Premiér dodržel svůj předvolební slib a nenechal se koupit ani zatlačit špičkou EU k uctivému přitakání. Zaujal oponentní, pragmatické stanovisko a hned bodoval. Řada světových médii označila za hlavní vítěze jednání právě premiéry Belgie, Česka, Maďarska a Slovenska. Naopak poražena byla především Uršula a Merz. 

Jde o velký úspěch Andreje Babiše, ale nelze počítat s tím, že je vyhráno. Byla zvládnuta jedna z mnoha snah nás dál dojit ve jménu války a udělat z nás kanónenfutr pro zisky zbrojařů. Bohužel nás čekají podobné a možná i horší jednání. Evropští lídři se zhlédli ve válce a nejspíš vsadili na to, že je zachrání před odpovědností za vlastní neschopnost.

Úspěch premiéra v zápětí poněkud pokazil ministr Zůna. Tento dobrý muž působí, jakoby ho ve funkci zapomněla Fialova vláda. Pravda, není sice tak útočný a nenávistný jak vystupovala jeho předchůdkyně, ale jinak drží Fialovskou linii celkem statečně. 

Chápu, že není a nebude vůbec lehké začít racionalizovat rozběsněné ministerstvo obrany a generální štáb, kteří v posledních letech nakupovali kde co, aby utratili 2% HDP. S efektivní obranou země to mělo málo co společného, ale kšefty se hýbaly a o to tu jde.
Bohužel pan ministr propásl zásadní šanci předložit voličům svůj plán, jak věci prověří, zkontroluje efektivitu a účelnost a začne dávat věci do pořádku. Místo toho vlastně sdělil, že se tak nějak pojede dál, jak to jelo doposud. Co se chtělo nakoupit se nakoupí a zda to má význam pro obranu země řešit nebudeme.

Je vidět, že pan ministr nepochopil, že je ve funkci, protože voliči chtěli změnu. Nepochopil, že byl nominován za SPD, která slibovala zásadní změny nebo alespoň snahu dělat věci jinak. Vůbec mu nedošlo, že podrazil nohy i premiérovi. Asi by mu to měl někdo vysvětlit, zdá se, že stále nechápe koho na ministerstvu reprezentuje a čí zájmy tam hájí.