Svátek má: Markéta

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Mnichovská komedie

K lehčímu pochopení třídenní komedie zvané MSC – česky Mnichovská bezpečnostní konference, která se hrála v Mnichově (od 17. do 19. února), ke které se vrátím pouze několika pohledy z venku.

Komedii MSC sledovalo (dle oficiální informace v předvečer konference) přibližně 40 hlav států, 1 000 novinářů, 5 000 policistů. V podstatě lze tvrdit, že víkendová hra představuje hledání starých a nových přátel Západu.

Proč? Ruská speciální vojenská operace na Ukrajině totiž otřásla základy mezinárodní politiky tak silně a překvapivě, že Západ zapomněl používat slovo mír jako cíl společného osudu a soužití různých kultur, hodnot a civilizaci, zavrhl diplomacii jako komunikační prostředek k ukončení válek a dosažení míru, a ignoruje skutečnost, že doba kontinentálních a mořských impérií nenávratně skončila.

Tato skutečnost není k smíchu, k jásání a tanci, které charakterizují karnevalovou dobu, ve které se konalo MSC i proto, že se ve skutečnosti nepodařilo organizátorům provést konferenci bez Ruska. To mj. nebylo ani pozváno a předem oznámilo, že případné pozvání nepřijme. Předpokládám, že západní politické a vojenské elity neznají, včetně českého prezidenta in spe Pavla, co řekl svého času Karel IV. český král a císař římský (1316 – 1378):

Kdožpak budete kralovat po mně, ozdobeni korunou královskou, pomněte, že i já jsem kraloval před vámi a že jsem obrácen v prach a v hlínu červů. Podobně i vy upadnete v nic, přecházejíce jako stín a jako květ polní. Co je platná urozenost aneb hojnost věcí, není-li přidáno čisté svědomí s pravou vírou.

I proto a kvůli deficitu čistého svědomí se očekávalo, že evropské hlavy států a vlád se zúčastní přednášek a diskusí v hotelu Bayerischer Hof, stejně jako bezpečnostní experti a novináři z mnohých států světa si počkají na vystoupení hvězd: americké viceprezidentky Kamaly Harrisové, amerického ministra zahraničí Antony Blinkena, čínského delegáta, bývalého ministra zahraničí Wang Yi a samozřejmě i na výsledky některých bilaterálních setkání. V nich se potvrzuje Murphyho zákon: Nic nevypadá z blízka tak hezky, jak to vypadalo z dálky. A ale i slova francouzského básníka a autora bajek Jean De La Fontaine (1621 – 1695): Na světě běhá mnoho lidí, pro něž je šita tato věc: na dálku velikán, však zblízka pitomec.

Jestliže v minulosti byla bezpečnostní konference místem, kde spolu soupeřící nebo nepřátelské mocnosti hovořily nebo dokonce dosahovaly dohod, to ta právě ukončená dokázala, že na MSC nebyl žádný prostor pro dialog s Moskvou nebo Teheránem. Ačkoli mnoho z ohlášených bodů konference výslovně nezmiňovalo Ukrajinu, velká část konference se točila kolem ní, války, jaderného odstrašování a hybridní (ne blíže specifikované) hrozby.

Zastřešující otázkou konference byla restrukturalizace globálního, ale především evropského bezpečnostního řádu pod vedením aliance NATO s kandidátskými zeměmi Švédskem a Finskem a s tím spojené otázky: Kdo je pevně na straně Západu a Ukrajiny - a kdo není? Jakou roli může a chce Británie hrát v budoucí evropské bezpečnostní architektuře po brexitu a politických turbulencích se třemi premiéry během jednoho roku? Proč je nutné věnovat zvláštní pozornost zástupcům z Afriky, Asie a Jižní Ameriky?

Odpovědi jsou pro vědoucí lehké, pro méně informované připomínám, že na takzvaném globálním Jihu ruská speciální vojenská operace na Ukrajině také přeorganizovala mezinárodní vztahy. Rusko se snaží zvýšit svůj vliv, zejména v Africe, Západ vzpomíná na polozapomenuté přátele a spojence v Latinské Americe a na ulicích Mnichova se o 10 tisíc demonstrantů staralo více než 5 tisíc policistů. Uvedené a jiná dění ve světě formulovaly tak základní otázky konference, které určily obsah rozhovorů, o nichž politicky korektní média mlčí.

