Nevím, zda je to ze strachu, že Nečasova vláda stejně brzy skončí, nebo zkrátka jen využívá nastalé situace, kdy jedna vládní habaďůra překryje jinou. Posledním takovým počinem, pod který se však podepsala celá Nečasova vláda, je prodej Českých aerolinií, respektive jejich slupky, která zde po redukční kůře společnosti z posledních let zbyla.

Proti privatizaci ČSA, stejně jako proti privatizaci dalšího a bohužel také už posledního klenotu svého druhu v rukou státu – budějovického Budvaru – se vyjadřuji dlouhodobě. Případ ČSA bohužel jen ukazuje, jakým způsobem lze cíleně rozebrat majetek státu na prvočinitele, aby mohl být posléze pod cenou zprivatizován.

Je to smutný příběh, který se však na ministerstvu financí pod vedením Miroslava Kalouska píše již šest let. O tom ostatně svědčí i cílené rozprodání výdělečných součástí společnosti. Jsem bytostně přesvědčen, že jen cena značky ČSA je mnohem vyšší, než zmiňovaných, a podle mne směšných 148 milionů korun. To ani zdaleka není cena jednoho letounu typu Airbus A-319, kterých je ve flotile ČSA hned několik.

Privatizovat podnik v době hospodářské recese v Evropě navíc znamená, že za společnost bude docela určitě nabídnuta nižší cena. Jestli má toto být konec téměř devadesátileté historie Českých aerolinií, tak je to konec smutný a hořký. Nečasova vláda a celá česká pravice, která úpadek společnosti způsobila, by se měla stydět. Je to další vyjedený krám.

Jiří Paroubek