Svátek má: Bohumír

Komentáře

Krize velkých západovropských zemí...

Ta se projevuje především jejich rostoucí vnější agresivitou.

Francie jako jedna z klíčových zemí EU je v hluboké politické a ekonomické krizi. Její prezident, bývalý renomovaný Rothschildův bankéř a později ministr financí socialistické vlády, se stal liberálním prezidentem. Dá se říci, že ukazuje kolosální ekonomickou neschopnost. Je to až neuvěřitelné. Jeho neschopnost v oblasti ekonomiky je snad ještě více překrývána jeho politickou neschopností. Pokud se vůbec dobere konce svého volebního mandátu v roce 2027!, bude to velký úspěch. Čelí v podstatě nepřátelskému Národnímu shromáždění, jehož převážnou většinu tvoří představitelé opozičních stran, jak z levice, tak z tzv. krajní pravice, tedy lepenovců. Francouzské vojenské síly byly vytlačeny z několika zemí západní Afriky, které Francie bezuzdně vykořisťovala, podobně jako za koloniální éry. Tomu sloužily také dříve spřátelené politické elity těchto afrických zemí. Dnes je všemu konec a v těchto zemích se vlády opírají o ruské wagnerovce. Francie ztrácí vliv na africkém kontinentu, nemá svou ekonomiku pod kontrolou a prezident je figura, které si málokdo váží. Je to opravdu smutné představení.

V podobné situaci jako Francie, je vlastně také Velká Británie. Před více než rokem zvítězili s velkými očekáváními britské veřejnosti ve volbách labouristé. Tato strana ovšem při řešení bázických problémů Británie selhala. A tak dnes v průzkumech veřejného mínění s přehledem vede Farageova Reformní strana. V posledním průzkumu veřejného mínění získala 34% hlasů. 19% hlasů voličů by získali labouristé a 16% konzervativci. Pokud by se konaly volby do Dolní sněmovny nyní, Farageova strana by nejspíš získala absolutní většinu poslaneckých míst. Je to neuvěřitelné. A Starmerova vláda dělá chybu za chybou. Největší chybou je zřejmě její migrační politika. Nicméně vláda Británie v této politice pokračuje a tato politika je přikrývána médii a politickou třídou Británie prosazovanou politickou korektností. Tato politická korektnost ovšem nepřipouští žádnou kritiku chyb, které britské vlády dělaly v migrační politice v posledních desítkách let. A britská veřejnost se obává dalšího vývoje, dalších násilností imigrantů. Nejedná se zřejmě jenom o násilí vůči "bílým" Angličanům, ale i vůči Angličanům, jejichž rodiče či prarodiče přišly do Británie a sžily se s britským prostředím.

Jestliže Francie je nemocným mužem Evropy, tak Británie je zemí, která se sama vyčlenila z EU a to za předpokladu že si udrží vynikající ekonomické vztahy s USA. Při návštěvě prezidenta Trumpa se zatím vůbec nemluví o uzavření obchodní dohody mezi Británií a USA. Zatím to vypadá, že Británie se stává jen jakýmsi politickým a ekonomickým přívěskem Spojených států. To jistě Brity také neblaží. Stejně tak jako špatný stav zdravotnictví a zhoršující se veřejné služby. Politická třída této země prostě selhala a lidé budou hledat jiná řešení.

Další rozvařenou zemí západní Evropy je Německo. Kancléř Merz a jeho vláda velké koalice se křesťanskými demokraty a sociály a sociálními demokraty zatím nedokázala najít recept jak obnovit hospodářský růst. Německo se potácí mezi loajalitou ke Spojeným státům a svými politickými představami o obnově velmocenského postavení Německa.

Všechny tři tyto země mají jedno společné. Udržují v chodu válku na Ukrajině a to namísto toho, aby řekli ukrajinskému prezidentovi, to co vidí každý amatérský pozorovatel: vaše věc je z vojenského hlediska ztracena. Lepší situaci k vyjednávání nebudete mít ani za rok, ani za dva roky, protože Rusové přes dílčí problémy, které mají, vás prostě převálcují.

Pojďme se bavit o obnově Ukrajiny, která po ztrátě východních a jižních provincií zůstane vládě s centrem v Kyjevě. To by mělo smysl, ale vlády těchto tří zemí prostě válku potřebuji. Potřebuji touto válkou zakrýt své vlastní problémy, které mají v oblasti hospodářství, v oblasti imigrace, kterou nezvládají a v dalších a dalších oblastech. Straší a budou strašit veřejnost svých zemí Ruskem a budou se snažit docílit toho, aby se veřejnost těchto zemí stmelila na jejich podporu. To se zatím nestalo a ani se to nestane a tyto vlády skončí debaklem...

Jiří Paroubek

vasevec.cz

Pro naše méně bystré lepšolidi...

Pro naše méně bystré lepšolidi...

Jiří Paroubek 

1.listopad 2026
Nejsem zklamán z toho, že prý při čtení jednoho z mých statusů na sociálních sítích, kde se zabývám neodpovědností a demagogií řeči prezidenta Pavla na sváteční den 28 října někteří jeho méně bystří stoupenci, tzv. lepšolidé, zpochybňovali můj hlavní argument.

Proč a v čem nás média drží v temnotě?

Proč a v čem nás média drží v temnotě?

Jiří Paroubek 

30.říjen 2026
A proč nám neříkají to podstatné. Mám na mysli především média veřejné služby, která by měla být první, jež by o závažných událostech, týkajících se provozu Českého státu, měla informovat.

Velký mistr comebacku Lula, jihoamerický vůdce levice

Velký mistr comebacku Lula, jihoamerický vůdce levice

Jiří Paroubek 

28.říjen 2026
Ano, to všechno je Lula da Silva, o tomto víkendu počtvrté zvolený prezident Brazílie. Lula, to slovo v portugalštině znamená sépie, je skutečnou ikonou světové levice.

Potřebuje Trump s Putinem k jednání o Ukrajině Evropu?

Potřebuje Trump s Putinem k jednání o Ukrajině Evropu?

Jiří Paroubek 

24.říjen 2026
Nevypadá to tak. Na začátek příštího měsíce je anoncováno jednání mezi Ruskem, Ukrajinou a Spojenými státy v Abú Dhábí.

Banky vydělaly od roku 2013 stovky miliard korun... Proč?

Banky vydělaly od roku 2013 stovky miliard korun... Proč?

Jiří Paroubek 

12.říjen 2026
Na konci roku 2013, v situaci, kdy vznikala nová Sobotkova vláda, tedy v jakémsi interregnu, se rozhodlo vedení České národní banky (ČNB) pro neslýchanou operaci.

Nejlepší ministr financí světa...

Nejlepší ministr financí světa...

Jiří Paroubek 

29.září 2026
Tak nějak podobně byl v neděli před polednem slavnostně představen redaktorem ČT Václavkem v diskusním pořadu nahrazujícím někdejší Otázky (neblaze proslulého) V. Moravce bývalý ministr financí Kalousek.