V návrhu ministerstva pro místní rozvoj (MMR) se objevuje, že bude poskytovat od letošního  léta  půjčky pro mladé lidi do 36 let na pořízení vlastního bydlení s nízkým úrokem. Peníze budou poskytnuty ze Státního fondu rozvoje bydlení (SFRB), a to na výstavbu či nákup domu až do výše 2 milionu korun a na byt až do výše 1,2 milionu korun. Přitom zúročení má být od úrovně  jednoho procenta úrokové míry. Bankovní ústavy ovšem půjčují na pořízení bydlení  každoročně zhruba 200 mld. korun  bez ohledu na věkovou kategorii, přičemž průměrná úroková míra hypoték je v současné době 2, 51%.

V tomto roce by stát chtěl až  od letních měsíců rozpůjčovat 650 milionů korun a v příštích letech 1 mld. ročně. Pokud vezmu průměrnou výši půjčky cca 1,5 milionu korun, stačilo by ovšem zmíněných 650 milionů ze SFRB na koupi o něco více než čtyř set bytových jednotek. A miliarda korun by stačila na nákup zhruba šesti set sedmdesáti bytových jednotek, tedy pokud by byly pořízeny v průměru za 1,5 milionu korun.

Iniciativa MMR je tedy chvályhodná. Z vládního prohlášení potenciální koaliční vlády ČSSD a hnutí ANO by byl vlastně naplňován jeden z důležitých programových  bodů. Ale velký vliv na trh s byty, ani na výši úrokové míry soukromých bank u úvěrů na bydlení  by to příliš nemělo. Vlastně z hlediska trhu a jeho objemu by jedna miliarda korun nepředstavovala ani jedno procento trhu s byty.  Tím nechci říci, že se jedná o iniciativu jen pro vytírání očí. Je to dobrý záměr, ale mající jen okrajový význam. Přitom můžeme klidně lamentovat o tom, že těch čtyři sta nebo šest set bytů ročně je lepší nežli nic. Je to pravda. Je to lepší než nic. Ale je to málo.

Chci upozornit na jinou možnost. Program na výstavbu bytů pro mladé, ale třeba také bytů komunálních není přeci nutné koncipovat v rámci dotačních titulů ze SFRB. Naopak. Je možné přeci jít cestou takových programů, které by umožnily vstup do projektu běžným soukromým bankám, které mají dostatek likvidity a mohou samy poskytovat úvěry  a přistoupit k dotování úroků z úvěrů z prostředků SFRB, třeba až  na úroveň půl procenta klientem  skutečně zaplacené úrokové míry. A to by se pak počet příjemců takovéto podpory zmnohonásobil na řádově tisíce osob ročně (Při zachování objemu státem poskytnutých peněz že SFRB).   A to už by pak byl významný signál trhu občanům, hypotéčním bankám a státní správě. Podle stejného či podobného  konceptu by bylo jistě možné financovat také komunální bytovou výstavbu. Jde zkrátka o to, hledat takové cesty, které by umožnily konzumovat veřejné peníze co nejefektivněji a podle možnosti s využitím peněz běžných bank.