Například, že před setkáním Anthony Blinkena a Wang Yi, čínský diplomat obvinil USA z pomlouvačné kampaně proti jeho zemi a oznámil mírovou iniciativu ČLR v ukrajinském konfliktu. Harrisová na to v o čtvrť hodiny zpožděném projevu odpověděla: Loni jsem stála na tomto pódiu a varovala, že ruská invaze na Ukrajinu je na spadnutí. Zdůraznila, že obavy z rychlé porážky Ukrajiny a rozpadu NATO se ukázaly jako neopodstatněné: Kyjev je stále ukrajinský, Rusko je oslabené a transatlantická aliance silnější než kdy jindy. Obvinila Rusko ze spáchání zločinů proti lidskosti: Zkoumali jsme důkazy, známe právní normy a není pochyb o tom, že se jedná o zločiny proti lidskosti.

Mezitím Bidenovi sufléři kovali plány podle Alkmaióna z Krotónu - Špatný přítel je jako stín. Za slunečného počasí se ho nezbavíš, ale když se zamračí, nenajdeš ho. Dali přednost Kyjevu a úternímu projevu ve Varšavě, ve kterém se bude obracet k Rusům, který ale nebude moci konkurovat formou, obsahem a fakty uvedenými v projevu Putina na prahu výročí ruské speciální vojenské operace na Ukrajině. V tomto kontextu připomínám tři skutečnosti:
  1. Biden cestuje podruhé do Polska a ne do Německa.
  2. Ohlášená cesta kancléře Scholze do Washingtonu na začátku března je prezentována jako důkaz dobrých bilaterálních vztahů!?
  3. Harrisová vedla vysoce postavenou americkou delegaci. Nikdy předtím se MSC nezúčastnilo více poslanců a senátorů než v roce 2023. Kromě Harrisové se šéfové demokratů a republikánů v americkém Senátu Chuck Schumer a Mitch McConnell setkali s kancléřem Scholzem (SPD) - což je známka nadstranickosti, která se ve Washingtonu stala vzácností.
Zvláštní pozornost si zaslouží mj. trojstranné, devadesáti minutové setkání Anthony Blinkena (1962), prezidenta Ázerbájdžánu, od roku 1918 do 1920 prvního demokratického státu v muslimském světě, Ilhama Alijeva (1961) a premiéra Arménie Nikol Pašinjana (1975). Proč?
  1. V minulosti, když USA organizovaly podobná setkání na různých úrovních, označovaly svůj úkol jako zprostředkování. Tentokrát v komentáři ministerstva zahraničí k výsledkům schůzky žádná taková definice není.
  2. V předvečer MSC náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov na tiskové konferenci uvedl, že Moskva je připravena uspořádat nové třístranné setkání na úrovni ministrů zahraničí s Ázerbájdžánem a Arménií, aby se v rámci stávajících dohod dále posunula směrem ke stabilizaci. Jeví se mi, že pátá kolonie v MZV RF zaspala a proto vlak s událostmi musela dohánět upřesněním mluvčí Maria Zacharovová: Je třeba odklonit se od zmrazení vyjednávacího procesu obnovením práce na všech normalizačních cestách, včetně odblokování dopravních komunikací, delimitace hranic, uzavření mírové smlouvy a kontaktů s občanskou společností.
  3. Kromě toho 15. února 2023 Pašinjan na zasedání vlády sdělil, že Jerevan předal Baku svůj návrh holistické smlouvy s arménskými návrhy, který je Arménie připravena podepsat co nejdříve. Pašinjanův akční vzorec tak získává logiku postupných opatření: nejprve je podepsána mírová dohoda s Ázerbájdžánem a její parametry se týkají vymezení hranic a odblokování dopravních komunikací na bilaterální bázi. Tím se zcela anuluje trojstranná dohoda mezi Ruskem, Ázerbájdžánem a Arménií z 9. listopadu 2020, která zastavila druhou karabašskou válku, a všechny následné mírové dohody. Moskva by se do tohoto procesu mohla zapojit, ale už ne jako prostředník, nýbrž jako konzultant poskytující geografické mapy a něco dalšího.
  4. Kromě toho se ministři zahraničí členských států EU dohodli na vyslání dlouhodobé monitorovací mise do Arménie na hranici s Ázerbájdžánem. To v regionu vytvoří složitou nepřehlednou situaci. Nepochybuji, že o tomto aspektu Alijev a Pašinjan na setkání s Blinkenem diskutovali. Proč nepochybuji?


Alijev totiž označil dialog za konstruktivní a prohlásil, že je mu blízký přístup Washingtonu a Bruselu. Ten rozdělí proces jednání na dvě samostatné linie: jednání mezi Arménií a Ázerbájdžánem a navázání kontaktů mezi Ázerbájdžánem a arménským obyvatelstvem Karabachu. Kromě toho ve svém vystoupení na panelové diskusi Alijev a Pašinjan fakticky ignorovali mírové úsilí Moskvy. Arménský ministr zahraničí Ararat Mirzojan, který předtím navštívil Turecko, na setkání s tureckým ministrem zahraničí Mevlütem Cavusogluem řešil – podle tureckých médií, včetně Hürriyet, konkrétní otázky urychlení přípravy infrastruktury pro otevření pozemní komunikace mezi oběma zeměmi.

