Z řad opozice, a to dokonce i opozice, která se svého času „vyznamenala“ nominací primátora Hudečka, který byl absolutně bez jakýchkoli životních a pracovních zkušeností se ozývá až hysterická kritika. Obě dvě hlavní opoziční strany – ODS a TOP 09 se v minulém týdnu neúspěšně pokusily o odvolání pražské primátorky. Naopak radniční koalice a strana Pirátů o primátorce hovoří velmi pozitivně.

Kritický pozorovatel však nemůže nevidět, že A. Krnáčová je naprosto bez jakýchkoli zkušeností, pokud jde o rozsáhlou agendu řízení hlavního města, jen s titěrnými manažerskými zkušenostmi, má poněkud výbušnější povahu a barvitý slovník charakteristický pro IV. cenovou skupinu.

Nejtragičtější kapitolou, o které se však v babišovských a s nimi spřátelených médiích příliš nedozvídáme, je přístup paní primátorky k řešení životně důležitých investic hlavního města Prahy. A. Krnáčová bez mrknutí oka (a někteří členové Rady to po ní bezmyšlenkovitě opakují) a s akademickou lehkostí hovoří o tom, že už brzy započne výstavba trasy D metra z Vinohrad na jih města. Hovoří o tom, že tato trasa bude stát naprostou maličkost, tedy 48 miliard korun. A naznačuje, že peníze jsou vlastně „na skladě“.

Při nedávném otevírání několika nových stanic metra paní primátorka a její blízcí spolupracovníci jásali, že stát uhradí celou čtvrtinu této investice (trasy D). Má otázka je, i kdybych bral vážně vyjádření premiéra o tom, že dotace 12 miliard korun na novou linku metra je téměř jistá, kde ve svém rozpočtu tedy město vezme „zbývajících“ 36 miliard korun?

Paní primátorka si může vesele švitořit, co chce. V tuto chvíli podle všeho není ještě rozhodnuto ani o tom, kudy vlastně trasa D metra povede. K dispozici nejsou tedy pochopitelně ani projekty a je otázka, jak je to s výkupy pozemků. Zkrátka, fantazírováním o výstavbě trasy D metra paní primátorka nic neriskuje a nikoho neurazí. V tomto volebním období se při výstavbě nové linky metra stejně ani nekopne. To, co v této věci paní primátorka předvádí, je čirá marketingová akce, naprostý politický iluzionismus.

Stav radniční koalice i opozice a jejich znalosti pražských reálií jsou ovšem takové, že toto (tedy pravdu) nikdo z nich pražské veřejnosti nedokáže říct. Z nejrůznějších důvodů se na vytváření Potěmkinových vesnic podílejí vlastně všichni.

Pražská veřejnost se také může těšit na A. Krnáčovou oznámený další termín otevření tunelu Blanka. Anoncovaný zářijový termín neberu – a jistě nejsem sám – jako něco definitivního. Otevření tunelu však v každém případě povede k nepříjemnému zjištění, že vlastně nový tunel problémy pražské dopravy řeší jen z části. K tomu, aby měl v systému pražské dopravy smysl, je třeba ještě spojit vnitřní okruh, jehož je Blanka součástí, s expresním okruhem. A takové propojení, a tedy dokončení vnitřního okruhu si vyžádá dalších 25 miliard korun.

Takto to máme souhrnně přes 61 miliard korun ve dvou obrovských investičních akcích, které bude Praha potřebovat v následujících deseti letech. Pokud je tedy bude vedení města vůbec schopno zajistit. A obě investice jsou přitom pro město naprosto životně důležité.

Zajímá mě, jak mají paní Krnáčová a její spolupracovníci připravený finanční inženýring města pro příštích deset let, aby město obě dvě tyto investiční akce zvládlo. Město ale potřebovat i další investice – v sociální oblasti (např. musí modernizovat zastaralé domovy důchodců), ve školství, v kultuře i dopravní infrastruktuře apod. Praha také bude muset financovat nákupy nových tramvají (na to má s dodavatelem již vlastně smlouvu) a nových autobusů, což i vyžádá další desítky miliard. Těmito „detaily“ se paní Krnáčová zatím příliš nezabývá.

Prostě, současná městská rada by, po dvou volebních obdobích, ve kterých se na pražské radnici nevyřešilo vůbec nic, a problémy města se často ještě zauzlily, měla přijít s vizí, jak v příštích deseti letech vyřešit životně důležité investice města a jak a z čeho financovat tyto i další investice. A které investice to budou. Městská rada by měla připravit městský program výstavby, včetně plánu financování investic a jejich kategorizace (do čeho investovat dříve a do čeho později). Mluvit o strategickém plánu rozvoje města se ovšem při této radniční sestavě pěti politických stran ani neodvažuji.

Velkoměsta v blízkosti Prahy, ať již jde o Mnichov, Berlín či Vídeň, se rozvíjejí podle určité vize, strategického plánu, a financování investic probíhá podle dlouhodobého programu. Současná městská rada by se měla vydat stejným směrem. Tedy z chaosu do západní Evropy. Jinak bude přešlapovat na místě, jako tomu bylo v druhém volebním období P. Béma (2006–2010) a ve Svobodově a Hudečkově éře (2010–2014). A konkurenti Prahy (Mnichov, Berlín, Vídeň) uniknou českému hlavnímu městu o další koňské délky.