Svátek má:
Miriam
Komentáře
Dušan Mišík
seniorPoslední pečeť, která nás chránila před fašismem, má být prolomena
Dovolím si pospojovat do souvislosti dva články, dvě události zveřejněné v Parlamentních listechPrvní je video, na kterém mladík pěstmi buší do plakátu hnutí Stačilo. https://twitter.com/i/status/1828182883485556816, nebo https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Mladeznik-se-popral-s-plakatem-Konecne-Nevyhral-ma-ostudu-760718. Druhým je neslavné vyjádření plk. Foltýna k lidem jiného smýšlení, než jaké má za úplatu prosazovat.
Ještě si dovolím upozornit na poznatky behaviorální psychologie, která se zabývá reakcí lidí i zvířat na vnější podněty. Je známý pokus I. P. Pavlova, který vždy před předáním potravy psům zazvonil na zvoneček. U psů se vytvořil podmíněný reflex, který aktivoval slinné žlázy, potřebné k trávení potravy. Když se tento reflex vytvořil, stačilo zazvonit na zvonek. Slinné žlázy se aktivovaly, i když potrava nebyla podána.
Mladík na videu reagoval na podnět plakátu Stačilo. Přesně tak, jak reagovali Pavlovovi psi na zvuk zvonečku. Bohužel to není ojedinělý případ. Znám několik mladých i starších lidí, kteří reagují podobně. Přitom jsou to slušní, pracovití lidé, jejichž zájmem je pracovat, starat se o potomky a vytvořit jim přijatelné materiální podmínky. Uvedení lidé přehnaně reagují na některé podněty, slova a jména. Například Rusko, Putin, Babiš, Stačilo, Kateřina Konečná, levice, komunismus. Přitom nikdy s uvedenými politiky nikdy nepřišli do styku, neznají jejich volební programy, neví nic o jejich cílech, v minulém režimu nežili. Někde však získali podnět, na který automaticky projeví behaviorální reakci. Přesně jak psí slinné žlázy na zvuk zvonku. Něco bylo vypěstováno doma, něco ve škole, něco od známých a pak si tuto reakci dotvořili k dokonalosti na sociálních sítích, kde se navzájem utvrzují ve správné nenávistné reakci na určité slovo nebo jméno.
I když náš premiér a jeho věrní nás denně přesvědčují, jak je to skvělé, jak dělají úžasnou práci pro občany a jak se České republice daří, lidé podvědomě cítí, že to vůbec není dobré, naopak se to zhoršuje. Samozřejmě, že to, co okamžitě cítí ve svém nitru, popřou, protože je v lidské povaze zafixován optimismus, to znamená, že zle se může vést všem, jenom ne mně. Ohrožení mohou být jiní, ale mně se to přece nemůže stát. I když optimistická úvaha rozumu zažene chmury, podvědomí přece jenom pracuje i bez vědomí. Nejistotu z budoucnosti transformuje do nenávisti k určitým věcem a určitým lidem, i když jména lidí jsou spíše symbolem než konkrétní představou skutečného člověka. Symbol, který se má stát předmětem nenávisti byl dodán rodiči, známými, školou již v minulosti, a posílen v bublině sociální sítě.
Frustrace je pocit, když se proti očekávanému a chtěnému cíli postaví nechtěná překážka. Pocit nenaplnění očekávání zmobilizuje síly vůle člověka k odstranění překážky. Někde v hlavě má každý z nás ještěří mozek, který reaguje zpravidla na podnět dvěma způsoby. Uteč nebo zaútoč. Plakát neohrožuje, tak ještěří mozek zavelí zaútoč. Klávesnice používaná k diskusi na sociální síti také neohrožuje frustrovaného agresora a diskutéři jsou bůhví kde, jenom nejsou v mém bezprostředním dosahu. Takže ještěří mozek opět rozhodne ve prospěch povelu zaútoč. Tentokrát ne pěstmi jako proti plakátu, ale slovně, hrubými nadávkami. Navíc se dostane agresorovi řada povzbuzení a pochval od stejně smýšlejících soukmenovců. Ego je posíleno. Ještěří mozek sílí. Ostatně říkají to všichni, tak to musí být pravda.
