Chléb, hry … a bezpečí

Ladislav Jakl 

9. srpna 2024
V Paříži vrcholí Olympijské hry. Mnoho lidí je nesleduje, protože jim je sportování ukradené. Jiní tyto hry nesledují, protože jsou uraženi tím, jak byla probíhající olympiáda zneužita coby nástroj šíření progresivistické ideologické masáže.

Chtěli byste, aby po příštích parlamentních volbách mohlo hnutí ANO sestavit většinovou vládu?