V roce 2050 prý budou brát důchod ve výši zhruba 6 500 korun. Samozřejmě za předpokladu, že nevstoupí svým vkladem do privátních penzijních fondů. Takže už na první pohled se jedná o marketingový tah. Pokud však bude zachován současný vládní trend, spočívající ve snižování reálné výše důchodů, mohla by mít zmíněná studie snad i pravdu.

Avšak to, že to někdo udělá, neznamená, že to být musí. Věřím, že přijdou vlády, které si s ekonomikou státu a penzemi seniorů poradí výrazně lépe, nežli současná vláda.

K velmi oblíbeným argumentům penzijních fondů, ale i pravicových politiků, patří tvrzení, že podíl obyvatelstva v důchodovém věku poroste. Jinými slovy se nám snaží vzkázat: Až budete v důchodu, už na vás nebude mít kdo vydělávat. Jenže podle nedávné velmi seriózní prognózy Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity je pravděpodobnější jen nepatrný pokles počtu pracujících na jednoho důchodce z dnešních 2,9 na 2,8. Strašení soukromých penzijních fondů i vládní koalice je tedy podle této (až podezřele) přehlížené studie respektovaného pracoviště nejspíš neoprávněné.

Nelze se divit šéfovi penzijního fondu, že hřímá: "Spořte si na důchod, nebo strávíte stáří o suchém chlebu." Je z úspor lidí živ. Pokud by tvrdil něco jiného, asi by ho majitelé vyhodili. Odpovědní politici však stojí na opačné straně pomyslné barikády, zvolili jsme je, aby zastávali zájmy občanů. A stačí trochu zabrousit po finančních stránkách na internetu, aby bylo zřejmé, že doba není nakloněná kapitálovým spekulacím. I zkušené a velké zahraniční penzijní fondy ztrácely v krizovém roce 2009 desítky procent majetku a dodnes se z toho sbírají. Na žádné velké výnosy to nevypadá, spíše lidé přijdou o peníze. Zato průběžný systém, který to, co vybral, hned vyplácí, je před ztrátami na kapitálových trzích i před vlivem inflace uchráněn.

Jak si můžeme být jisti, že v příštích 30 letech unikneme podobné finanční krizi? Skutečně jisti si můžeme být jen tím, že si správci penzijních fondů vždycky strhnou svá procenta z režie a zisku. Finančníci se tedy těší na tučnou kořist, ale z pohledu občana se jedná o hazard s podstatnou částí úspor na stáří – a z pohledu celého penzijního systému o hazard se stovkami miliard korun.

Národní socialisté již avizovali, že zásadně nesouhlasí se zavedením druhého pilíře založeného na opt-outu. Vznik fondového pilíře odmítá více než 70 procent českých občanů. Proti jsou odbory i zaměstnavatelé. Reformu v této podobě kritizují v neposlední řadě nezávislí ekonomičtí odborníci a dokonce i někteří členové Národní ekonomické rady vlády (NERV). Množí se argumenty, že to je nepromyšlený, samoúčelný a škodlivý zásah do fungujícího systému, který lze snadno stabilizovat úpravou několika parametrů. Samozřejmě pro lidi s nejvyššími příjmy to bude velmi výhodné a umožní to jakousi solidaritu společnosti naruby. De facto jim přispějí i lidé se středními a vyššími příjmy.

Protože však byl vznik druhého pilíře pravicovou přesilou schválen, je třeba přijmout opatření na ochranu úspor občanů, kteří do tohoto druhého pilíře vstoupí. Proto budeme v příští poslanecké sněmovně usilovat o to, aby penzijní společnosti měly zákonnou povinnost:

- garantovat 100 procent vkladů s minimálním zhodnocením na úrovni technické úrokové míry po celou dobu spoření;

- dát účastníkovi možnost výběru, zda chce v závěru spoření doživotní rentu nebo kapitálovou výplatu;

- určit závaznou výši doživotní renty nebo kapitálové výplaty při podpisu smlouvy;

- chránit účastníky proti inflaci volitelnou indexací a garantovaným každoročním navyšováním případné renty či výplaty;

-připisovat výnosy nad rámec garance;

- vyplatit veškeré vklady a výnosy pozůstalým v případě úmrtí v průběhu trvání smlouvy.

Současně budeme prosazovat, aby lidé, kteří se rozhodnou ve druhém pilíři spořit, měli možnost z něj kdykoliv v budoucnu vystoupit.

Trváme na zákonné dělbě rolí - soukromé penzijní fondy ať klidně sledují svůj byznys, ale povinností vlády je chránit občany této země. Pokud jdou ministři na ruku majitelům soukromých penzijních fondů, pak ve svých funkcích prostě selhávají.