Ústavní soud pár desítek hodin před druhým kolem prezidentské volby svévolně tyto volby zrušil. „Psali jsme dějiny. Je čas ukázat, že jsme statečný národ. Na naši demokracii se útočí… V tento den uzavřel zkorumpovaný systém smlouvu s ďáblem. Já mám jen jednu smlouvu – s rumunským lidem a Bohem“. Proč taková reakce? Protože hrozilo vítězství „někoho“, kdo vyhrát – přestože si to voliči asi většinově přáli – nesměl!

Současnému rumunskému prezidentovi Klausovi Iohannisovi končí druhé funkční období a kandidovat znovu již nemůže. Do volebního souboje vstoupilo třináct kandidátů a předvolební průzkumy předpovídaly vcelku poklidný souboj politiků, ze kterých snad vyčníval pouze George Simion, vůdce pravicové Aliance za jednotu Rumunů (až tak nebezpečně pravicová strana to není, protože v Evropském parlamentu působí vedle ODS ve frakci Evropských konzervativců a reformistů). K velkému překvapení a hrůze „zavedených“ politických stran v Bukurešti i o „evropské hodnoty“ se strachující Brusel ale vyhrál první kolo se ziskem 22, 94 % hlasů outsider Georgescu. Spolu s ním postoupila do druhého kola liberálka Elena Lasconiová s 19,18 % (ta třetího v pořadí premiéra Ciolacua porazila o pouhých 2 700 hlasů).

Abychom lépe pochopili děs, který se zmocnil „evropských hodnot“, zmiňme letmo některé z Georgescuových názorů, kterými si podmanil část rumunských voličů.

Călin Georgescu, univerzitní profesor a konzultant „udržitelného rozvoje“ OSN, opakovaně zdůrazňoval, že žádnou podporu Ruska nemá, ale cítí se blízký jeho kultuře. Putina označil za člověka, který „zřejmě miluje svoji zemi“. O válce na Ukrajině, která „je vedena v bezprostřední blízkosti země“, prohlásil, že je „manipulována americkými zbrojařskými společnostmi“, vyjádřil „úctu k Maďarsku, protože umí obhajovat své zájmy na mezinárodní úrovni“ a v roce 2022 prohlásil (což mu nyní připomínají), že „americký protiraketový štít umístěný v jihorumunském Deveselu je součástí konfrontační politiky, nikoli opatřením na podporu míru“. V předvolební kampani opakoval, že „EU a NATO řádně nezastupují rumunské zájmy“ a ano, přestože odmítnul, že by byl antisemita, některými svými výroky podporoval rumunské krajně pravicové legionářské hnutí z 20. století „jako součást rumunských dějin“.

Když rumunský ústavní soud potvrdil, že výsledky prvního kola prezidentských voleb jsou v pořádku, vložily se se vší vehemencí do celé věci nejen evropské instituce, ale s nesmírně tvrdým a výhružným prohlášením přišlo i americké ministerstvo zahraničních věcí.

Rumunský ústavní soud okamžitě na Brusel i Washington reagoval. Využil narychlo odtajněných dokumentů rumunských zpravodajských služeb tvrdících, že „Rusko proti Rumunsku v prezidentské kampani využívá agresivní hybridní akce“, za jejichž zdroj označil Georgescem hojně v předvolebním boji využívanou platformu TikTok. Ačkoli to tiskový mluvčí této platformy důrazně popřel a tyto zprávy označil za „vysoce spekulativní, nepřesné a zavádějící“, někteří z poslanců Evropského parlamentu okamžitě požadovali předvolání evropského ředitele TikToku a Evropská komise „nabídla“, že bude spor mezi TikTokem a Rumunskem „moderovat“. Výsledek moderace známe: ústavní soud, ač nejprve vyjádřil souhlas s výsledky prvního kola, prezidentské volby zrušil. Rumunská vláda musí připravit harmonogram, jak se bude postupovat dál, prezident Iohannis, jemuž mandát končí 21. prosince, bude – bez mandátu – vládnout „demokraticky“ až do zvolení nového prezidenta.

Z kandidátů, kteří se o budoucí funkci hlavy rumunského státu ucházeli, nebyl nikdo mým favoritem, nikomu jsem nestranil a volby jsem sledoval pouze očima člověka, kterému nepřináleží mluvit Rumunům do toho, koho chtějí mít hlavou svého státu. Přesto cítím nutnost vyjádřit mimořádnou míru pobouření nad zjevně flagrantním povyšováním se soudců ústavního soudu nad svobodné rozhodování voličů. A nejen to. Je skandální, jak si počínaly instituce EU. Je nepřijatelné, aby bylo přání voličů – zdůrazněme v kterékoliv zemi EU – „hodnoceno“ Bruselem a pokud jemu se výsledky nelíbí, byla daná země podrobena vnějšímu tlaku a musela volby opakovat.

Evropská demokracie vždy ctila a nedovolila si zpochybnit svůj základní princip, podle kterého má volič právo svým hlasem ve svobodných volbách kontrolovat své politiky. Po neuvěřitelném ataku na nezávislé výsledky rumunských prezidentských voleb, ke kterému zřejmě měrou stejnou přispěly rumunské zpravodajské služby, tamní ústavní soud a tlak z Bruselu, už tomu tak není.

Pak se ovšem nabízí otázka, co jiného voliči zbývá, když  mu vrchnost dovolí volit jen „správně“. K čemu jej může dovést hněv, že jeho hlas nesmí být vyslyšen? Jen do náručí někoho, kdo si bude v očích frustrovaných bezmocných lidí umět s demokracií „poradit“. A jeho metody mohou být jednoduché a drsné. Vážně to chceme?

Už dávno je proto načase položit si otázku, kam se řítí naše demokracie.