Útočí se proti symbolům. Kdyby agresoři znali ty, co se skrývají za symboly, za jmény, možná by pochopili, že jsou to obyčejní lidé se svými přednostmi i nedostatky, se zájmy, s výhrami i prohrami. Možná by jim sdělili, s čím s nimi nesouhlasí a o čem je možné si pohovořit. Jenomže oni je neznají a nikdy nepoznají. S jejich myšlenkami a názory se neseznámí. Vystačí si s jednoduchými soudy, převzatými od kamarádů. SMS je v XXI. století dost dlouhý text. Na delší texty prostě není čas.
Když budete trénovat bojového psa pro psí zápasy, budete v něm muset pěstovat agresivitu. Jinak v ringu neuspěje. Bojový pes musí útočit s vervou, s razancí, pak může porazit i většího psa. Pán tohoto psa však musí pejska naučit, aby neútočil pořád a na každého. Vytvoří mu mechanické, ale i psychické zábrany. Bude ho držet na vodítku a naučí ho poslouchat. Útočit může pouze směrem, který mu určí. Pes bude mít dovoleno použít svou agresivitu pouze na povel: „Trhej“.
V společnosti vznikli lidé, připravení zaútočit proti symbolům a každému, kdo by s takovýmto symbolem jenom naznačil částečný souhlas. Jsou připravení ho roztrhat. Kolik vztahů rodičů a dětí bylo zpřetrháno v době Covidu. Podobně mezi přáteli, nebo manželi. Zatím až na výjimky jsou ještěří mozky drženy na vodítku morálkou a právem. Co se však stane, až tyto právní a mravní vodítka někdo odepne. Ostatně to se v minulosti stalo nejednou. Naposledy v tisícileté říši bylo vybráno několik sociálních skupin, ras a národů a bylo zrušeno pravidlo jejich právní a mravní ochrany. Naopak bylo mravně žádoucí zbavit společnost těchto lidí. Status člověka jim byl zrušen. Už to nebyli lidé. Už to byli živočichové, určení k eliminaci. Například byli nahnáni do dřevěného kostela a ten byl zapálen.
Teď si vezměte vyjádření plukovníka. Naznačil, že někteří lidé už nejsou lidé. Mají být vykopány příkopy. Jak daleko je k výzvě potřeby postavení baráků obehnaných ostnatým drátem. A jak daleko je k prohlášení, že se určité skupiny mají stát lovnou zvěří určenou k eliminaci. Byla tato řeč míněna tak, že mají byt agresoři puštěni z vodítka? Oni už čekají na povel: „Trhej“.
Závěr
Jeden psychiatr jednou řekl, lidé si neuvědomují, jaká bestie dříme uvnitř nich. Je uzamčena tenkou slupkou civilizace, která však může být za určitých okolností přetrhnuta. Uvědomuje si plukovník, že pouští tuto bestii z řetězu? Uvědomují si novináři, učitelé, rodiče, že tuto bestii denně krmí? Nebo o tom neví? Možná, že ví, ale peníze jsou jim bližší než budoucnost.
Ví občané, jaká bestie je připravena utrhnout se z řetězu? Možná, že ví, ale strach jim nedovolí rázně říct okolí, ne to nechceme. Nebo věří, že řádění fašistické bestie postihne pouze jiné lidi a jim se obloukem vyhne.
Přečtěte si prosím verše Martina Niemöllera.
Nejdřív přišli pro komunisty,
a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista.
Pak přišli pro Židy,
a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid.
Pak přišli pro odboráře,
a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář.
Pak přišli pro katolíky,
a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant.
Pak přišli pro mě,
a tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat.
a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista.
Pak přišli pro Židy,
a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid.
Pak přišli pro odboráře,
a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář.
Pak přišli pro katolíky,
a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant.
Pak přišli pro mě,
a tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat.
Dušan Mišík
|
|
|
|
|
KOMENTÁŘ: Petr Markvart
ROZHOVOR S: Václav Klaus
KOMENTÁŘ: Jiří Paroubek
Chtěli byste, aby po příštích parlamentních volbách mohlo hnutí ANO sestavit většinovou vládu?