Bývalý vojenský prokurátor poprvé přitáhl mou pozornost, když proti němu na internetu probíhala kampaň pod heslem „rudá smrt z Olomouce“. Její původci mi na požádání  postoupili několik kopií jeho „zločinných“ rozhodnutí. Z nich jsem vyčetl, že to, co žaloval, v dané době nežalovat nemohl a tresty, jež navrhoval, nebyly přehnaně tvrdé. Samozřejmě zůstaly otazníky, proč  mladý právník hledal uplatnění právě u obávaného orgánu státní moci. Domnívám se, že v době, kdy ukončil vysokoškolské studium, absolventi již neměli povinnost nastupovat na státem určená místa.

Později jsem ocenil jeho charakterní chování v době, kdy ministr Jiří Pospíšil odvolal z funkce jeho nadřízeného, olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana: byl jeho náměstkem, proto solidárně odešel s ním. A projevil se jako objektivní svědek ve vzrušujícím  soudním řízení na ochranu osobnosti proti  Marií Benešové, vedeném soudcem Vojtěchem Ceplem ml.

Po zrušení odvolání Ivo Ištvana  se Igor Stříž nevrátil na původní místo, ale stal se náměstkem nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Provázela jej pověst nesmlouvavého profesionála. Ač jsem tehdy poměrně často navštěvoval Pavla Zemana, sice jsem jej občas někde zahlédl, ale nikdy jsem se s ním nesetkal.

Na osobní setkání došlo až po jeho jmenování nejvyšším státním zástupcem. Tehdy jsem mu vysvětlil, že čtyřicetiletý prožitek  občana II. kategorie v předlistopadovém režimu mě vede k názoru, že  osobnosti, jež tehdy měly prominentní postavení, by neměly zaujímat významná postavení ve veřejné správě, nicméně, že jeho jmenování vzhledem k jeho profesionální úrovni respektuji. Myslím, že se neurazil a až do posledních dnů se odlišoval od jiných „papalášů“ ochotou odpovídat bez průtahů na e-mailové zprávy.

Na rozdíl od obou svých posledních dvou předchůdců měl štěstí, že v jeho funkčním období se nemusel vymezovat  vůči pokusům o zatažení státního zastupitelství do řešení vnitropolitických problémů. Právem je dnes spokojen, že politické orgány respektovaly jeho nezávislé postavení.

Pohled justičního potížisty (pardon, občanského aktivisty) na poměry v justici a státním zastupitelství se s jeho „názorem na odchodnou“ nemusí úplně shodovat. Jeho vyjádření, že česká justice a státní zastupitelství jsou v dobré kondici, nepovažuji za úplně přesné. Skvrnou na jejich štítě jsou obrovské částky, jež stát musí vyplácet obětem justičních přehmatů. K tomu bych dodal pro veřejnost neviditelné, ale přesto bolestivé selhávání orgánů předsoudní fáze trestního řízení ve vyšetřování trestných činů různé závažnosti.

V každém případě Igor Stříž opouští svůj úřad v situaci, kdy se těší všeobecné vážnosti jak úřad, tak i on jako osobnost. Je na místě přát mu, aby se mu v advokacii vedlo nejméně stejně dobře jako dosud. A nepochybuji, že po něm jako po obhájci bude silná poptávka.