Jak ukazuje nezakrývané zklamání lidrů stran české pravice, kteří si očividně přáli vítězství Petříčka a tedy pak nevyhnutelně následující pád vlády, může být většina české společnosti spokojena. Pád vlády by totiž znamenal velké komplikace v boji proti koronaviru a stál by ještě mnoho lidských životů.

Zájmová skupina Pocheho a Pokorného vyslala před pár týdny do boje o předsednické křeslo v ČSSD Tomáše Petříčka. Využila těsné většiny svých lidí, tedy politických pohrobků Sobotky,  v předsednictvu ČSSD, aby prosadila uspořádání on-line sjezdu v dubnu. Přitom tomuto bratrstvu bylo celkem jedno,  zda několikatýdenní hádanice a spory předcházející sjezdu dále poškodí stranu či nikoliv. Strana díky seriálu z toho vyplývajících sporů klesla v průzkumech veřejného mínění až na děsivá 4% volebních preferencí. Ale těmto lidem je to vcelku jedno. Chtěli přece "jen" ovládnout stranu. Nic víc a nic méně.

 Celá intrika měla v podstatě protibabišovský a protizemanovský náboj. Měla vyvolat vládní krizi. A měla převést sociální demokracii do protibabišovského tábora, tak aby poslanci ČSSD po podzimních volbách do sněmovny umožnili vládu pravice, pokud by ta samotná svými dvěma předvolebními koalicemi nedokázala získat v nové sněmovně většinu.

Volba předsedy ČSSD

Už od začátku, od prvních hlasování delegátů ve formálních a procedurálnich otázkách, bylo zřejmé, že Hamáček má mezi delegáty většinu. To se pak potvrdilo právě ve volbě předsedy strany. Hamáček získal předsednictví již v prvním kole volby. Ve volbě prvního, statutárního mistopředsedy strany zvítězil proti kandidátovi sobotkovců Štefanovi dosavadní statutární místopředseda Roman Onderka.

Tomáš Petříček již nešel, stejně tak jako jeho politický souputník Šmarda, do volby řadových místopředsedů. A umožnili tak J. Hamáčkovi vytvořit ve vedení strany názorově homogenní pracovní tým.

Touto volbou se vlastně ukončí dlouhodobá dvouhlasnost vedení ČSSD, kde na jedné straně byli Hamáček s Maláčovou a na straně druhé Šmerda s Petříčkem. Až do voleb tak odpadnou zbytečné a čas plýtvající debaty, které rádi rozvíjejí sobotkovci. Tedy, zda ČSSD účast ve vládní koalici s hnutím ANO prospěla či nikoliv. To je přitom dnes naprosto zbytečná otázka, neboť sociální demokracie uprostřed pandemické krize z vlády prostě odejít nemůže a nesmí. Je to v zájmu země.  Zbavení se vládní odpovědnosti by ale znamenalo uskutečnit sebedestrukci strany. TI různí Dienstbierové, Víchové, Němečkové a Chovancové prostě mleli stále dokola totéž, a to celé tři roky. Jenom v této souvislosti připomenu slova někdejšího britského premiéra Palmerstona z 19.století, který se v souvislosti s debatou o zrušení obilních cel vyjádřil: "Je mi jedno, zda budou obilní cla vysoká, či nízká anebo žádná, ale když se na něčem dohodneme, tak to musíme držet". Prostě vést neproduktivní debaty dál už nemá smysl.

A jak dál?

Nové vedení nemá do voleb mnoho času. Teď díky akci Pocheho a Pokorného ztratilo zhruba 8 týdnů času na přípravu voleb. V každém případě by vedení mělo okamžitě předložit veřejnosti (již vypracovaný a) propracovaný plán boje proti krizi.