Proto předpokládám, že se připravuje vrcholná schůzka Erdogana s Pašinjanem a obnovení diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi bez propojení vztahů mezi Baku a Jerevanem. Kromě uvedeného Turecko se mi jeví přesvědčeno, že ze všech existujících složitých zahraničněpolitických problémů na Západě a Blízkém východě může učinit průlom pouze arménským směrem. Ten nejen změní geopolitickou situaci na jižním Kavkaze, ale může také Ankaře otevřít cestu do Evropy a potvrdit, že nejnovější geopolitické intriky nejenom na jižním Kavkaze jsou postaveny na určitých nuancích, které nejsou veřejně vyslovovány a v politických korektních médiích diskutovány, a že - Čím temnější je Stín, tím větší potenciál Světla v sobě skrývá. Dynamika vývoje událostí v regionu je totiž taková, že nelze nic vyloučit a téměř všichni účastníci zakavkazské geopolitické záhady musí mít záložní strategii.

Obecně lze říci, že Washington, Jerevan, Ankara a Baku spěchají, protože se obávají vzniku ruského projektu v regionu po ukončení ukrajinské krize. Nikdo by ale neměl zapomínat, že navzdory snaze Arménie a Ázerbájdžánu řešit problémy za zády Ruska, oba státy budou nuceny obnovit mírové rozhovory za účasti Ruska. Proč?

Již proto, že nikdo nemůže vyloučit, že jedna z konfliktních stran nevyužije v diplomacii s Američany možnost politicky zkompromitovat pozici druhé strany. Protože na cestě k podpisu mírové dohody s Ázerbájdžánem se vždy objevují problémy a Ázerbájdžán zatím nedokázal proměnit své vítězství v karabašské válce v udržitelnou mírovou dohodu. A Moskva má stále argumenty pro pokračování zakavkazské hry s řadou hráčů, o kterých se v české kotlině raději mlčí. Takže se máme ještě na co těšit. To i proto, že monitorovací mise EU míru na Kavkaze i doma nic nepřinese, podobně jako komedie MSC s minimálními potlesky, hlasitými výzvami zbrojit a Borrelovým označením EU armádou Ukrajiny a Ukrajinu členem evropské rodiny. Tato rodina mj. transformovala MSC do skupinové terapie, naivní solidarity s Kyjevem, hlásnou troubu na cestě k válce a nebyla schopna dohodnout se ani na tribunálu proti Rusku, na hranicích Ukrajiny a konfiskaci ruských aktiv na Západě.

Jan Campbell

Mír je stav nouze

Mír je stav nouze

Jan Campbell 

8. července 2024
Využívám příležitosti po zakončení korektury jedné diplomové práce na aktuální téma veřejné správy a připomínám třetího spolkového prezidenta, Gustava Heinemanna (1899-1976).

ŠOS, válka, korupce a sex

ŠOS, válka, korupce a sex

Jan Campbell 

4. července 2024
Prezident Si Ťin-pching v úterý přiletěl do Kazachstánu na státní návštěvu a aby se zúčastnil 24.zasedání Rady hlav států Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS).

Panča šíla

Panča šíla

Jan Campbell 

1. července 2024
Panča šíla jsou zásady vzájemných vztahů mezi Indií a Čínou formující dohodu, která byla podepsána mezi Indií a Čínou 29. dubna 1954.

Jak národ ztrácí rozum

Jak národ ztrácí rozum

Jan Campbell 

29. června 2024
27. června ve studiu CNN v Atlantě ve státě Georgia se uskutečnila první předvolební debata mezi uchazeči o prezidentský úřad USA z Demokratické a Republikánské strany, Joem Bidenem a Donaldem Trumpem.

Není návštěva, jako návštěva

Není návštěva, jako návštěva

Jan Campbell 

20. června 2024
Zatím co se na světlo boží dostávají zprávy MZV Švýcarska, že závěrečný summitový dokument z Bürgenstocku a podpisy těch, co podepsali a těch, co poté odvolali (Ruanda, Jordánsko a Irák) nemají fyzickou podobu.

(Ne) Blýská se na lepší časy

(Ne) Blýská se na lepší časy

Jan Campbell 

15. června 2024
Bývalý ukrajinský prezident (Pedro nebo Petro, kdo ví?) Porošenko řekl novinářům, že situace v energetickém sektoru země je téměř katastrofální.

Je podle Vás vysílání České televize objektivní a vyvážené?