Důležitým nástrojem by v omezení jeho moci bylo to, že by A. Babiš, a vlastně jakákoli jiný podnikatelský subjekt (firma) či fyzická osoba, nemohl ze svých soukromých prostředků financovat volební činnost strany, ať je to volební strana či hnutí.

To, že A. Babiš potřebuje omezit ve svém politickém vlivu, který do značné míry plyne právě z Babišových téměř neomezených finančních zdrojů, není třeba zpochybňovat.

Připravovaná zákonná úprava má ovšem jedno významné úskalí, kterým bude A. Babiš zcela oprávněně argumentovat. Bez peněz, jak známo, v demokratickém politickém systému není možné v parlamentních volbách dosáhnout výraznějšího volebního úspěchu. Bez peněz by nový politický subjekt nemohl proniknout mezi parlamentní strany, takže systém parlamentních politických stran by se reprodukoval jaksi sám ze sebe, neboť by závisel jen na dotacích ze státního rozpočtu.

To je ale zjevné omezení politické soutěže, uzavření politického systému na věčné časy, a nepochybuji o tom, že si s tím Babišovi právní odborníci budou umět poradit. Třeba i formulací takto pojaté stížnosti na příslušný zákon – pokud tedy bude prosazen – u Ústavního soudu.