A zahájit také diskusi nad připraveným draftem střednědobého a tedy volebního programu strany pod pracovním názvem "Nové Česko". Tato diskuse by měla být směřována jak dovnitř strany, tak mimo ni, s širokou českou veřejností. Do prázdnin pak program podle nových  námětů a připomínek dokončit a zveřejnit. Strana by urychleně měla inovovat své analytické zázemí a činností tak, aby lídři strany v každém okamžiku  a zejména pak ministři strany věděli, co veřejnost považuje za skutečné problémy české společnosti. A k těmto problémům nabízet veřejnosti řešení. Udržovat stálou strategickou iniciativu. Být lídrem společenského diskursu.

 A konečně se dostávám k velmi důležité, personání oblasti. Z kandidátek strany pro sněmovní volby by měly zmizet profláknuté politické figury typu Dienstbiera, Marxové-Tominové, Valachové, Petříčka, Pocheho apod..

Konec Petříčkova ministerstva

Pokorný s Pochem svou intrikou vyvolali další krizi v ČSSD a další oslabení její důvěryhodnosti. Petříček v jejich režii hrál vysoko a teď musí nést politické následky. Měl by okamžitě zmizet z vlády a být v ministerstvu zahraničí nahrazen Lubošem Zaorálkem. A pozici ministra kultury nejspíš získá Jan Birke, dlouholetý populární starosta Náchoda a poslanec ČSSD.

Myslím, že T. Petříček naprosto nepochopil, za celá léta svého působení na ministerstvu, jaký je charakter voličů, či bývalých a tedy i potenciálních nových voličů ČSSD. Útoky na Rusko a Čínu naprostá většina těchto voličů, levicových voličů, přijímá s velkou nevolí a ČSSD jim to odcizuje.

Pasivní rezistence sobotkovců?

Straně jde nyní o všechno. V situaci, ve které dnes ČSSD v průzkumech veřejného mínění je, především díky dlouhodobému negativnímu působení Sobotky v létech 2010-2017 a také z důvodu krize, kterou tito lidé vyrobili vyvoláním mimořádného sjezdu,  jenž přechodně oslabil pozice strany na veřejnosti, jde o to, koncentrovat všechny síly. Lidé typu Pavlíka a Pocheho v pražské organizaci ČSSD anebo trestně stíhaný člen předsednictva strany Růžek a známý kmotr Havelka z Ústeckého kraje vstoupí nejspíše do pasivní rezistence vůči novému vedení strany. Jinak řečeno, pokusí se paralyzovat přípravu strany do voleb. To nové vedení strany nesmí v žádném případě připustit. Tyto dva velké volební kraje do značné míry ovlivní volební výsledek strany jako celku v podzimních volbách.

Největší politická otázka dneška?

Vedení strany, zejména pak její ministři a především předseda strany, by měli soustředit mimořádnou pozornost na dokončení vakcinace 60-70% českých občanů do začátku prázdnin. A zajistit pro tento účel potřebné vakcíny, ze Západu, z Ruska, Číny, Indie anebo z Marsu. Podle čerstvě zveřejněného průzkumu veřejného mínění by použití ruské vakcíny bez složitých schvalovacích procedur v rámci EU uvítalo téměř 47% českých občanů. Politicky tedy existuje velký prostor k tomu být odvážný. Tedy projevit potřebnou politickou odvahu. Tímto v zásadě jednoduchým politickým postupem je možné galvanizovat tradičně levicové voliče a přiblížit je k volbě sociální demokracie. A přitom je to postup v národním zájmu. Ideologická determinovanost české pravice povede k seriálu útoků na ČSSD, pokud ta bude takový postup prosazovat. A to je přesně to, co je potřeba.

Osobně se domnívám, že pokud strana zvládne přípravu svého volebního programu, bude současně udržovat strategickou iniciativu (za každou cenu prosadit zákon o dostupném bydlení, který zpracovali její odborníci), zlepší analytickou činnost a postaví zajímavé figury na své kandidátky pro podzimní volby, má šanci se dostat ve sněmovních volbách na 8-10% voličské podpory.