Nepůjde podle všeho rozhodně o odpuštění jistiny dluhu a mimo stůl zřejmě zůstane i návrh navázat splátky dluhu na výkon řecké ekonomiky. Rýsuje se ovšem shoda na tom odložit výraznější splátky z roku 2023 zhruba o 10 let dále. Proč na něco takového chtějí věřitelé kývnout?

Za prvé proto, že řecká vláda se snažila poslední třetí záchranný program (běžící od roku 2015) plnit a vidina oddlužení byla již zpočátku Řekům fakticky nabízena. Za druhé, za jistou formu oddlužení se přimlouvá dlouhodobě MMF, který považuje dlouhodobou řeckou dluhovou trajektorii za neudržitelnou. Při současných úrovních dluhu by Řekové museli udržovat primární přebytek rozpočtu nad 3,5 % HDP. Kombinace natažení splatností a nižších úrokových plateb by přitom teoreticky mohla snížit požadované přebytky až pod 2 % HDP. A za třetí, věřitelé budou rádi, pokud se po osmi letech Řecku jednoduše povede opustit záchranné programy. Oddálení prvních velkých splátek pomoci vylepšit obraz Řecka v očích investorů a ulehčit jeho samostatný pobyt na trzích.

Na druhou stranu věřitelé nebudou chtít ulevit Řecku přespříliš - zvlášť v Německu se jedná o politicky velice citlivou otázku. Také si pravděpodobně budou chtít zachovat jistou formu kontroly na řeckou hospodářskou politikou, i když o poznání volnější než dnes. Řada problémů v samotném Řecku zůstává přes návrat růstu nepříjemně živá - špatné úvěry bank, vysoká nezaměstnanost a ohrožení chudobou. Pokud se však řecká vláda po osmi letech konečně dostane ze sevření přísných záchranných balíků, bude moci před volbami příští rok alespoň “něco” prodat jako úspěch…