Se zájmem jsem si přečetl zřejmě všechna vyjádření předsedy v českých mediích za poslední 2 dny. Zarazila mě především jedna věc. Ve svém předvolebním programovém kvintetu Šmarda psal, že zachrání ČSSD před bankrotem.

Předpokládal jsem tedy, že zná detailně finanční situaci ČSSD a zejména konsekvence, které plynou z případně prohraného soudního sporu s dědici advokáta Altnera.

Pokud jde o hospodaření strany, tak Šmarda zveřejnil údajnou výši závazků ČSSD 200 milionu Kč. A obecně sdělil, že dluhy se musí splácet. Takže předpokládám, že i když to neřekl, že s ohledem na hromadné propouštění tajemníků ČSSD a pronájem Lidového domu soukromým firmám, strana sníží svou režii na minimum. Z toho plyne, že významná část z každoročně poskytovaného příspěvku za volební výsledek může jít na umořování dluhu u banky. To je vcelku standardní postup. Jiná věc je, jaké představy bude mít banka, a zda se představy ČSSD a banky nebudou míjet. Pokud se budou míjet, bude to znamenat, že banka bude chtít ze státního příspěvku uhradit dlužnou částku tak rychle, že na běžnou činnost straně prostě nezbude. Ale předpokládám, že banka bude rozumná, má ostatně své peníze zajištěné slušným majetkem.

Horší případ je s Altnerovými, tedy s dědici advokáta Altnera, který podle svých slov vykonal pro ČSSD služby, na základě kterých tato strana získala do vlastnictví Lidový dům. Já si to sice nemyslím, ale soudkyně Stamidisová, z Obvodního soudu pro Prahu 1 předběžně došla k tomuto názoru a za pár týdnů sdělí svůj definitivní verdikt. Pokud by to byl verdikt ve stejné tónině, jako byl ten původní, strana by zaplatila cca 18 milionu plus úrokové příslušenství, což by souhrnně mohlo dělat až 450 milionu Kč.

Úplně mě šokovalo, když Šmarda řekl, že s celou záležitostí dosud není seznámen a že se s ní teprve seznamovat bude. To je ale v rozporu s jeho předsjezdovým programovým kvintetem, ve kterém si byl jistý, že zachrání ČSSD před bankrotem, ale budiž. Uvidíme, co dokáže. Když bych chtěl být ironický, tak bych mu doporučil, aby si přizval k řešení celé záležitosti své staré přátelé Sobotku a Starce. V době, kdy tito dva řídili činnost ČSSD, došlo k prvnímu překvapivému rozsudku v celé kauze, jehož autorem byla již zmíněná soudkyně Stamidisová.

Jinak řečeno, jednoznačné vyjádření Šmardy o tom, jak zabrání bankrotu ČSSD, s nímž šel na sjezd, se neopíralo o fakta, o míru znalosti dané problematiky.